Články / Recenze

Čtyři Honzové a jeden Ondřej - Zrní akusticky

Čtyři Honzové a jeden Ondřej - Zrní akusticky

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 07.03.2016

Vydať záznam koncertu sa zvykne zviesť na fanúšikovskej vlne. Je minimum kapiel, ktoré pozbierali toľko talentu, aby dokázali k sebe lákať nových fanúšikov aj touto cestou. A je to celé o to ťažšie, ak sa všetko odohrá len v akustickom prevedení. Úspech potom zaručujú len dokonalo vymyslené pesničky a aj tých má kladenská kapela Zrní neobmedzene.

V prípade novinky Čtyři Honzové a jeden Ondřej v severní části Střeleckého ostrova prichádza do úvahy aj ďalší faktor. Nechýbajúca ochota autorov rozobrať pôvodné pesničky a vyskladať ich na novo, aby sa v nich zvýraznilo to, čo inak nedostávalo až toľko priestoru, či dokonca niečo, čo tam pôvodne vôbec nebolo. Dôvtip v tomto smere zašiel na albume až tak ďaleko, že dochádza k zámernému miešaniu jednotlivých skladieb. Niekoľkokrát nebudete vedieť, že práve počúvate vašu obľúbenú, a prídete na to až s prvými slovami textu.

Väčšina z desiatich piesní pochádza z posledných dvoch albumov Následuj kojota (2014) a Soundtrack ke konci světa (2012). Po jednej sa ušlo starším počinom Hrdina počítačový hry jde do světa (2011) a Voní (2009). Jedinou textovo neautorskou pesničkou je šiesta Pastorale (prespievaná báseň Antonína Sovu), v ktorej sa však naplno ukáže najväčšia zbraň akustických verzií Zrní, ktorou sú husle. Veľmi zábavný je úvod druhej Hýkal, ktorý je v prípade štúdiovej verzie úvodom ich inej skladby Rychta. Tá je mimochodom na albume tiež, ale oproti energickosti pôvodnej verzie sa ubrala smerom značne minimalistickejším, dominanciu prebrali akordeón a sláky. Ak vás teda akýmkoľvek spôsobom zaujíma, ako znejú známe skladby v nových akustických prevedeniach, Čtyři Honzové a jeden Ondřej v severní části Střeleckého ostrova sú správnou volbou.


Zrní pokračujú v svojej ceste. Akustický koncert bol chýbajúcou časťou skladačky a až po jej vydaní sa ukázalo, že je to jeden z najdôležitejších dielov. Ich dokonalo vymyslené pesničky sa ukázali v novom svetle, ktoré nemusí mať s pôvodnými verziami takmer nič spoločné. Nie je práve toto znakom velkej kapely?

Každý daľší album Zrní je dôkazom toho, že sú právom už niekoľko rokov považovaný za jednu z najlepších českých kapiel. Ich akustický koncert je výborné a do veľkej miery aj unikátne počúvanie.

Info

Zrní - Čtyři Honzové a jeden Ondřej v severní části Střeleckého ostrova (Zrní s.r.o., 2015)
www.zrni.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.