Články / Sloupky/Blogy

Commando Revisited

Commando Revisited

Jakub Ďuraško | Články / Sloupky/Blogy | 24.11.2016

Když mi bylo zhruba deset roků a bydlel jsem na sídlišti v Polabinách, rozvoj domácího videa v Čechách byl v plném květu. Privatizace video distribuce a půjčovnictví si užívala zlatá léta a já měl jeden z malých rájů hned za rohem od svého vchodu v ulici Bělehradská. V přízemním kamrlíku provozoval pár manželů videopůjčovnu hned ve vedlejším paneláku a v poslední červnový školní den, kdy jsem si domů nesl vysvědčení, jsem podnikl i svou první osamělou venturu do videopůjčovny bez asistence rodičů. Od té chvíle už nebylo nic jako dřív. V rukou jsem třímal kazetu s Commandem, kterou tehdy, pokud se nepletu, vydalo Guild Home Video a než přišla moje máma z práce domů, celé veledílo jsem stihl vstřebat snad dvakrát. Kolikrát jsem Commando od té doby viděl, bych se asi nedopočítal, každopádně mě od toho času tenhle film provází životem a je lepší s každým dalším zhlédnutím.

Commando je bezpochyby jedním z vrcholů zážitkové akční kinematografie osmdesátých let a to při zachování vysoké technické a estetické kvality, ostatně jak to měl jeho producent Joe Silver ve zvyku. A bez rozpaků ho můžeme taky označit za nejkultovnější film Arnolda Schwarzeneggera. Dalo by se samozřejmě argumentovat, že do stejné škatulky patří spíš Total Recall, Barbar Conan nebo Terminator – Comando je ovšem v lecčems ryzejší, nesnaží se přesáhnout hranici braku a zároveň nikdy nepřekračuje hranice lacinosti. Je to ve své podstatě velmi sytý prvek žánru junkfood cinema. Jinými slovy, Commando je obzvlášť dobrý smažák v housce z vašeho nejoblíbenějšího hladového okýnka, které vždycky nosíte v blahé paměti a často se k němu vracíte. Total Recall je smažák ve dvojobalu udělaný na přepuštěném másle – odborně provedená lahůdka, která se konzumuje jen vzácně.

A ke všemu Commando má extra dressing - Arnoldova obliba v užívání výrazných „hlášek“, tzv. one-linerů, se zde objevuje v míře maximální. A bezpochyby se jedná o jedny z jeho nejlepších. O tom, proč je Commando super fim, by se dalo popsat nejedno číslo Cinepuru. Hned dalším faktorem je hudba Jamese Hornera, která si nezadá s Arnoldovou potřebou mít ve svých filmech pořádně tučný soundtrack. A jestli mi ukážete jiného akčního hrdinu let osmdesátých, který má ke svým filmům na kontě takovou řadu úctyhodných soundtrackových masterpieců jako Arnold, tak se vám ukloním a týden nepůjdu do hospody. Predator (Silvestri), Running Man (Faltmayer), Raw Deal (Boardman), Conan The Barbarian (Poledouris), Terminator (Fiedel), Total Recall (Goldsmith). Stačí?

Angažmá Jamese Hornera na Commandu je bzvlášť fascinující, protože Horner se tu téměř stoprocentně oprostil od svého trademarkově epického a mírně přeslazeného stylu, pro který ho téměř nemohu poslouchat. Místo toho tu pracuje s famózní rytmickou sekcí. Podstatná část soundtracku je postavená na frantických až mačistických rytmech (na nahrávání se podílelo dvanáct bubeníků, perkusionistů a hráčů na steel drums), doplněných o naprosto epochální synťáky, shredderskou kytaru Dennise Herringa, saxofon, a obecně si soundtrack ujíždí na přísné rockové estetice. Kdybych uměl hrát na bicí, chtěl bych hrát přesně jako bubeníci na tomhle soundtracku. Tečka.

