Články / Reporty

Creepy Teepee: Jinačí ročník

Creepy Teepee: Jinačí ročník

Broněx | Články / Reporty | 16.07.2014

Nedělní dopoledne jsem přemýšlel o tom, že letošní Creepy Teepee je v ledasčem jiné než předchozí ročníky. Doufám, že to nevyzní jako hláška nějakého festivalového harcovníka. Jde o to, že tentokrát se kapely střídaly na venkovním podiu a uvnitř v hale přesně na čas, takže někdy bylo nutné řešit dilema, co si nechat ujít. Jediná stage byla jedna z věcí, kterou jsem vždycky oceňoval, možná je to ale jen vrozenou nerozhodností. Druhá věc, více než polovinu line-upu tvořily české kapely. Ne že by šlo o druhořadý výběr, naopak, ale na Creepy jsem se vždycky rád nechával hlavně překvapovat. Objevování nových, nezvyklých projektů bylo vždycky jedním z hlavních důvodů, proč do Kutné Hory vyrážet.

Odpoledne začínali slovenští Yoko Phono, fajn kytarovka k tomu, aby rozfoukala hlavu těžkou z předchozího dne. Vzápětí uvnitř temnota libereckých Drom. Kytarové stěny se od jemného vybrnkávání pozvolna vršily, lámaly do rychlejších pasáží a nade vším vokál, z něhož mrazí v páteři. O něco později na stejném místě Esazlesa, o kterých by se nechalo napsat vlastně něco podobného, Esa snad jen hrají s větší zběsilostí. Na velké stagi příjemní Koban s odérem psychedelických šedesátek, Planety, kteří měli stejně jako před dvěma roky smůlu na déšť, Please The Trees. Uvnitř Karl Johan s akustickou kytarou, ambientní Ottaven. Všechny odpolední koncerty byly i kvůli zpoždění trochu uspěchané a bez většího zápalu a nasazení. S výjimkou Gagarin. Tahle elektronika s emotivním screamo vokálem je spolehlivá nálož energie, vždycky a všude. Škoda, že v půlce setu začínal/a uvnitř Mykki Blanco. Přesně kvůli tomuhle jsem míval rád jedinou stage. Viděl jsem jen zpovzdálí, vlnící se dav v natřískané hale, taneční queer rap, pro Krýpko příznačné. Tady se neuznávají hranice žánru ani genderu.

Venku pak Julia Holter, další „velké“ jméno festivalu, který ale z principu nikdy nedělí na headlinery a ty další. Doprovodná kapela ve složení bicí, cello, saxofon a housle, Julia kromě zpěvu hrála na klávesy. Indie pop s jazzovými ozvěnami, příjemná běžná muzika, chtělo by se říct. Americká umělkyně bývá často označovaná za písničkářku, která se nebojí experimentovat, ale v rámci Creepy má slovo experiment posunutý význam. I když nešlo o žádnou wierd záležitost, byl koncert Julie Holter silný. Písně nádherně klenuté, s úsporným dokreslením houslí a saxofonu, všemu vévodil sebejistý hlas, procítěnost a něha.

Venku po Julii už jen noční klid, policejní hodina je neúprosná. Ale každému bylo jasné, že uvnitř se bude bouřit ještě dlouho. Písničkář Ducktails, jinak také kytarista Real Estate, pokračoval v nenucené náladě, a po něm se rozjela zběsilá elektro párty jako každý večer a každý rok na Creepy. Atmosféra tepající pivovarské haly obložené kachličkami je unikátní. A při poslední noci možná ani tolik nezáleží na tom, že letošní ročník nepřinesl žádné velké překvapení jako ty předchozí. Ovšem na uvažování o tom, co se tady stalo, bude čas později. Během závěrečné afterparty se bilancovat nehodí.

Info

Creepy Teepee 2014
12. 7. 2014, pivovar, Kutná Hora

foto © Martin Rejsa

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.