Články

Colours of... Z Albánie přes Londýn na Island

Colours of... Z Albánie přes Londýn na Island

Anna Mašátová | Články | 19.07.2013

Je tu čtvrtek, začíná dvanáctý ročník Colours of Ostrava, otevírající podruhé své brány v novém vítkovickém areálu. Line-up i harmonogram je známý, místo tak trochu terra incognita. Co se změnilo k lepšímu či horšímu?

U vstupu vcelku rychlé odbavení, prázdná půllitrová petka ale musí z tašky ven. Inu dobrá, ačkoliv není jasné proč. Poklusem před hlavní stage, nejlepší zpráva hned zpočátku, obávaná struska na exponovaných místech zmizela. Obří pódium vypadá jako rozšklebená hlava příšery požírající maličké lidské postavy, které se k ní odváží přiblížit, na place prázdno. Nedostatek návštěvníků rozhodně nehrozí, leckde se již odstartovalo a Vítkovice se každou minutou plní víc a víc. Sedm nula nula. Tradiční zahájení festivalu moderátorem Rosťou Petříkem, ředitelkou festivalu Zlatou Holušovou, primátorem města Petrem Kainarem a dvou zástupkyň generálního sponzora, České spořitelny. Uvítání, poděkování, balonky vypuštěny a konečně - Transglobal Undeground meets Fanfara Tirana (nebo naopak?).

Zvuk klarinetu postupně vábí na pódium další a další členy patnáctihlavého projektu. Sheema Mukherjee, usazená na vyvýšenině v překrásné modrostříbrné říze, vypadá jako indická princezna, klarinetista začíná rudnout, pot z něj teče proudem, tempo se zrychluje. S nástupem zbytku členů TGU se srdeční tep začíná srovnávat s tuc tuc rytmem, obr Tuup opásaný darbukou tančí do rytmů albánské armádní dechovky. Prvních pět písní sice patří více Fanfara Tirana a jejich zpěváku Nikovi v tradičním albánském kroji, pak nastane zlom a začneme vplouvat do výsostných vod Transglobalu - sladkého sitaru, nekompromisních bicích a severoindického bubnu dhol. Setlist se skládá především z aktuálního alba Kabatronics, nechybí ani flashbacky do minuosti. Tuup a Niko ve společném nářezu Weeping Willow Tree jsou jasným důkazem tvrzení, že hudba je univerzálním dorozumívacím jazykem. Skvělé, skvělé! Škoda, že neproběhl přídavek, i když publikum o něj ani moc nebojovalo.

Sotva někdo poodstoupil z přední linie, už se začali hrnout fanoušci Sigur Rós, jinak vládl klid. Stánků s jídlem a pitím víc než dost, fronty nejsou dramatické, jen hedání toalet se mění na dobrodružnou výpravu za pokladem. Nejdříve musíte překonat nahánění aktivních posádek komerčních stanů, pak kolem dvou korýtek s vodou, přes strusku, au, au, a hle, už vidím světýlko! Tedy modrou barvu toitoi, zatím relativně čistých. Jen si není kde umýt ruce. Ahá, takže ta dvě vzdálená koryta byla na hygienu. Další nedostatek vody očekává žíznivce u stánků, v drtivé většině se prodává po třetinkách. Takže vyžahnete obsah a vydáte se najít nějaký kohoutek, kde byste si mohli načepovat. Poměr 26 Kč za 0,33 litru nejsou zrovna bratrské ni přátelské ceny, teploty mají stoupat k třicítkám, saharské podmínky. Petříkovo doporučení o dodržování pitného režimu vyznívá pro nepijáky piva smutně. Je ovšem příjemné, že trend vratných kelímků přetrval a člověk se nebrodí nánosem plastu.

