Veronika Miksová | Články / Reporty | 19.07.2013
Ostravské Colours jsou znovu objevená láska, která zahořela po přestěhování do industriálního areálu vítkovických železáren. Polovinu času jsem loni fotila pece a komíny. Rozhodnutí jet znovu padlo dřív, než se objevila silná jména v programu. A jaký byl první den ročníku 2013?
Po standardní nestíhací eskapádě u vstupu dobíháme na poslední chvíli do Gongu na kompletně zarezervované legendární představení Balada pro banditu v odvážném provedení Husy na provázku. Po vtipném striptýzovém zahájení, kdy mi na hlavě přistane košile fešného Eržičina bratra, přeruší představení guru Morávek, aby se zápalem vysvětlil, proč představení pro 220 diváků svolil přenést do pětkrát většího Gongu. A zase to tu visí, fascinace místem a prostorem. Pak už se roztáčí divoké kolo vášně, lásky, zrady a nekonečné touhy po svobodě. Zlidovělé Štědroňovy songy ve zdivočelém podání se zarývají do žaludku a vy nedýcháte, i když víte, jak to v Koločavě všechno skončí. Zachytím kousek Novosvětské, chytám se za uši při kvílení těhotné bosorčiny dcery, žasnu nad prskavým beatboxem, otylým moonwalkem i chemickou reaktivností Vrbkové Eržiky a Zadražilova Nikoly Šuhaje. Ehm, taková hipsterská Rodinná pouta, promiň Jene, poznala sem tě.
Zase v letu. Jako konzerva kontroluji na Arceloru, zda Pálavské langoše stojí na místě. Tak, klučíci z The Bots, vylezete, ať se konečně přesvědčím, co ve vás je? Elektronikou kořeněný nářezový začátek slibný. Postupem dalších skladeb slyším jen tu instrumentální zručnost a málo, promiňte "srdíčka". Nejsem sama, dobrá třetina posluchačů vyklízí prostor. Ruší mutování i problémy se zvukařem. Schopnost navázat kontakt s publikem mizivá. Světlé momenty přicházejí při vyklidněných písních, kde znejistím a říkám si, tak snad za pár let...
S bramborákem se zelím v ruce se s davem přesouváme na Islanďany Sigur Rós. Přiznám se, nikdy je nevydržím poslouchat moc dlouho. Nejsem úplně éterická víla, ale nakonec vyměknu a nechám se unášet vizuálně dokonalou projekcí a průzračnými melodiemi. Nabourají mě i rychlejšími rockovými pasážemi. Poslouchá je Lundová?
Teplý večer zakončujeme na Tatáčích. Nezlobte se na mě, ale měli by je předepisovat jako lék na deprese. Mardošův hlásek bude i v padesáti znít jako puberťácká fistule. Odpustím mu i tu nasamplovanou basu. Věřili byste, že už jsou tu s námi 25 let? Světová, Filmařská,Trilobeat, Růžová armáda i Pozor na muže. Zážitkem jsou recyklovaní Pěšáci zahraní na květináčovou kytaru, odpadní trubky a slepené kýble s mikrofonem v lepenkové krabici. Dokonalý vrchol s invenční bandou, která mě nikdy neomrzí.
Nasycená duševně i fyzicky prchám do postele a díky za novou tajemnou zkratku k Arceloru, víc míst k sezení pro potřebné, rozdrcení velkých kamenů a rezervační systém do Gongu. Jídlo fajne, fronty mírné... snad jen stánky v hlavní uličce směr Agrofert bych zrušila. Brání focení industriálního divu.
Colours of Ostrava
18. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.