Zhruba před dvěma lety mě osvítila konceptuální myšlenka, že bych mohl oslovit spřízněné duše, kamarády a hudebníky, kmenové tváře Stoned to Death tapes, a nechat je zpracovat jednoduché zadání: dodejte mi track inspirovaný Commandem, jeho mistrovských soundtrackem anebo udělejte cover. Někoho tenhle nápad přímo nadchnul, někdo mi dokonce dodal track bez vyzvání a někdo tenhle nápad úplně nekoupil. Po dvou letech usilovných příprav tu mám exklusivní kompilaci patnácti skladeb, a když dopisuju tyhle řádky a poslouchám výsledný produkt, který, jak jinak, vychází v kazetové verzi, připadám si stejně, jako když jsem v deseti letech třímal v rukách VHSku s Commandem.

Vážení posluchači, lovci obskurit, majitelé slabší levé ruky, laskavě mě nerušte, jsem k smrti unavený a přeji vám příjemný poslech! (Aciďák)


Adam Payne – Commando
Když jsem Adama poprosil o skladbu na Commando Revisited, odepsal jen, že to je „jedna z nejdivnějších věcí, co po něm kdy někdo chtěl“. Brzo na to mi poslal skladbu a hned s prvními tóny mi radostí spadla čelist – Adam (svého času kytarista a zakladatel Residual Echoes, viz. Barking at Hendrix na Stoned to Death asi tři roky zpátky) totiž zpracoval jeden z hlavních motivů z Commanda ve stylu, který připomíná můj nejoblíbenější soundtrack od Tangerine Dream – Sorceror. Dvojitá radost.

M-N – We Fight for Love
Ještě před tím, než jsem se s Michaelem začal kamarádit, a ještě před tím, než jsme v hospodě u Toulavé Pípy založili kapelu Raw Deal (ano, pojmenovanou podle dalšího Arnoldova filmu), jsme se ocitli na společné farewell fotce posledních přeživších festivalu Sun Wu Kung. Málo jsem tehdy věděl, že Michael ve svých volných chvílích kroutí čudlíky svojí kolekce synťáků. Bez váhání jsem z něj začal tahat track, a ačkoliv je odkojený spíše tvorbou Sylvestra Stallona, nenechal na sebe dlouho čekat a dodal skladbu We Fight for Love, jejímž základem je zprasená back stopa tracku Someday, Somehow, Someone's Gotta Pay od Power Station (mezi fanoušky taky chybně známá jako We Fight for Love), která se objevila v závěrečných titulcích filmu. We Fight for Love je první oficiální (nikoliv první publikovanou) nahrávkou Michaela Nechvátala.

Jon Burrier – Chopped
Ani skladba Jona Burriera nepatří mezi ty, na které bych musel dlouho čekat nebo je z autora přímo vymáhat. Jona české publikum pamatuje hlavně jako toho bubeníka z Les Rhinocéros, co se nemyje, jí třicet banánu denně a hraje jako šílenec. Jon mimo působení v Les Rhinocéros hraje v žánrově širokém rozpětí kapel od black metalu po power pop a mimo to působí sólově jako hlukový umělec. Jeho příspěvek na Commando je pak o to překvapivější – jedná se o kompletně elektronickou zrychlenou chopped and screw nakládačku pro příjemné spring break chvilky.

Dizzcock – Payday
„Bennet, i though you are ...“ „Dead? You thought wrong“ Dizzcock, mistr dystopické elektroniky se širokým podtextem, se nám hezky vybarvil jako fanoušek akční rychty. Jeho temná synth varna s tepajícím beatem obrací dosavadní pohodu až k zoufalé nedobrotě. Tohle by byl skoro ideální soundtrack k momentu, kdy Arnold v Total Recall zjistí, že „You are not you, you are me“ anebo k alternativními sestřihu Commanda, ve kterém je Matrixova dcera vykuchána zubatým ostřím maniakálního odpadlíka Benneta.