Zpátky k čím dál většímu chumlu očekávajících Islanďany. Minutu po slibovaném začátku zaduní první, rychle utichající potlesk, za dalších pět minut znovu, lidé jsou až neuvěřitelně disciplinovaní. Je tma, jediné světlo je dorůstající měsíc na obloze, pohled za sebe na industriální panorama je jako z jiného světa, Jules Verne by zajásal. Tmu zahání náhlá projekce a jásot, Sigur Rós přicházejí a spolu s nimi smyčcový a dechový doprovod. Pečlivě vystavěná show zakončuje islandský půlrok v Čechách, kdy nebylo snad měsíce, aby alespoň jedna z ostrovních kapel nepřijela. Zvonkohry, činelky, smyčcem na kytaru, epické plochy. Několik skladeb z novinky Kveikur sází se na osvědčené hity jako Hoppípolla, z kterých se fanoušci roztékají jak čokoláda na slunci, najdou se však i tací, kteří severskou melancholii nezvládají a odchází se slovy „je to moc islandský“. Téměř ke konci setu jedno jediné graciézní gesto zpěváka Jóna Birgissona vybízející k potlesku a festival mu padá k nohám. Konec, ansámbl se vyběhne rozloučit a je po koncertě nejočekávanější kapely letošních Colours. Sice to na vedlejších scénách roztáčí Tata Bojs a o půlnoci začínají Irie Revoltés, to už je ale jen taková tečka, islandská zasněnost ve čtvrtek zvítězila.

Info

Colours of Ostrava
18. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Řítíme se do tmy aneb Angažované české texty v současné tuzemské hudbě

Libor Staněk 18.01.2022

Jeden nepřítel se totiž rozpustil do množství různých motivů, které z protestsongu činí nepřehledný terén, v němž se hůře orientujeme...

Nejlepší texty Full Moonu 2021: V záři červeného blesku aneb Polská ženská angažovaná hudební scéna

Sabina Coufalová 18.01.2022

Ačkoli je v hudbě stále dodržována svoboda slova, za veřejné politické akce se nemálo umělkyň a aktivistek potýká s problémy s policií.

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Daniel Prokop: České protestsongy omílají tisíckrát řečené věci

Aneta Martínková 17.01.2022

Daniel Prokop je oblíbený především proto, že nasvěcuje společné zájmy znesvářených společenských táborů. Nedávno jsem narazila na jeho deset let starý článek v magazínu Rock & Pop...

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Čavalenky: Ludé ščá od smíchu

Jakub Šíma 17.01.2022

Nakonec vše klaplo a byla z toho více než hodina přátelského hovoru, který neustále prozařovala Čavalenkyho upřímnost stejně jako čistota jeho charakteru.

Preview: ESNS 2022

redakce 17.01.2022

V rámci přesunutí kompletního programu do online prostředí sice některá jména zmizela, postrádáme hlavně Bob Vylan nebo Wu-Lu, ale i tak vybíráme ze tří stovek umělců.

Žebříčky Full Moonu: Očekávání roku 2022

redakce 16.01.2022

Co čekat od příštího roku? Někdo je opatrný, někdo nepoučitelný optimista. Shodneme se ale na tom, že...

Žebříčky Full Moonu: hudební weby roku 2021

redakce 15.01.2022

Loni jsme ve velkém upřednostňovali magazín The Quietus a portál Pitchfork coby zdroje hudebních novinek, přesahů i souvislostí, letos je výběr pestřejší.

Bůh přichází… (Venom: Rex)

3DDI3 15.01.2022

Dallaský scenárista Donny Cates, který si udělal jméno na sériích Thanos a Doctor Strange, si v nové sérii připravuje půdu.

Žebříčky Full Moonu: koncert/festival roku 2021

redakce 14.01.2022

Koncertní sezóna roku 2021 byla velmi nestandardní, ale kdo hledá, najde. Naši redaktoři vzpomínají...

Šejkr #70: Vyhlídky? Nadějné.

Michal Pařízek 14.01.2022

Ano, vyhlídky jsou nadějné, jak by ne. Krásný začátek roku, lepší alegorii pro časy, ve kterých žijeme, bychom asi nenašli... Kinterův Revolucionář a další... přísliby.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace