Články / Reporty

CoO 2016, den poslední: Tancem vpřed

CoO 2016, den poslední: Tancem vpřed

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 18.07.2016

Boys Noize pasuji na největšího schizofrenika festivalu. Nedopřál nám set, lepil jednotlivé tracky - jak mainstremový dance, tak tekno. Odpovídá to náladě poslední desky - na Mayday taky míchá hrušky s rohlíkama. Ale těch úliteb diskotékovému publiku bylo krapet moc. Přitom některé techno části neměly chybu a jeho show dotahovala nezapomenutelného Dangera z loňského roku. Minimálně bohatou a členitou světelnou instalací s parovody na pultu. Co chybělo, byla koncepce, která by nás udržela ve varu.

Ale nevadí. Víte, jak se sluší odnést si "objev Colours"? Přišlo to na poslední chvíli, ale mám je! Mým objevem byl zavírák Full Moon Stage, Mueran Humanos. Jejich dekadentní atmosféra a naše ztěžklá těla v neúprosném rytmu odpovídala nádherné scenérii zapomenutého klubu na periferii. Naživo byli prudší než z alba a zpěv dokonce tu a tam připomínal Brigitte Fontaine. Vládla tu španělština, nasamplovaný tesklivý smích, dlouhé klávesy a mohutný pohyb strojů v podlaží... Nedalo se nevzpomenout na Papalesca a Nihilisty. Tančila bych na ně do úmoru!

Ale svět tomu chtěl jinak. Svět potřebuje happy endy, a proto přijeli Underworld. Nečekala jsem nic, dostala jsem plnou náruč. Jejich přímočaré, jednoduše vedené tracky jsou tak úžasně retro. Líbil se mi jejich zvuk, líbil se mi Hydeův svetr, jeho pohyby z devadesátek, jejich Jumbo, Cowgirl i finální Born Slippy. Pod nohama vyčerpaného publika se tancem konečně zvířil prach, jak to známe, a odér podivnosti seniorům přístupné neděle odvál do ztracena. Neděle je mrtva, sláva ji.

Info

Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.