Jammie Stewart – Commando Theme Tribute
Divoká analogová jízda nahraná na jeden zátah, která připomene ranou produkci agresivních tracků Xiu Xiu. Syrovost, zběsilost, noisová estetika, chaos v melodické stavbě a emotivní vypětí za hranou snesitelnosti. Jamie Stewart na Stoned to Death vydal sólovou desku projektu Farewell a zároveň trojic starších alb Xiu Xiu. Všechno je to pryč, ale jeden potenciální přírůstek pro nejrychlejší je tady.

Ed Rodriguez – Ambush
Ed Rodrigiuez tak, jak ho znám a miluju. Zatímco ve své domovské kapele Deerhoof hraje sic intenzivně, zvukově ovšem trochu odlehčeně, ve skladbě Ambush překroutil čudlíky na maximum. Vybral si jeden z nejintenzivnějších momentů celé desky a nahrál ho ještě v třikrát intenzivnější verzi, která se od první chvíle s ničím nepáře. Vybuřený kytarový riff připomene jeho starší kapely jako Iceburn, Flying Luttenbachers nebo Burmese, to všechno podpořeno nekompromisním metalovým beatem. Kdyby takhle zněl soundtrack ke scéně, kde Arnold naskakuje do poškozeného auta a nechá se jím svézt napříč serpentinou při zoufalém honu za svojí dcerou, zapotil by se nám chlapec asi o něco víc.

Equipment Pointed ANKH – Chain Mirror
Malou, za to výraznou stopu u nás nechala kapela Tropical Trash, která je úzce spjatá s kansaským labelem Sophomore Lounge a jejímž kytaristou je Jim Marlowe, který se zde skrývá za jménem Equipment Pointed ANKH a na Sophomore Lounge pod tímhle monikerem vydává noisové a dronové oázy na kazetách. Když jsme řešili pražský a pardubický koncert pro kapelu State Champion, kde Jim sice nehraje, ale za to jim dělá řidiče (a v kapele naopak hraje Ryan Reynolds, basák Tropical Trash), zmínil jsem se mu o téhle kompilaci a track se mi objevil v mailu během pár týdnů. Chain Mirror.

Satinsky – The Helicopter Arrives
Když jsem s tímhle nápadem oslovil jihočeskou promotérskou a dýdžejskou legendu Jaroslava Baštu (aka Náruč Aster), řekl mi, že se nad tím zamyslí, a během pár dnů mi místo svého tracku poslal skladbu svého kamaráda, který si říká Satinsky. Kdo Satinsky je, se mi nepodařilo zjistit. Podle mě to je Jarda.

Ghettoblaster – Soldier Gets Pitchfork
Další úchylák, na kterého se v tomhle ohledu dalo spolehnout, je Honza Majer z Bezbolestné, v současnosti známý jako rapový nakladač Ghettoblaster, který u Stoned to Death vydal split s V0NT. V téhle skladbě nerapuje, což je škoda. Místo toho tady hraje na kytaru, což by mohlo potěšit třeba fanoušky… kytar.

Molly – Bug Paulstretch
Skladba, která vznikla v potu tváře a rodila se řadu bezedných nocí, takový je případ drahokamu od pražského producenta a současně nejznámějšího „to go to“ člověka, pokud potřebujete rozpumpovat svoji vernisáž. Mikin, přítel můj nejmilejší a spoluhráč z Raw Deal, je něco jako můj brácha, ze kterého bych si nikdy neměl brát příklad, a zároveň spřízněná duše na poli žánrového filmu. Na Stoned to Death vydal debutové album B-Sides and Rarities, další bestofka a bootlegy pro vás chystáme. Zatím si užívejte tenhle track a představujte si Mollyho v jeho nové maskáčové bundě, kterou si koncem října pořídil v army shopu Exkalibur Slatiňany.

