Články / Recenze

Čtyři Honzové a jeden Ondřej - Zrní akusticky

Čtyři Honzové a jeden Ondřej - Zrní akusticky

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 07.03.2016

Vydať záznam koncertu sa zvykne zviesť na fanúšikovskej vlne. Je minimum kapiel, ktoré pozbierali toľko talentu, aby dokázali k sebe lákať nových fanúšikov aj touto cestou. A je to celé o to ťažšie, ak sa všetko odohrá len v akustickom prevedení. Úspech potom zaručujú len dokonalo vymyslené pesničky a aj tých má kladenská kapela Zrní neobmedzene.

V prípade novinky Čtyři Honzové a jeden Ondřej v severní části Střeleckého ostrova prichádza do úvahy aj ďalší faktor. Nechýbajúca ochota autorov rozobrať pôvodné pesničky a vyskladať ich na novo, aby sa v nich zvýraznilo to, čo inak nedostávalo až toľko priestoru, či dokonca niečo, čo tam pôvodne vôbec nebolo. Dôvtip v tomto smere zašiel na albume až tak ďaleko, že dochádza k zámernému miešaniu jednotlivých skladieb. Niekoľkokrát nebudete vedieť, že práve počúvate vašu obľúbenú, a prídete na to až s prvými slovami textu.

Väčšina z desiatich piesní pochádza z posledných dvoch albumov Následuj kojota (2014) a Soundtrack ke konci světa (2012). Po jednej sa ušlo starším počinom Hrdina počítačový hry jde do světa (2011) a Voní (2009). Jedinou textovo neautorskou pesničkou je šiesta Pastorale (prespievaná báseň Antonína Sovu), v ktorej sa však naplno ukáže najväčšia zbraň akustických verzií Zrní, ktorou sú husle. Veľmi zábavný je úvod druhej Hýkal, ktorý je v prípade štúdiovej verzie úvodom ich inej skladby Rychta. Tá je mimochodom na albume tiež, ale oproti energickosti pôvodnej verzie sa ubrala smerom značne minimalistickejším, dominanciu prebrali akordeón a sláky. Ak vás teda akýmkoľvek spôsobom zaujíma, ako znejú známe skladby v nových akustických prevedeniach, Čtyři Honzové a jeden Ondřej v severní části Střeleckého ostrova sú správnou volbou.


Zrní pokračujú v svojej ceste. Akustický koncert bol chýbajúcou časťou skladačky a až po jej vydaní sa ukázalo, že je to jeden z najdôležitejších dielov. Ich dokonalo vymyslené pesničky sa ukázali v novom svetle, ktoré nemusí mať s pôvodnými verziami takmer nič spoločné. Nie je práve toto znakom velkej kapely?

Každý daľší album Zrní je dôkazom toho, že sú právom už niekoľko rokov považovaný za jednu z najlepších českých kapiel. Ich akustický koncert je výborné a do veľkej miery aj unikátne počúvanie.

Info

Zrní - Čtyři Honzové a jeden Ondřej v severní části Střeleckého ostrova (Zrní s.r.o., 2015)
www.zrni.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.