Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.07.2014
Vedro. Žhavý kotouč na nebi vás griluje jak stánkař klobásy, prach se lepí na patro a pokrývá tělo nesmyvatelnou krustou. Poslední den, všechno už je jedno, bágly sbalené, čas se loučit, probrat v hlavě plusy i minusy, zkouknout program a vyrazit.
Když jsme u těch plusů, jednoznačným vítězem je Drive stage. Vzhledem ke svému umístění ve stanu se z ní sice brzy stala sauna, přesto je program asi nejzajímavější. V neděli odpoledne se na ní v rámci svého prvního českého turné k novému albu Takes One to Know One představila šestičlenná sestava Graveyard Train z Austrálie, která sice tvrdí, že country zas tak moc nehraje, ale úplně věřit jim to taky nemůžete - nástrojové složení totiž stylu odpovídá více než dobře. Banjo, kytary, bicí, dobro, navíc kladivo a řetěz. Chlapci se dali dohromady v hospodě, a to dokonce putyce inspirované Prahou a Čechami. Společným jmenovatelem textů je smrt. Na krásy posmrtného života se nehraje, všichni zemřeme zbývá jen tma a vzduchoprázdno. Aussies se zařadili mezi nejlepší festivalové sety, výborně šlapající parta šílenců. Pokud jste prošvihli, máte ještě příležitost v Jablonci, Praze a Veselí nad Moravou.
Klokani měli v neděli na Colours sraz, sotva dokvíkla kytara Graveyardům, už to rozbalovalo na hlavní stage John Butler Trio, namakaní muzikanti Butler, basák Byron Luiters a nový bubeník Grant Gerathy. Všechna čest, „miliónovej hipík“ umí na svou dvanáctistrunku i banjo kouzla, zvuk vynikající, do publika házel vtipy při pilování nehtů, zdatně reagoval na výkřiky, léta buskování jsou znát. Většina fanoušků toužila po jeho hitu Ocean, kterého se dočkala už v první půlce koncertu, končilo se novinkou Livin´ in the City z aktuálního alba Flesh & Blood.
Na přídavky nebyl na Colours moc čas, což nesli značně nelibě ctitelé jedné z hlavních festivalových hvězd The National. Milovníci prominou nebo si připraví kamení, pokud nejste skalním příznivcem nebo jste nebyli v kotli, nešlo ven nic. Nuda s podprůměrným zvukem a nulovým zpěvem, která nebavila ani jako zvuková kulisa k večeři.
Mimochodem jídlo! Vegetariáni konečně měli co jíst, stánek s vodou zdarma a sprchy byly mimořádně dobrým nápadem, v areálu bylo díky úklidové četě a zálohovaným kelímkům čisto a až jednou, v budoucnu, přibyde trávník na místo zbylých kamenů, radost nebude znát mezí. Znavené oči a uši potěšili Eggnoise, kdo měl sílu, prošoupal závěrem taneční podrážky na show britského popíkáře Johna Newmana.
Kdosi se vyjádřil, že to, co dělá festival festivalem, jsou rozespalé holky v oversize trikách, jdoucí si ráno malátně čistit zuby ke kohoutkům. Colours of Ostrava dělá třetím rokem jedinečné industriální panorama, nad kterým zahraniční hosté i kapely žasnou. Najdou se však i nepochopitelnosti typu Horkýže Slíže na hlavní scéně, Arnalds a Faker na zoufale malých scénách, téměř zbytečná busking stage a každoročně nejpříšernější i nejhlučnější atrakce sponzorského tanečního stanu na hlavním tahu.
Podtrženo a sečteno. Letošní ročník byl nadmíru klidný a pohodový. O kvalitě vypovídá stále pestřejší návštěvnický jazykový mix i zlepšující se služby ve všech směrech, člověk se už těší, co se změní, vypiplá a načančá do 16. července 2015.
Colours of Ostrava 2014
20.7.2014, Vítkovice, Ostrava
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.