Články / Recenze

Cukr a bič: Awolnation

Cukr a bič: Awolnation

Anna Pleslová | Články / Recenze | 26.03.2015

Awolnation dělali už od začátku dost "schizofrenní" hudbu. Songy typu cukr a bič - jednou úplná romantika, a pak hned tvrdý rock, písně plné kontrastů. To se děje i na nové desce, jen v extrémech obou pólů. Topíme se v tahavé cukrové vatě a rány bičem se ozvou jen sporadicky, skoro jako Fifty Shades of Grey v kině - ze vzrušujícího sexu zůstala jen nudná uhlazená romantika.

Frontman Aaron Bruno řekl, že nová nahrávka bude mnohem syrovější. To určitě je, vyniká zpěv, počet nástrojů je často omezený na minimum. Tohle bohužel funguje jen v několika písních, hlavně v úvodní Run, minimalistickém noisy kousu s trochou piána. Ostatní zní, jako kdyby Petr Skoumal složil hudbu pro děti, ale chtěl tam dostat i trochu alternativy. “I think the next record will be a little more raw, and a little more aggro, and a little stranger, but still have the nursery-rhyme feel of melody, because that’s the only way I know how to write.” Já si říkala, že to připomíná písničky z Kouzelné školky.

Jestli na debutu Bruno ještě balancoval na hraně kýče, tady už přes ni spadl. Naprostou většinu skladeb ani nemáte možnost poslouchat, protože celou dobu přemýšlíte, jestli to opravdu myslí vážně; taky mě napadlo, jestli to nejsou dema. Téměř vše působí nahozeným, nedodělaným dojmem, jediné, co funguje a kde se neztratila jejich živočišnost a zábavnost, jsou rychlejší kousky jako singl Hollow Moon, Kooksareeverywhere!!!! nebo Windows.

Mají nadšené klávesy à la ABBA a do toho až teatrálně muzikálový hlas plus tvrdé bicí a kytary. Jasně, není to žádné velké umění, je to jako když jdete na Matějskou. Připadáte si tam trochu trapně, ale nakonec štěstím pláčete řasenku. Na desce najdete nejtvrdší skladby Awolnation vůbec, v některých místech téměř metalové nebo rapové, skoro jako by si před dokončením nahrávání řekli: "A teď všechno vezmeme a uděláme to ještě drsnější, nebo jemnější." A tak se vytratil i zbytek jakékoliv příjemnější alternativy.

Run je buď pohádka, nebo thriller, hodný, nebo zlý. Takhle to ale nefunguje, to je americký film. Skutečnost je mnohem rozmanitější, a přístupnější.

Info

Awolnation – Run (Red Bull Records, 2015)
www.awolnationmusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Melancholie schovaná pod slunečníkem (Dark Tea)

Jiří Přivřel 25.06.2021

Gary Canino nabízí růžové brýle. Účinné homeopatikum bez předpisu.

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace