Články / Reporty

Daleko za hranicí valících se zvukových hradeb

Daleko za hranicí valících se zvukových hradeb

keša | Články / Reporty | 21.05.2013

Škatulkování je důležité. Mám pocit, že text v závorce je mnohdy zásadnější než název kapely před ním. Musím přiznat, že označení dánské čtveřice Lis Er Stille v programu klubu Chapeau Rouge jako „post-rock“ mě rozesmálo a zklamalo zároveň. Navíc nebylo to poprvé − pokud si dobře pamatuju, na tom samém místě před rokem to bylo popsáno stejně. A pořád dokola se s tím potkávám ve všech reportech a článcích představujících tuhle kapelu. Ale nějak se začít musí a úvod je taky důležitý. Zajímalo by mě, jak by tohle téma okomentovali sami členové kapely… a třeba se pletu.

Koncert v Praze odstartovali plzeňští Made by the Fire. Z progresivních kompozic jinak statických, byť obstojných hudebníků, vybočoval bubeník, který hru výrazně posouval a tlačil dopředu. Nebýt jeho, kapela by zapadla už v dávno hraném. Neomylná matika chlápka s paličkama, jediný energický element tělesa, je přesným příkladem toho, jak se z „pouhých“ úderů do blan a činelů stane jasný vůdce muziky.

Druzí v pořadí, němečtí hezouni Parashurama, předvedli dokonalý mix snad všech rockových žánrů. Od silných hammond partů à la Deep Purple přes slabé ozvěny grunge, psychedelická sóla až po postrockové tahanice. Mladíčkům asi nelze vyčítat pozérské nadšení pro hru. Jen by stálo za to ubrat, vyhranit se, najít sebe sama a pak až vylézt na pódium. Nepřiměřená délka setu nacházela u publika zprvu nadšené ovace, ale od půlky spíš nudila a nadšení opadalo a nepomohl jim ani poslední disko úlet, který skončil tak jako většina skladeb v oparu rockové nudy.

To, co první dvě party jen načaly, Dánové dokončili. Ale jak! Vizuálně nesourodá čtveřice Lis Er Stille, která má v sestavě podle vzhledu Davida Bowieho mladšího, pojišťovacího agenta s kytarou, hipíka na basu a střízlíka v námořnickém za bicíma, předvedla, co to je bavit se hraním a pozérstvím zároveň. Na rozdíl od předchozích jim to divadýlko žrala většina publika. A právem. Je úplně jedno, co všechno se na pódiu odehrávalo, kolik chvály zaznělo od kapely směrem k publiku, klubu, promotérovi nebo Praze, všechno bylo tak přímé, jasné, opravdové.

Vystoupení začalo starším válem Lys over Tid z desky Apathobvious. Ostrý začátek, který by si ostatní nechali až na vyvrcholení setu, jenže L.E.S. neměli v celém vystoupení slabé místo. Kapela hrála převážně z poslední desky Nous, kterou jsem popravdě pochopil až na koncertě, a z připravovaného EP, které se tu podle slov pianisty a zpěváka, šéfa souboru Martina Byrialsena rozhodla prvně představit celé. Nevím přesně, kam hudbu Lis Er Stille zařadit, asi k prog rocku. Ovšem bez zbytečných kudrlinek a instrumentálních onanií, jak je v tomhle žánru bohužel zvykem. Na post-rock můžete zapomenout, nikdy ho nehráli − ani tady, ani na první desce, o které se to tvrdí. Jejich melodické a harmonicky bohaté postupy jsou tak daleko za hranicí valících se zvukových hradeb, že musejí pravého post-rockera ihned odradit. U L.E.S. tvoří muzikanti jeden velice kompaktní celek, kde není místo na instrumentální vybočování a předvádění se. Žádný nástroj nehraje sám za sebe, dokonce ani když basák vystřídá basu za elektrický klarinet, saxofon nebo Byrialsenovo piano.

V téhle muzice má vše své svou roli a jelikož Lis Er Stille u toho zůstanou, v což věřím, budou pořád jen klubovou kapelou pro menší okruh fanoušků, pro ty, které hudba nepokrytě baví.

Info

Lis Er Stille (dk) + Parashurama (de) + Made By the Fire
15. 5. 2013, Chapeau Rouge, Praha

foto © Mojmír FoGh Nebel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace