Popluh | Články / Sloupky/Blogy | 17.07.2015
Vzbudíte se v nakřivo postaveném stanu a podstatně delší chvíli než normálně trvá, až svět začne dávat smysl. Jakmile se vše spojí, vyvstanou další otázky. Hlavně ta, jak jsem se do toho stanu sakra dostal. Při pohledu na změť stanů, kolíků a lanek nechápu ještě víc. Vzpomínate na bod nula, ktery vás dostal do konečné stanice kocovina - prosíme, vystupte, a běžte naříkat jinam. První pivo v deset ráno ve vlaku. A pak další čtyři. Protože Colours pyčo. A o chlastu to není. Ale taky trochu je. Colours vás nutí přemýšlet o životě takovým tím příjemným způsobem. Protože nemáte čas a prostor to hned realizovat. Nebudu tolik pít, začnu jíst zdravě, budu běhat a takový ten novodobý shit. Pak uvidíte první toitoiku a jdete na pivo. Na kuráž. A posléze ještě na jedno. Za odměnu. A najednou potřebujete kuráž na spoustu věcí. A čeká vás spousta odměn. A možná se i ráno trochu proběhnete, když ty čínské nudle, na které jste vylili chilli omáčku, začnou pálit podruhé. Colours pyčo. Protože jste viděli Björk a možná ne - pod tím obskurním stínidlem na lampu mohl být kdokoliv a stejně to znělo jak z desky. Kterou jste neslyšeli, ale Olda říkal. A Olda mluví pravdu. Protože Zrní zahráli Dva. A pak se vrátili a dali ještě Jabloně. Jestli si nějaká česká kapela zaslouží hlavní stage, tak Zrní. S filharmoniky nebo bez - vydřené vítězství. A protože kapelou dne byli Hejmůnšejkr. Protože beatbox & blues. Protože hlas a la Jack White meets Asaf Avidan. Protože colours pyčo. Záchodů všude jak nasráno v nich, bohatý line-up a když už se ocitnete v něčem jako fronta na pivo, ze země vyroste sympatická slečna s roztočenou dvanáctkou. Protože život je hořký, bohudík. Zašeptáte modlitbu do pěny a hodíte to do sebe. Protože druhý den je tu. Protože dopíšete a půjdete na pivo. Za odměnu. Protože Colours pyčo. Fakt se sebou začnu něco dělat. Po Colours.
Colours of Ostrava
16. 07. 2015
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © vrbaak
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?