Články / Recenze

Dégustation musicale: Rock en Seine (den první)

redakce | Články / Recenze | 28.08.2014

Ujsť takmer dve hodiny lietadlom a o polovicu menej metrom z centra Paríža na jeho predmestie, aby som sa dozvedela, že sa Oasis rozpadli, by ma asi naštvalo, ale rok 2009 sa neopakoval. Jedenásty ročník rockového mestského festivalu prebehol hladko a pogovať so 40 tisícmi Francúzmi stálo za všetky eurá (aj doslova). „Francúzsky Glastonbury“ patrí medzi tamojšie najväčšie multižánrové festivaly. Posúďte sami: ako entrée oldies disco s Blondie, vzápätí na to poriadne sústo zefu à la Die Antwoord a na dessert Arctic Monkeys. Dôležité je neprejesť sa, pretože oddych v stane vyjde približne ako lepší hostel blízko centra a miesto je len pre 2500 vyvolených. Rock en Seine však v minulosti vedel prekvapiť nie len svojím line-upom – v roku 2008 Amy Winehouse vystúpenie na poslednú chvíľu už druhýkrát odvolala, o rok neskôr festival vstúpil do histórie vďaka zmieneným Oasis, v roku 2010 Arcade Fire kvôli búrke nedokončili svoj set... Napriek nešťastnej minulosti sa festival teší stúpajúcej návštevnosti - všetkých 120 tisíc vstupeniek si našlo svojho majiteľa.

Je hezké vidět, že coldwave ve Francii stále žije a one-man projekt Jessica 93 dokonce otevíral celý festival. Světlo ani velká stage temným smyčkám naechovaných kytar moc neprospívaly, správně nahulený osmdesátkový zvuk už ano. Nebyl to zdaleka poslední akt pohybující se ve studených vodách post-punku a zdá se, že Francouzi se stále rádi koupou a mají v čem – tohle bych si v hustě zakouřeném klubu nechal líbit ještě jednou. Švédský dívčí kvartet Tiger Bell by i mohl mít potenciál, chytlavé songy na pomezí rock’n’rollu a punku mají dostatečně ostré náboje. Škoda jen, že všechen střelný prach předem vysypala kamarádka-„zvukařka“, a navíc by to chtělo i pár lekcí na nástroje, třeba od Warpaint, šovinismus nepěstujeme. A Wild Beasts zahráli na podstatně melancholičtější notu, když vyniknul především unikátní hlas frontmana Haydena Thorpa. Poklidné odpoledne.

Naplniť vysoké očakávania spojené s príchodom „nového Jimmyho Hendrixa“, ako sa o ňom píše, je ťažká úloha. Hodinka nostalgického bluesu hodeného do cool kabátu s príchuťou rocku a prepletaným bezchybnými gitarovými sóličkami stačila presvedčiť o jeho technických kvalitách. Napriek tisícom nôh klepkajúcich do rytmu však nechal publikum chladné - stále ostávam fanúšik tej digitálnej verzie. Presným opakom boli londýnski Crystal Fighters. Každá skladba z albumu Cave Rave bola hodená do party verzie a vďaka ich hippie/ZOO vzhľadu z toho bola rituálna oslava leta. Perfektná show a odvtedy chcem ísť to the friend´s party.

Rock en Seine není festival pro starý, ale jedna chvilka nostalgie se přeci jen našla. Čtyřicet let na scéně, desek, co by se na polici nevešlo, vrásek, že by Jagger mohl radit s nočním krémem... ale zároveň odvaha poskládat polovinu setlistu z nového alba a stále jakási vitalita, radost z hraní. Call Me nebo One Way or Another se stávají jedním velkým singalongem, a přestože stoprocentní dojem ve mě Blondie nezanechali, nebyla to špatná oldies party, navíc bez okázalé show. Tu předvedli The Hives a jejich garážové riffy ve sňatku s Ariel vizuálem, suverénně nejhorší pokusy o francouzskou konverzaci, ovšem takové nasazení, že jsem skoro zapomněl, že se rok vzniku shoduje s riffem mého narození. Na deskách už nic nového nevymyslí, ale dokud budou živá kapela téhle úrovně, o kariéru se bát nemusí. To Mac Demarco ji má ještě celou před sebou, a i kdyby mi jeho popularita náhodou unikala (trochu ano), cením inovativní proplouvání mezi žánry. A když zabředne do country, tak se úsměvu neubráním – není proč, všichni si přišli „jen“ poslechnout v pohodové atmosféře pár salátových písniček.

Die Antwoord nie je kapela pre každého. To som si myslela predtým, ako som sa ocitla v šialenom dave medzi generáciou, čo zažila začiatky Elvisa Presleyho, a ich vnúčatami. „Freaky“ je to slovo, ktoré by zhrnulo celé vystúpenie. Šialené publikum, ktoré by sa bez problémov vyrovnalo tomu hard-coreovému, na scéne sa hompálal plyšový penis vedľa DJ Hi-Teka, za ktorým znova len penisy. Ninja a Yo-Landi zahrali takmer všetky svoje hity, ak sa to tak vôbec dá nazvať. Boli aj trenky Dark Side of the Moon, bola aj „rich bitch“. Provokácia veľká, odolávalo sa ťažko.

Arctic Monkeys není snadné hodnotit. Předvedli profesionální headlining show a charisma Alexa Turnera spolu se sehraností jeho bandy nezavdaly žádným pochybnostem, že po čtyřech jakž takž vyrovnaných albech se stali pojmem indie rocku. Pefektní setlist velmi dobře absorboval i songy z AM, ale i tak je francouzské, jinak za každých okolností frenetické publikum odzívalo stejně jako to české před několika lety na Rock for People. Snad kromě tří singlů z debutu, na ty si Dancing Shoes obuli všichni. Za Lamanšským průlivem mají podstatně lepší postavení a videa z britských festivalů ukazují úplně jiný obrázek. Na Seině? Příjemně strávený čas a splněná povinnost. Tak.

Info

Rock en Seine (den první)
22. 8. 2014, Domaine National de Saint-Cloud, Paříž

text © David Čajčík, Jana Michalcová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stát se člověkem (Muž, který spadl na Zemi)

Jiří V. Matýsek 23.07.2022

Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace