Broněx | Články / Reporty | 16.07.2014
Nedělní dopoledne jsem přemýšlel o tom, že letošní Creepy Teepee je v ledasčem jiné než předchozí ročníky. Doufám, že to nevyzní jako hláška nějakého festivalového harcovníka. Jde o to, že tentokrát se kapely střídaly na venkovním podiu a uvnitř v hale přesně na čas, takže někdy bylo nutné řešit dilema, co si nechat ujít. Jediná stage byla jedna z věcí, kterou jsem vždycky oceňoval, možná je to ale jen vrozenou nerozhodností. Druhá věc, více než polovinu line-upu tvořily české kapely. Ne že by šlo o druhořadý výběr, naopak, ale na Creepy jsem se vždycky rád nechával hlavně překvapovat. Objevování nových, nezvyklých projektů bylo vždycky jedním z hlavních důvodů, proč do Kutné Hory vyrážet.
Odpoledne začínali slovenští Yoko Phono, fajn kytarovka k tomu, aby rozfoukala hlavu těžkou z předchozího dne. Vzápětí uvnitř temnota libereckých Drom. Kytarové stěny se od jemného vybrnkávání pozvolna vršily, lámaly do rychlejších pasáží a nade vším vokál, z něhož mrazí v páteři. O něco později na stejném místě Esazlesa, o kterých by se nechalo napsat vlastně něco podobného, Esa snad jen hrají s větší zběsilostí. Na velké stagi příjemní Koban s odérem psychedelických šedesátek, Planety, kteří měli stejně jako před dvěma roky smůlu na déšť, Please The Trees. Uvnitř Karl Johan s akustickou kytarou, ambientní Ottaven. Všechny odpolední koncerty byly i kvůli zpoždění trochu uspěchané a bez většího zápalu a nasazení. S výjimkou Gagarin. Tahle elektronika s emotivním screamo vokálem je spolehlivá nálož energie, vždycky a všude. Škoda, že v půlce setu začínal/a uvnitř Mykki Blanco. Přesně kvůli tomuhle jsem míval rád jedinou stage. Viděl jsem jen zpovzdálí, vlnící se dav v natřískané hale, taneční queer rap, pro Krýpko příznačné. Tady se neuznávají hranice žánru ani genderu.
Venku pak Julia Holter, další „velké“ jméno festivalu, který ale z principu nikdy nedělí na headlinery a ty další. Doprovodná kapela ve složení bicí, cello, saxofon a housle, Julia kromě zpěvu hrála na klávesy. Indie pop s jazzovými ozvěnami, příjemná běžná muzika, chtělo by se říct. Americká umělkyně bývá často označovaná za písničkářku, která se nebojí experimentovat, ale v rámci Creepy má slovo experiment posunutý význam. I když nešlo o žádnou wierd záležitost, byl koncert Julie Holter silný. Písně nádherně klenuté, s úsporným dokreslením houslí a saxofonu, všemu vévodil sebejistý hlas, procítěnost a něha.
Venku po Julii už jen noční klid, policejní hodina je neúprosná. Ale každému bylo jasné, že uvnitř se bude bouřit ještě dlouho. Písničkář Ducktails, jinak také kytarista Real Estate, pokračoval v nenucené náladě, a po něm se rozjela zběsilá elektro párty jako každý večer a každý rok na Creepy. Atmosféra tepající pivovarské haly obložené kachličkami je unikátní. A při poslední noci možná ani tolik nezáleží na tom, že letošní ročník nepřinesl žádné velké překvapení jako ty předchozí. Ovšem na uvažování o tom, co se tady stalo, bude čas později. Během závěrečné afterparty se bilancovat nehodí.
Creepy Teepee 2014
12. 7. 2014, pivovar, Kutná Hora
foto © Martin Rejsa
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.