Články / Reporty

Colours of... Severská recyklovaná husa 77

Colours of... Severská recyklovaná husa 77

Veronika Miksová | Články / Reporty | 19.07.2013

Ostravské Colours jsou znovu objevená láska, která zahořela po přestěhování do industriálního areálu vítkovických železáren. Polovinu času jsem loni fotila pece a komíny. Rozhodnutí jet znovu padlo dřív, než se objevila silná jména v programu. A jaký byl první den ročníku 2013?

Po standardní nestíhací eskapádě u vstupu dobíháme na poslední chvíli do Gongu na kompletně zarezervované legendární představení Balada pro banditu v odvážném provedení Husy na provázku. Po vtipném striptýzovém zahájení, kdy mi na hlavě přistane košile fešného Eržičina bratra, přeruší představení guru Morávek, aby se zápalem vysvětlil, proč představení pro 220 diváků svolil přenést do pětkrát většího Gongu. A zase to tu visí, fascinace místem a prostorem. Pak už se roztáčí divoké kolo vášně, lásky, zrady a nekonečné touhy po svobodě. Zlidovělé Štědroňovy songy ve zdivočelém podání se zarývají do žaludku a vy nedýcháte, i když víte, jak to v Koločavě všechno skončí. Zachytím kousek Novosvětské, chytám se za uši při kvílení těhotné bosorčiny dcery, žasnu nad prskavým beatboxem, otylým moonwalkem i chemickou reaktivností Vrbkové Eržiky a Zadražilova Nikoly Šuhaje. Ehm, taková hipsterská Rodinná pouta, promiň Jene, poznala sem tě.

Zase v letu. Jako konzerva kontroluji na Arceloru, zda Pálavské langoše stojí na místě. Tak, klučíci z The Bots, vylezete, ať se konečně přesvědčím, co ve vás je? Elektronikou kořeněný nářezový začátek slibný. Postupem dalších skladeb slyším jen tu instrumentální zručnost a málo, promiňte "srdíčka". Nejsem sama, dobrá třetina posluchačů vyklízí prostor. Ruší mutování i problémy se zvukařem. Schopnost navázat kontakt s publikem mizivá. Světlé momenty přicházejí při vyklidněných písních, kde znejistím a říkám si, tak snad za pár let...

S bramborákem se zelím v ruce se s davem přesouváme na Islanďany Sigur Rós. Přiznám se, nikdy je nevydržím poslouchat moc dlouho. Nejsem úplně éterická víla, ale nakonec vyměknu a nechám se unášet vizuálně dokonalou projekcí a průzračnými melodiemi. Nabourají mě i rychlejšími rockovými pasážemi. Poslouchá je Lundová?

Teplý večer zakončujeme na Tatáčích. Nezlobte se na mě, ale měli by je předepisovat jako lék na deprese. Mardošův hlásek bude i v padesáti znít jako puberťácká fistule. Odpustím mu i tu nasamplovanou basu. Věřili byste, že už jsou tu s námi 25 let? Světová, Filmařská,Trilobeat, Růžová armáda i Pozor na muže. Zážitkem jsou recyklovaní Pěšáci zahraní na květináčovou kytaru, odpadní trubky a slepené kýble s mikrofonem v lepenkové krabici. Dokonalý vrchol s invenční bandou, která mě nikdy neomrzí.

Nasycená duševně i fyzicky prchám do postele a díky za novou tajemnou zkratku k Arceloru, víc míst k sezení pro potřebné, rozdrcení velkých kamenů a rezervační systém do Gongu. Jídlo fajne, fronty mírné... snad jen stánky v hlavní uličce směr Agrofert bych zrušila. Brání focení industriálního divu.

Info

Colours of Ostrava
18. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?