Články / Reporty

CoO 2016, den druhý: Letem světem

CoO 2016, den druhý: Letem světem

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 16.07.2016

Gratuluju Colours k volbě Noisy Pots jako otvíráku na Arcelor Mittal – klukům udělala velká scéna dobře a vytřískali ze sebe maximum (doslova). Taky jsem ráda, že dostali prostor oslovit nové publikum. Stojí na pomezí tanečního elektra a bubenické show a jejich ústřední postavou je multitalent a hudební génius Michal Šupák. Jde o dobře poskládanou, vrstvenou, bohatou a nejednotvárnou muziku, takže bych se přimlouvala: zkuste je!

Mbongwana Star měli oproti nim velkou smůlu. Dvakrát jim vypadl úplně celý zvuk a zásadně v nejvnehodnější okamžik. Jejich hypnotická fúze rocku a rituálního afrického zpěvu stojí na repetitivních, silných grifech, kterými uváděli přítomné (a sebe) do hendrixovského transu. Hodně jiná hudba a hodně jiní frontmani: pánové v letech, v oblecích s kravatou a na vozíku kombinovali francoužstinu, angličtinu a jakési tribální halekání, a co hlavně, pařili. Celým tělem. Šlo zřejmě o jakési vítězství ducha… To o kus vedle vítězil v šapitó Europy místo spirituality humor. Korejští bubeníci Noreum Machi nepřijeli opěvovat tradiční kulturu, ale představit moderní program na jejích základech. Tasili starodávné nástroje a do toho vtipkovali třeba o lásce, učitelích, počasí nebo politice. To bylo velmi osvěžující.

V sedm večer jsme neodolali Auroře. Kvalitou a jímavostí projevu předčila veškerá má očekávání. Slyšet její zanícený soprán a zároveň vidět její trhavou choreografii naživo, bralo za srdce. Tím spíš, že se upřímně rděla a za každou písní publiku znovu a znovu děkovala. Jen nás ve stínu nové francouzské tragédie zamrazilo, když teprve devatenáctiletá kráska opatrně dodávala: "Jsem tak ráda, že jsem tu s vámi! Zažíváme nádhernou chvíli, a přitom světu teď, myslím, vládne chaos..."

Hned na to přišel čas Veeny. Temno nad, temno pod. Kondenzovaná ponurost jejich aktuální desky mi někdy nedovolí pustit si ji. Jistě, Veronika je klenot a její tichý křik léty zraje. Ale kdyby neměli být předehrou před ANOHNI, ponechala bych si klid a šla jinam. Jenže to bych přišla o oprášenou, už neuvěřitelných osm let starou Longtemps. A to by mě mrzelo.

Přeskočím ANOHNI, potřebuje zřejmě více prostoru v jiném textu, a ještě zalichotím Kiasmos a Ohm Square. Dotažené, ničím nerušené sety byly v pozdní hodinu příjemně jednoduché. Sice jsem u českých "legend žánru" čekala větší pozdvižení, ale co nedala hudba, dala vizualizace. Charlie One a Jan ukrytí za polopropustnou bránou viseli mezi dvěmi projekcemi. Prostorový videomapping kloubil přírodní scenérie i geometrii a Charlie One zpívala, jak to umí jen ona: jako trochu sprostá, trochu zbrklá, přitom vtipná a sexy mladice. Made a deep sound!

Info

Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016
Dolní Vítkovice, Ostrava

Foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.