Články / Reporty

Creepy Teepee: Jinačí ročník

Creepy Teepee: Jinačí ročník

Broněx | Články / Reporty | 16.07.2014

Nedělní dopoledne jsem přemýšlel o tom, že letošní Creepy Teepee je v ledasčem jiné než předchozí ročníky. Doufám, že to nevyzní jako hláška nějakého festivalového harcovníka. Jde o to, že tentokrát se kapely střídaly na venkovním podiu a uvnitř v hale přesně na čas, takže někdy bylo nutné řešit dilema, co si nechat ujít. Jediná stage byla jedna z věcí, kterou jsem vždycky oceňoval, možná je to ale jen vrozenou nerozhodností. Druhá věc, více než polovinu line-upu tvořily české kapely. Ne že by šlo o druhořadý výběr, naopak, ale na Creepy jsem se vždycky rád nechával hlavně překvapovat. Objevování nových, nezvyklých projektů bylo vždycky jedním z hlavních důvodů, proč do Kutné Hory vyrážet.

Odpoledne začínali slovenští Yoko Phono, fajn kytarovka k tomu, aby rozfoukala hlavu těžkou z předchozího dne. Vzápětí uvnitř temnota libereckých Drom. Kytarové stěny se od jemného vybrnkávání pozvolna vršily, lámaly do rychlejších pasáží a nade vším vokál, z něhož mrazí v páteři. O něco později na stejném místě Esazlesa, o kterých by se nechalo napsat vlastně něco podobného, Esa snad jen hrají s větší zběsilostí. Na velké stagi příjemní Koban s odérem psychedelických šedesátek, Planety, kteří měli stejně jako před dvěma roky smůlu na déšť, Please The Trees. Uvnitř Karl Johan s akustickou kytarou, ambientní Ottaven. Všechny odpolední koncerty byly i kvůli zpoždění trochu uspěchané a bez většího zápalu a nasazení. S výjimkou Gagarin. Tahle elektronika s emotivním screamo vokálem je spolehlivá nálož energie, vždycky a všude. Škoda, že v půlce setu začínal/a uvnitř Mykki Blanco. Přesně kvůli tomuhle jsem míval rád jedinou stage. Viděl jsem jen zpovzdálí, vlnící se dav v natřískané hale, taneční queer rap, pro Krýpko příznačné. Tady se neuznávají hranice žánru ani genderu.

Venku pak Julia Holter, další „velké“ jméno festivalu, který ale z principu nikdy nedělí na headlinery a ty další. Doprovodná kapela ve složení bicí, cello, saxofon a housle, Julia kromě zpěvu hrála na klávesy. Indie pop s jazzovými ozvěnami, příjemná běžná muzika, chtělo by se říct. Americká umělkyně bývá často označovaná za písničkářku, která se nebojí experimentovat, ale v rámci Creepy má slovo experiment posunutý význam. I když nešlo o žádnou wierd záležitost, byl koncert Julie Holter silný. Písně nádherně klenuté, s úsporným dokreslením houslí a saxofonu, všemu vévodil sebejistý hlas, procítěnost a něha.

Venku po Julii už jen noční klid, policejní hodina je neúprosná. Ale každému bylo jasné, že uvnitř se bude bouřit ještě dlouho. Písničkář Ducktails, jinak také kytarista Real Estate, pokračoval v nenucené náladě, a po něm se rozjela zběsilá elektro párty jako každý večer a každý rok na Creepy. Atmosféra tepající pivovarské haly obložené kachličkami je unikátní. A při poslední noci možná ani tolik nezáleží na tom, že letošní ročník nepřinesl žádné velké překvapení jako ty předchozí. Ovšem na uvažování o tom, co se tady stalo, bude čas později. Během závěrečné afterparty se bilancovat nehodí.

Info

Creepy Teepee 2014
12. 7. 2014, pivovar, Kutná Hora

foto © Martin Rejsa

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...