Tomáš Palucha – Closing In
Pro duo Tomáš Palucha platí totéž jako pro Arnolda/Matrixe v závěrečné sekvenci kompletní anihilace nepřátelského ostrova. S municí není problém. Už při prvním záblesku myšlenky na tuhle kompilaci jsem věděl, že na tyhle dva hochy se budu moct spolehnout. Jejich kytarová milostná lambáda byl jedním z prvních tracků, který jsem na tuhle kompilaci dostal, a držet ho v tajnosti pro mě bylo holým utrpením (myslím, že nakonec zazněl v pořadu Echo s Václavem Havelkou, kde jsem ho neprozřetelně pustil). Tohle je skladba, u které budou ženám samy padat kalhotky a chlapcům pukat poklopce možná jako u žádné jiné z jejich dosavadní tvorby! Kdyby tenhle sex positive track slyšel Lawrence Kasdan před třiceti lety, tak vyžene Johna Barryho ze studia při natáčení Body Heat a historie by byla navždy jiná.

Obelisk of Light – Let Off Some Steam, Bennet
Po dvou letech od svého legendárního počinu Morava ze splitu s projektem Sítě nabízí Jan Kašpar první novou uveřejněnou skladbu. Pokloňte se, korunovaný král českého organického dronu přichází. Obelisk of Light jde přesně ve šlépějích svých živých všeobjímajících zvukových lázní. Pamatujete si na scénu, kdy si Arnold vynuluje digitálky, vyskočí z letadla a pak se nechá volně unášet vzduchem 5 minut a 8 sekund, než dopadne do močálu, ukradne auto, unese ženu, zabije Sullyho, vykrade zbrojní potřeby a všem nakope prdel? Ne? Jakou verzi Commanda jste viděli?

Tarnovski – Being John Matrix
Jeden ze zvukově nejtučnějších tracků na kompilaci pochází z talentovaných ručiček pardubického mága, mistra terénních nahrávek, zvukové manipulace, autora kabelové mapy „zapojení všech čtyřiceti krabiček Jary Tarnovskeho in 70 easy steps“, člena nadpozemského spolku Gurun Gurun (a řady dalších) a dramaturga Divadla 29, Járy Tarnovského. Jeho skladba Being John Matrix nabízí důvěrný pohled od mysli otce, kterému odvlekl dceru psychopatický maniak. Co cítí? Zmatek.

Sítě – Bennet
Se skladbou Bennet se na kompilaci podruhé objevuje Jan Tomáš, který je jak půlkou dua Tomáš Palucha (anebo čtvrtinou, ono jak se to vezme), tak jednou jedinou (anebo polovinou, ono jak se to vezme) projektu Sítě. Skladba Bennet mě na celé kompilaci zasáhla možná ze všeho nejvíc – především svojí zvukovou estetikou, která se obrací ke stylu laciného 80's soundtracku a la produkce Cannon. Jednoduché synťáky, nálada klidu před bitvou, pátá kopie Amerického Ninjy z RTL s německou a českou rychlodabingovou stopou zároveň. „Už ste slyšel něco vo… niňjách?“

dŠ – Someday Love
Seladon české avantgardy, zvukový inženýr a autor některých nejoriginálnějších urážek v českém jazyce a můj drahý spolupracovník v oboru duplikace audio kazet, to je dŠ (z Headless Duplicated Tapes), kterému též učarovala rocková pecka ze závěrečných titulků. Při poslechu jeho famózní banjo variace na skladbu Someday, Somehow, Someone's Gotta Pay by si i Jandek hodil mašli, já mám ovšem pocit, že se mi David snaží naznačit, že mu mám konečně zaplatit poslední fakturu.

Info

www.stoned-to-death.bandcamp.com/album/commando-revisited

Live: Dvojkřest kompilace Commando Revisited
25. 11. 2016 Underdogs' Ballroom & Bar, Praha
www.facebook.com/events/194748204263834

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Michal Pařízek 19.04.2024

Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace