Články / Reporty

Colours of Ostrava: nejprudší start v historii

Colours of Ostrava: nejprudší start v historii

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 18.07.2014

Colours zažili zřejmě nejprudší start v historii. A stýskat si za sofistikovanými začátky a la Jan Garbarek by bylo pošetilé, protože byl první den nebývale efektní!

Ještě za světla začali na hlavní stagi bouřit Les Tambours Du Bronx. Sedmnáct ostrých chlápků s image trestanců pochází z periférie zpustlého industriálního města Nevers. Valí do barelů, budí hrůzu a s paličkama zachází jako s bejsbolkama (však taky začínali s násadama od krumpáčů). Na místě upadali do hardrockového tranzu a jejich nelítostné beaty otřásly stařičkýma Vítkovicema. Kdyby peklo mělo soundtrack, tak v rytmu Les Tambours Du Bronx.

Následující Shaka Ponk se zapíšou do dějin festivalu (třeba jako kdysi Gogol Bordello). Mluví se o nich jako o velkém objevu s brutální gradací, naživo je to stejně šok. Kdo neviděl, zapláče. Afroegypťanka, hysterický vlasáč, metalový kovboj (ano, to lze) a sumo s culíkama... zkázonosná šestice vyšinutých muzikantů a grafiků z Francie útočí na zdravý úsudek. Ve velkém statickém nápisu PONK se O změnilo v plátno s tak mnohovrstevnatými 3D vizualizacemi, že už nebylo jasné, čí jsme. S hravostí zběsilého funku a nesmlouvavostí punkové přímočarosti vedli koncert od první písně a výbušná show s virtuální opicí Mr. Goz přestupovala hranice únosnosti. Jejich raketový vzestup a udivující pověst nemůže vystihnout, co všechno se dělo... faktor pařby: 10!

Trocha uklidnění se naskytla na vedlejší scéně: Steve Seasick je jedním z maskotů letošních Colours. Jeho příběh potulného barda, který zažil nepočítaně dobrodružství a na výsluní scény vstoupil v podstatě zpod mostu, dojímají celé Colours. Americký tulák jak vystřižený z dávných filmů, "vagabond" v zahradníkách a kšiltce, je jedním z nejautentičtějších muzikatů country blues. A číst o jeho příbězích či nástrojích nestačí. Kytary z krabice od doutníků, výfuků a čehokoli, co se najde – v rukou Seasicka zní jak nejlepší jazzovky. Svůj syrový hlas doprovází na všechno, co může mít ozvučný otvor a aspoň jednu strunu (ano, vystačí si). S drivem mu pomáhá vousatej brácha, švédský hippie bubeník Dan Magnusson, a do muziky dávají všechno, co se jim od 60. let přihodilo. Halelujah!

Finiš patřil favorizovaným MGMT. Odhady na provedení byly dvojí, zůstalo u zlaté střední cesty. Tzn. hráli jako těžcí popíci, ale alternativu doháněli aspoň halucinogenními projekcemi. Došlo i na rádiové megahity, bohužel zbytek se trochu rozmazával. Kdo si ujíždí na retru, ocenil sedmdesátkové a osmdesátkové aranže, vodpich to ale nemělo, progresivní šmrnc taky ne. MGMT odehráli pěkný popový koncert, na který si po Shaka Ponk nikdo nevzpomene. Nevadí!

Info

Colours of Ostrava 2014
18.7.2014, Vítkovice, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.