Články / Reporty

Colours: Smogem zahalená Ostrava

Colours: Smogem zahalená Ostrava

Popluh | Články / Reporty | 18.07.2014

Smogem zahalená Ostrava se konečně dočkala svých barevných dnů. Jasně, návštěvníky vítalo hlavně modré nebe vymetené od mraků, ale proč se vzdát oblíbených stereotypů. Festivalem v ulicích to začalo a ze srdce města se pak celý hudební kolotoč neodvratně přesunul do krásného industriálního areálu a mohlo se začít.

Těžko si představit větší sázku na jistotu v podobě žánru úvodní kapely, než je skáčko. Nic proti němu, na většině festivalů je v ředěném množství víc jak vítaným odlehčením. A slovenští matadoři Polemic se toho rozhodně nebáli a rozjeli uvolněný set u kterého bylo víceméně jedno, že jednotlivé songy jsou si podobné jako vejce vejci. A na vedlejší scéně už si začali brousit sudy Les Tambours Du Bronx, jejichž set určitě nebyl melodický, ale vše vynahrazoval bezchybnou souhrou a uši rvoucími rytmy. Co taky jiného čekat od sedmnáctičlenné party frantíků bušících do plechových sudů? A to, že hned první festivalový den bude z ranku nezapomenutelných, potvrdili na Drive stage vzápětí nastupující Slim Cessna´s Auto Club. Country, ostré riffy, kytara s Ježíšem, apokalyptický upír Munly Munly, zpívání v pitu, pogo, country´s not dead. Kapela využila menšího časového prostoru, který měla k dispozici oproti koncertu v Lucerně, a celý set notně zintenzivěla. Nebyl čas na žádné modlení, tohle bylo prostě vymítání. Ostatně takové semeniště hříchu, jakým hudební festivaly bývají, si ani nic jiného nezaslouží. A na odpočinek po masáži v předních řadách nebyl čas, na hlavní scéně už to do publika valili Shaka Ponk. Ostré riffy střídaly houpavé rytmy a diváci se vlnili a skákali nejen v předních řadách. Uvolnění celému tělu přinesl až následující Seasick Steve. Americký bluesman s vizáží chlápka, který vám přišel vymalovat, nabídl sympatické a chytlavé blues a vymetl s ním pěkně od podlahy. Specialitou byla přehlídka jeho kytar, z nichž většinu byste ve výloze obchodů hledali jen marně. Není se čemu divit, že spolupráci s ním si vyzkoušel i Jack White (ehm, a přiveze někdo konečně i jeho?). První den pak uzavřeli MGMT podle osvědčené šablony "musíme hlavně zahrát Time to Pretend a Kids a bude to strašně super". Zahráli. A bylo to super. Zbytek setu nabídl pohodovou až zasněnou indie popovou elektroniku s psychedelickým feelingem, která vhodně doplnila dvě největší hitovky.

Areál se i díky novému bulváru a řadě nových obchůdků i stánků s občerstvením v podstatě proměnil v městečko ve městě. Bohužel i přes prý neustále se navyšující počet "tojtojek" se už první den u druhé největší scény festivalu nestíhalo odbavovat a pro mnohé pány pak situaci zachraňoval přilehlý plot. Nicméně pohled na fronty vedoucí ke smradlavým budkám asi z nejen ostravského festivalového folklóru jen tak nezmizí. Na druhou stranu, fronty na pivo byly takřka mizivé a někde se to nejspíš kompenzovat musí. Uvidíme, jak si areál poradí s přílivem návštěvníků v dalších dnech, zvlášť když se znovu očekává překonání návštěvnického rekordu. Celý prostor sice je trošku nafukovací, stanové městečko už ale přestává stačit. To si člověk uvědomí v momentu, kdy je vyprodané dva dny před festivalem a opozdilci se tak musí porozhlídnout jinde nebo dojíždět do vzdálenějšího kempu u hradu. Vypovídající byl i pohled na frontu, která se již několik hodin před vypuknutím hudebního programu táhla od městečka až k tramvajové zastávce.

Určitě nemá cenu se hádat, jaká tuzemská festivalová přehlídka je nejlepší. Zvlášť ne u tak provázaného hudebního rybníčku, jako je ten český. Stačí jen říct, že Colours už prvním dnem potvrdily své renomé, které si pomalu ale jistě budovaly předchozími ročníky. Hudební kvalita šla v ruku v ruce s hudební zábavou (nutno podotknout, že i tak hudebně velmi kvalitní) a nezbývá než se těšit na další dny. A další kocovinová probuzení do ranní slunečné Ostravy. Se smogem...

Info

Colours of Ostrava 2014
18.7.2014, Vítkovice, Ostrava

foto © Vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Billie! Kuřecí! Eilish! Nugety!

redakce 21.08.2019

Billie vypálí největší hitovku hned zkraje, dívky ještě mladší než zpěvačka vřeští, až přehluší soundsystém – divím se, že zapomenou na breakdown v půlce písničky.

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…