Články / Reporty

Čtyři duhy, emoce na pochodu (Colours of Ostrava 2022)

Čtyři duhy, emoce na pochodu (Colours of Ostrava 2022)

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 17.07.2022

Přivstat si a jezdit do areálu už na půl dvanáctou nebývá žádný med, motivací je ale zkušenost s ojedinělými představeními. Ještě se mi za řadu let nestalo, že bych přihlížela průměru, výběr divadelních nových forem a především pak současného tance bývá pro mimopražské požehnáním. Čtvrteční The Runners mi dali nahlédnout do uspěchanosti doby a sebe samotné více než melvilovský bestseller Čtyři tisíce týdnů, Panoptikum od Lenky Vágnerové & Company tolik emocí jako Lynchův Sloní muž. Ten se také v Panoptiku objevil, vedle siamských dvojčat, hadí ženy, zakrslých lidí, zkrátka fyzicky odlišných či znetvořených. Dekadentní masky nebo domalované křeče a zlomyslné úsměvy ale neděsily ani v nejmenším tak jako představený rejstřík psychického a fyzického násilí. Nepravosti a ve zkratkách prezentované pokřivené charaktery vytvářely společně s hudebním podkresem hororovou atmosféru. A ta se hned několikrát vystřídala s neškodnými až humornými kouzelnickými vstupy a flašinetními estrádami. Takže nahoru, dolů, pláč, smích a znovu, nahoru, dolů...

S Mariou Satti vedla jízda jen nahoru. Jak expres výtahem bez mezipater. Charismatická Řekyně vprostřed vokálního tria častovala nejen řeckými, ale i súdánskými nebo bulharskými písněmi a většinu představila v příslušném jazyce. Publikum si držela blízko, déšť nedéšť. Hudebně jde o jednoduché schéma, trocha perkusí, kláves a koncentrované, zdobné vokály - začátek byl vlastně poměrně plochý. A i když je profesionální tanečnicí, pozorovali jsme jednoduchou choreografii rukou a boků. Čím více ale přidávala elektroniky a na tempu, tím více jsme brali tanec na sebe. V závěru překvapila balkánským coverem songu Crystaline od Björk a hit Mantissa jsme si pak zpívali celou cestu areálem.

fotogalerie z festivalu najdete tady

Když už jsme nahoře, jaký je výhled? Vidím slibné slovenské Luvver. Jejich indie elektronika měla dvě polohy - zajímavou „apparatovskou” a tu zpívanou, tendenční a předvídatelnou, která tahá celý koncept do mainstreamu. Jedno se jim ale musí nechat: pod scénou nebyl díky dobré párty čas rozmýšlet, bratia mají další záviděníhodnou klubovku.

Blíží se konec cesty. Vracíme se dolů, k základům. Tindersticks. Přezdívá se jim “králové smutku”, já je vnímám spíš jako vypravěče, kteří umí zahrát na tu správnou strunu. To nejsou jejich pocity a zážitky, které nás oslovují a které se derou na povrch. Lidi milují hity, protože v nich slyší, co už znají, u Tindersticks jde o vzájemnost, známe ty prožitky a nálady. Myslím na text Dominika Zezuly: „A pak jsem přemýšlel, kterou skladbu ti poslat. Abych to nemusel říkat.” Před půlnocí už jsme v Gongu všichni unavení, citlivější. Na stropu se sráží emoce, z dýmovačů vychází nostalgie. Začali baladami a kočičí zpěv Stuarta Staplese i serenádní kytary jímali jak platonická láska. See My Girls, The Amputees, Pinky in the Daylight, Take Care in Your Dreams - už nikdy tyhle písničky neuslyším, aniž bych si nevybavila včerejší hlubokou červencovou noc.

Info

Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu

foto © se souhlasem Colours of Ostrava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace