Články

Colours of... Z Albánie přes Londýn na Island

Colours of... Z Albánie přes Londýn na Island

Anna Mašátová | Články | 19.07.2013

Je tu čtvrtek, začíná dvanáctý ročník Colours of Ostrava, otevírající podruhé své brány v novém vítkovickém areálu. Line-up i harmonogram je známý, místo tak trochu terra incognita. Co se změnilo k lepšímu či horšímu?

U vstupu vcelku rychlé odbavení, prázdná půllitrová petka ale musí z tašky ven. Inu dobrá, ačkoliv není jasné proč. Poklusem před hlavní stage, nejlepší zpráva hned zpočátku, obávaná struska na exponovaných místech zmizela. Obří pódium vypadá jako rozšklebená hlava příšery požírající maličké lidské postavy, které se k ní odváží přiblížit, na place prázdno. Nedostatek návštěvníků rozhodně nehrozí, leckde se již odstartovalo a Vítkovice se každou minutou plní víc a víc. Sedm nula nula. Tradiční zahájení festivalu moderátorem Rosťou Petříkem, ředitelkou festivalu Zlatou Holušovou, primátorem města Petrem Kainarem a dvou zástupkyň generálního sponzora, České spořitelny. Uvítání, poděkování, balonky vypuštěny a konečně - Transglobal Undeground meets Fanfara Tirana (nebo naopak?).

Zvuk klarinetu postupně vábí na pódium další a další členy patnáctihlavého projektu. Sheema Mukherjee, usazená na vyvýšenině v překrásné modrostříbrné říze, vypadá jako indická princezna, klarinetista začíná rudnout, pot z něj teče proudem, tempo se zrychluje. S nástupem zbytku členů TGU se srdeční tep začíná srovnávat s tuc tuc rytmem, obr Tuup opásaný darbukou tančí do rytmů albánské armádní dechovky. Prvních pět písní sice patří více Fanfara Tirana a jejich zpěváku Nikovi v tradičním albánském kroji, pak nastane zlom a začneme vplouvat do výsostných vod Transglobalu - sladkého sitaru, nekompromisních bicích a severoindického bubnu dhol. Setlist se skládá především z aktuálního alba Kabatronics, nechybí ani flashbacky do minuosti. Tuup a Niko ve společném nářezu Weeping Willow Tree jsou jasným důkazem tvrzení, že hudba je univerzálním dorozumívacím jazykem. Skvělé, skvělé! Škoda, že neproběhl přídavek, i když publikum o něj ani moc nebojovalo.

Sotva někdo poodstoupil z přední linie, už se začali hrnout fanoušci Sigur Rós, jinak vládl klid. Stánků s jídlem a pitím víc než dost, fronty nejsou dramatické, jen hedání toalet se mění na dobrodružnou výpravu za pokladem. Nejdříve musíte překonat nahánění aktivních posádek komerčních stanů, pak kolem dvou korýtek s vodou, přes strusku, au, au, a hle, už vidím světýlko! Tedy modrou barvu toitoi, zatím relativně čistých. Jen si není kde umýt ruce. Ahá, takže ta dvě vzdálená koryta byla na hygienu. Další nedostatek vody očekává žíznivce u stánků, v drtivé většině se prodává po třetinkách. Takže vyžahnete obsah a vydáte se najít nějaký kohoutek, kde byste si mohli načepovat. Poměr 26 Kč za 0,33 litru nejsou zrovna bratrské ni přátelské ceny, teploty mají stoupat k třicítkám, saharské podmínky. Petříkovo doporučení o dodržování pitného režimu vyznívá pro nepijáky piva smutně. Je ovšem příjemné, že trend vratných kelímků přetrval a člověk se nebrodí nánosem plastu.

Zpátky k čím dál většímu chumlu očekávajících Islanďany. Minutu po slibovaném začátku zaduní první, rychle utichající potlesk, za dalších pět minut znovu, lidé jsou až neuvěřitelně disciplinovaní. Je tma, jediné světlo je dorůstající měsíc na obloze, pohled za sebe na industriální panorama je jako z jiného světa, Jules Verne by zajásal. Tmu zahání náhlá projekce a jásot, Sigur Rós přicházejí a spolu s nimi smyčcový a dechový doprovod. Pečlivě vystavěná show zakončuje islandský půlrok v Čechách, kdy nebylo snad měsíce, aby alespoň jedna z ostrovních kapel nepřijela. Zvonkohry, činelky, smyčcem na kytaru, epické plochy. Několik skladeb z novinky Kveikur sází se na osvědčené hity jako Hoppípolla, z kterých se fanoušci roztékají jak čokoláda na slunci, najdou se však i tací, kteří severskou melancholii nezvládají a odchází se slovy „je to moc islandský“. Téměř ke konci setu jedno jediné graciézní gesto zpěváka Jóna Birgissona vybízející k potlesku a festival mu padá k nohám. Konec, ansámbl se vyběhne rozloučit a je po koncertě nejočekávanější kapely letošních Colours. Sice to na vedlejších scénách roztáčí Tata Bojs a o půlnoci začínají Irie Revoltés, to už je ale jen taková tečka, islandská zasněnost ve čtvrtek zvítězila.

Info

Colours of Ostrava
18. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bledé tváře (Zelená krev 4 & 5)

3DDI3 25.09.2021

Patetické dialogy obou bratrů i vysvětlování očividného jsou mnohem běžnější pro japonskou mangu, stejně tak zběsilá akce.

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Jarmo Diehl 24.09.2021

Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace a my se ptáme její šéfky.

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Výtrysk nekompromisní vizionářské dychtivosti (Cabaret Voltaire)

Akana 23.09.2021

Red Mecca představuje završení období, v němž Cabaret Voltaire smělými experimenty osahávali čerstvě objevená teritoria industriální elektroniky... Richard H. Kirk RIP.

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Slast digitálního purismu (Raster((Noton))

Karel Veselý 21.09.2021

Jedno z nejdůležitějších vydavatelství pro experimentální elektroniku posledního čtvrtstoletí oslaví své narozeniny na letošním festivalu Lunchmeat.

10 + 1 = Denisa Václavová (4+4 dny v pohybu)

redakce 21.09.2021

Nejzajímavější místa činu, na které se Festival 4+4 dny v pohybu za svou pětadvacetiletou historii podíval?

Dušan Svíba (Earth Music/Colour Meeting): Tak to pusť…

redakce 20.09.2021

Do Prahy díky Dušanovi přijíždí senzace newyorské klubové scény, trio VickiKristinaBarcelona s projektem Songs of Tom Waits.

Filip Kršiak (Elbe Dock): Ústí (do) Evropy

Viktor Palák 20.09.2021

Přijedou i Buchty, elita jódlování a tvůrci nejlepších domácích dokumentů. Rozhovor s ředitelem Filipem Kršiakem o cestě z velkoměsta do města – a do Evropy.

Tak daleko, tak blízko: Pavel Štorek

redakce 19.09.2021

Pavel Štorek je uměleckým ředitelem festivalu mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. Kde se sám rád pohybuje?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace