Články / Reporty

CoO 2016, den poslední: Tancem vpřed

CoO 2016, den poslední: Tancem vpřed

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 18.07.2016

Boys Noize pasuji na největšího schizofrenika festivalu. Nedopřál nám set, lepil jednotlivé tracky - jak mainstremový dance, tak tekno. Odpovídá to náladě poslední desky - na Mayday taky míchá hrušky s rohlíkama. Ale těch úliteb diskotékovému publiku bylo krapet moc. Přitom některé techno části neměly chybu a jeho show dotahovala nezapomenutelného Dangera z loňského roku. Minimálně bohatou a členitou světelnou instalací s parovody na pultu. Co chybělo, byla koncepce, která by nás udržela ve varu.

Ale nevadí. Víte, jak se sluší odnést si "objev Colours"? Přišlo to na poslední chvíli, ale mám je! Mým objevem byl zavírák Full Moon Stage, Mueran Humanos. Jejich dekadentní atmosféra a naše ztěžklá těla v neúprosném rytmu odpovídala nádherné scenérii zapomenutého klubu na periferii. Naživo byli prudší než z alba a zpěv dokonce tu a tam připomínal Brigitte Fontaine. Vládla tu španělština, nasamplovaný tesklivý smích, dlouhé klávesy a mohutný pohyb strojů v podlaží... Nedalo se nevzpomenout na Papalesca a Nihilisty. Tančila bych na ně do úmoru!

Ale svět tomu chtěl jinak. Svět potřebuje happy endy, a proto přijeli Underworld. Nečekala jsem nic, dostala jsem plnou náruč. Jejich přímočaré, jednoduše vedené tracky jsou tak úžasně retro. Líbil se mi jejich zvuk, líbil se mi Hydeův svetr, jeho pohyby z devadesátek, jejich Jumbo, Cowgirl i finální Born Slippy. Pod nohama vyčerpaného publika se tancem konečně zvířil prach, jak to známe, a odér podivnosti seniorům přístupné neděle odvál do ztracena. Neděle je mrtva, sláva ji.

Info

Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.