Články / Recenze

Crystal Castles, techno a vyjetá láska

Crystal Castles, techno a vyjetá láska

mexhouse | Články / Recenze | 04.01.2013

Emo, techno, drogy a dojezd. Pokrčená popová fotka, nad kterou brečí stará třicetikilogramová fetka. Když je dobře, je rychlejší než myšlenka, když je špatně, je jako sádrová socha v koutě, která by se nejradši neviděla. Má ráda Roberta Smithe, starý časy a sex v autě, který si už nepamatuje. Hej, ty zmrde, můj život je plný skvělejch flashbacků a miliónovejch zážitků, bys padl na hubu! Ale dyk jo, já to vim...

Crystal Castles měli vždycky hodně blízko k post-punku a nemám tím na mysli track Not in Love fýčrovaný frontmanem The Cure, protože tady se jim to téměř podařilo skrýt za trance/raveovou hymnu, která by v jiné době na správném místě musela fungovat jako vyjádření globálního šílenství jedné generace. (Takto jde jen o pozdrav belgickému publiku a fakáč první desce.) Mám rád první desku římská jedna a strohé číslování v diskografii jim zůstalo. A naštěstí se jim po druhém albu, rozdroleném sonickými schválnostmi bez zjevného smyslu a popovou lamentací na ničí zeď, vrátila chuť do života, tedy spíš do smrti. Ubrali ze zvukové přepálenosti a zařadili rychlostní stupeň „já ti ten smutek z hlavy vyjebu“. Takhle to mají mazlíčci rádi?

Mají rádi především Alice Glass, kterou Ethan Kath fikaně strčil před sebe a režíruje. Nevšední brunetka, která není ani tak krásná, jako zajímavá, disponuje jasnou fatalitou, a když si k tomu napíšete do portfolia punkové squaty a noiseovou kapelu Fetus Fatale, zabere to. Pozoruhodnější je, jako produkují muziku, totiž temný syntezátorový pop s podivně ujetým fluidem, které je částečně emo a částečně suicide. Ovšem neobrací se introvertně do sebe a nemá nic společného s witchhouseovou selankou, ale výbojně fascinuje. U jedničky jste si ještě mohli vzpomenout na zvuk klubu Smell, tedy s chiptune nádechem, u trojky už to smrdí po barvách, které jste mohli na dvojce přehlédnout. Angažované texty mezi to nepatří, provokace a schizma apokalypsy k Alice patří, je už zkrátka taková. Celkový kontrast je vábivý a zvrácený, droga lásky, posedlost. Virgin cells to penetrate / too premature to permeate. I am the plague.

Prostor atmosférického popu je neustále rozleptávaný těkavým rytmem a rušivými blikanci, a jestli jsou momenty připomínající technopopové party typu Orbital, musíte k nim přidat ještě afektovanou, ba hysterickou polohu Alice Glass. Pasáže, kterým se nedá podsunout nic jiného než eurodance v té jediné a sprosté podobě, jako když do staré misky nalejete čerstvé mlíko, nikdy to nebude zkyslá smetana v novém šálku, Crystal Castles umí přeskládat a přeladit všechny ty staré věci, které vám z nejrůznějších důvodů kdy vadily a najednou nevadí. Chcete víc. Chcete více frašky, hysterie, přebuzených fakáčů a stroboskopických melodií. A když jste v půli alba, u intravenózní zkratky Insuline, dojdete k tolik očekávanému orgasmu. Chvíli vám to bude protivné, chvíli se otočíte zády k té, která čeká v předklonu, ale nakonec byste se zabili, jen aby neodešla. Duchovní rovina? Ano, právě o ní mluvím.

Konejšivý track s útulným názvem Transgender, tobogánový hit Violent Youth (kde jsou Pet Shop Boys?), odstředěné techno Telepath, do jisté míry syntetická (a opakující) Mercenary i závěrečná vánoční ukolébavka Child I Will Hurt You. Která působí tak chytře, že vám začne chybět vyjetý dream pop a ihned pustíte znovu první track. Feťácká láska není nic, co byste chtěli zažít, ale žíly, co jdou šejdrem a zapomněly na sex, ty zajímají každého. (Navíc je to všechno lež.)

Info

Crystal Castles – III (Polydor, 2012)
www.crystalcastles.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace