Články / Reporty

Colours: Smogem zahalená Ostrava

Colours: Smogem zahalená Ostrava

Popluh | Články / Reporty | 18.07.2014

Smogem zahalená Ostrava se konečně dočkala svých barevných dnů. Jasně, návštěvníky vítalo hlavně modré nebe vymetené od mraků, ale proč se vzdát oblíbených stereotypů. Festivalem v ulicích to začalo a ze srdce města se pak celý hudební kolotoč neodvratně přesunul do krásného industriálního areálu a mohlo se začít.

Těžko si představit větší sázku na jistotu v podobě žánru úvodní kapely, než je skáčko. Nic proti němu, na většině festivalů je v ředěném množství víc jak vítaným odlehčením. A slovenští matadoři Polemic se toho rozhodně nebáli a rozjeli uvolněný set u kterého bylo víceméně jedno, že jednotlivé songy jsou si podobné jako vejce vejci. A na vedlejší scéně už si začali brousit sudy Les Tambours Du Bronx, jejichž set určitě nebyl melodický, ale vše vynahrazoval bezchybnou souhrou a uši rvoucími rytmy. Co taky jiného čekat od sedmnáctičlenné party frantíků bušících do plechových sudů? A to, že hned první festivalový den bude z ranku nezapomenutelných, potvrdili na Drive stage vzápětí nastupující Slim Cessna´s Auto Club. Country, ostré riffy, kytara s Ježíšem, apokalyptický upír Munly Munly, zpívání v pitu, pogo, country´s not dead. Kapela využila menšího časového prostoru, který měla k dispozici oproti koncertu v Lucerně, a celý set notně zintenzivěla. Nebyl čas na žádné modlení, tohle bylo prostě vymítání. Ostatně takové semeniště hříchu, jakým hudební festivaly bývají, si ani nic jiného nezaslouží. A na odpočinek po masáži v předních řadách nebyl čas, na hlavní scéně už to do publika valili Shaka Ponk. Ostré riffy střídaly houpavé rytmy a diváci se vlnili a skákali nejen v předních řadách. Uvolnění celému tělu přinesl až následující Seasick Steve. Americký bluesman s vizáží chlápka, který vám přišel vymalovat, nabídl sympatické a chytlavé blues a vymetl s ním pěkně od podlahy. Specialitou byla přehlídka jeho kytar, z nichž většinu byste ve výloze obchodů hledali jen marně. Není se čemu divit, že spolupráci s ním si vyzkoušel i Jack White (ehm, a přiveze někdo konečně i jeho?). První den pak uzavřeli MGMT podle osvědčené šablony "musíme hlavně zahrát Time to Pretend a Kids a bude to strašně super". Zahráli. A bylo to super. Zbytek setu nabídl pohodovou až zasněnou indie popovou elektroniku s psychedelickým feelingem, která vhodně doplnila dvě největší hitovky.

Areál se i díky novému bulváru a řadě nových obchůdků i stánků s občerstvením v podstatě proměnil v městečko ve městě. Bohužel i přes prý neustále se navyšující počet "tojtojek" se už první den u druhé největší scény festivalu nestíhalo odbavovat a pro mnohé pány pak situaci zachraňoval přilehlý plot. Nicméně pohled na fronty vedoucí ke smradlavým budkám asi z nejen ostravského festivalového folklóru jen tak nezmizí. Na druhou stranu, fronty na pivo byly takřka mizivé a někde se to nejspíš kompenzovat musí. Uvidíme, jak si areál poradí s přílivem návštěvníků v dalších dnech, zvlášť když se znovu očekává překonání návštěvnického rekordu. Celý prostor sice je trošku nafukovací, stanové městečko už ale přestává stačit. To si člověk uvědomí v momentu, kdy je vyprodané dva dny před festivalem a opozdilci se tak musí porozhlídnout jinde nebo dojíždět do vzdálenějšího kempu u hradu. Vypovídající byl i pohled na frontu, která se již několik hodin před vypuknutím hudebního programu táhla od městečka až k tramvajové zastávce.

Určitě nemá cenu se hádat, jaká tuzemská festivalová přehlídka je nejlepší. Zvlášť ne u tak provázaného hudebního rybníčku, jako je ten český. Stačí jen říct, že Colours už prvním dnem potvrdily své renomé, které si pomalu ale jistě budovaly předchozími ročníky. Hudební kvalita šla v ruku v ruce s hudební zábavou (nutno podotknout, že i tak hudebně velmi kvalitní) a nezbývá než se těšit na další dny. A další kocovinová probuzení do ranní slunečné Ostravy. Se smogem...

Info

Colours of Ostrava 2014
18.7.2014, Vítkovice, Ostrava

foto © Vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.