Články / Reporty

Colours of... Padesát odstínů hudby

Colours of... Padesát odstínů hudby

Shaqualyck | Články / Reporty | 19.07.2013

Z dálky na nás mává industriální kolos. Lidí jak mravenců. Tohle bude velké. A taky že jo. Impozantní brownfield s vyhaslou vysokou pecí ohromuje v každém okamžiku. Kulisa jak Brno. Vlastně Ostrava.

Začalo to počesku s olomouckými Nylon Jail. S frontmanem jsme se potkali minulý týden během Wattican Punk Ballet exhibice pod hradbami, když ještě kopal za Two Men. Nic proti, hodní kluci, všechno, ale tohle je úplně jiná liga. Laškovně rozesmátá basistka, řehtačka a uhrančivý kytarista, zhlédnuvší se co do techniky i vystupování ve Václavu Havelkovi. Výrazně hutnější zvuk, skvěle vystavěné skladby, žádné tralala, tralala, refrén, refrén, ale sebevědomé gradované opusy, kdy se ústřední téma s přibývající hlasitostí syrově vyvíjí až k málem destrukčnímu finále. Psycho mlha a bílé světlo, hm, tady někdo kouká na Lynche. Lezu ven a rozhlížím se. Areál se teprve zaplňuje. Organizátoři neponechali nic náhodě, všechno je v klidu. Štrůdly postupují, nikdo neřve a nehroutí se. Pošéfovaný blázinec, úsměvy. Jinde standard, já vím. Ale pořád si nemůžu zvyknout, že podobný luxus zažívám u nás v Kocourkově.

Loni jsem nebyl, Colours si pamatuju z Louky a Hradu, ale už tehdy jsem věděl, že zajímavější festival u nás nenajdete. A Vítkovice mu bez debat dodaly na osobitosti. Před dvěma lety vařil na New York City Stage skvělou atmoškou dojatý Scott McCloud s Paramount Styles. A protože historie se někdy opakuje a Scottyho uhrančivý sexy chraplák nostalgicky zatoužil po Ostravě i tvrdších polohách, užívám si podezřelé pohostinnosti Andreje Babiše a v přítmí Agrofert Fresh Stage si peru do hlavy noiserockové Girls Against Boys. Jejich set má grády a bubínky se chvějí stejně spolehlivě jako kruhové svěrače všech přítomných. Když jsem míjel našlapanou hlavní scénu, která zrovna hostila severské čaroděje Sigur Rós, musel jsem z uší oklepávat jinovatku, tady jsem nevěděl, co si sundat dřív, taková to byla divočina. Bubeník se utrhl ze řetězu, peklo. Nařvaná kytara a dva basáci. První pro jistotu vyztužil zápěstí kobercovou izolepou, druhý si vzal na pomoc klávesy. Zvuk útočí na lidi intenzitou splašeného stáda, ti se mu absolutně poddávají propuká solidní taneční párty. Koncert uteče rychlostí blesku, na přídavek není prostor. Uvidíme se v pátek večer, Scotte!

Peckou dne ovšem byli dva sotva náctiletí kluci z L.A. The Bots předcházela pověst mladistvých ebenových punkerů. A že prý nářez a energie a tak. Nečekal jsem nic, dostal jsem všechno. Proč se zaklínat škatulkou punk, když tihle hoši umí i krásně špinavou garáž nebo White Stripes revival. Rozvrzané kytarové finesy, štiplavé klávesy, bicí jako když bičem mrská. Divím se, že s tímhle monstrózním afrem se malý perkusista vůbec vešel do letadla. Dav si to užívá. Místo piva létají vzduchem pet lahve s neperlivou vodou, na kelímky je páďo záloha. Inteligentní eko agitka, pane Radegast. Chvílema neslyším zpěv, zato tam zřetelně slyším Arctic Monkeys. Navzdory nízkému věku vystupují bráchové uvolněně a sympaticky. Škoda, že jim ke konci setu posluchači mizeli na Island. Kdo ví, třeba se za pár let karta obrátí. Času na to mají habakuk a talentu na rozdávání.

Zavírám opět s reprezentanty domácí provenience. Vložte kočku, alternativa z jiného světa. Kdyby byla Alenka hipster, vkládala by kočku Šklíbu v Říši divů od rána do večera. Málo místa, dusno jak v řitním otvoru. Jenže všichni vypadají tak spokojeně. Člověk nemůže mít všechno a na první den toho bylo ažaž. Hej!

Info

Colours of Ostrava
18. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace