Veronika Mrázková | Články / Reporty | 16.07.2016
Gratuluju Colours k volbě Noisy Pots jako otvíráku na Arcelor Mittal – klukům udělala velká scéna dobře a vytřískali ze sebe maximum (doslova). Taky jsem ráda, že dostali prostor oslovit nové publikum. Stojí na pomezí tanečního elektra a bubenické show a jejich ústřední postavou je multitalent a hudební génius Michal Šupák. Jde o dobře poskládanou, vrstvenou, bohatou a nejednotvárnou muziku, takže bych se přimlouvala: zkuste je!
Mbongwana Star měli oproti nim velkou smůlu. Dvakrát jim vypadl úplně celý zvuk a zásadně v nejvnehodnější okamžik. Jejich hypnotická fúze rocku a rituálního afrického zpěvu stojí na repetitivních, silných grifech, kterými uváděli přítomné (a sebe) do hendrixovského transu. Hodně jiná hudba a hodně jiní frontmani: pánové v letech, v oblecích s kravatou a na vozíku kombinovali francoužstinu, angličtinu a jakési tribální halekání, a co hlavně, pařili. Celým tělem. Šlo zřejmě o jakési vítězství ducha… To o kus vedle vítězil v šapitó Europy místo spirituality humor. Korejští bubeníci Noreum Machi nepřijeli opěvovat tradiční kulturu, ale představit moderní program na jejích základech. Tasili starodávné nástroje a do toho vtipkovali třeba o lásce, učitelích, počasí nebo politice. To bylo velmi osvěžující.
V sedm večer jsme neodolali Auroře. Kvalitou a jímavostí projevu předčila veškerá má očekávání. Slyšet její zanícený soprán a zároveň vidět její trhavou choreografii naživo, bralo za srdce. Tím spíš, že se upřímně rděla a za každou písní publiku znovu a znovu děkovala. Jen nás ve stínu nové francouzské tragédie zamrazilo, když teprve devatenáctiletá kráska opatrně dodávala: "Jsem tak ráda, že jsem tu s vámi! Zažíváme nádhernou chvíli, a přitom světu teď, myslím, vládne chaos..."
Hned na to přišel čas Veeny. Temno nad, temno pod. Kondenzovaná ponurost jejich aktuální desky mi někdy nedovolí pustit si ji. Jistě, Veronika je klenot a její tichý křik léty zraje. Ale kdyby neměli být předehrou před ANOHNI, ponechala bych si klid a šla jinam. Jenže to bych přišla o oprášenou, už neuvěřitelných osm let starou Longtemps. A to by mě mrzelo.
Přeskočím ANOHNI, potřebuje zřejmě více prostoru v jiném textu, a ještě zalichotím Kiasmos a Ohm Square. Dotažené, ničím nerušené sety byly v pozdní hodinu příjemně jednoduché. Sice jsem u českých "legend žánru" čekala větší pozdvižení, ale co nedala hudba, dala vizualizace. Charlie One a Jan ukrytí za polopropustnou bránou viseli mezi dvěmi projekcemi. Prostorový videomapping kloubil přírodní scenérie i geometrii a Charlie One zpívala, jak to umí jen ona: jako trochu sprostá, trochu zbrklá, přitom vtipná a sexy mladice. Made a deep sound!
Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016
Dolní Vítkovice, Ostrava
Foto © Matěj Krč
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.