David Čajčík | Články / Reporty | 29.09.2013
„To by bylo hustý, hrát v Akropoli,“ řekly si Sára Vondrášková a Kateřina Šantrochová před dvěma lety na kávě. Není Akropole jako narvaná Akropole, která uvítala první jmenovanou při křtu debutu Under Quiet. Pod jménem Never Sol si Sára Vondrášková mohla dovolit nejen krásný moderní design bookletu, ale hlavně štědré kompozice produkované Janem P. Muchowem.
Večer otevírala Kateřina Šantrochová se svou kapelou Sant Roche. Neurotický projev zpěvačky kontrastoval s pozdějším vyklidněným, ale neméně procítěným zpěvem Never Sol, nicméně i tak mají obě více společného. Kapelu je nutné někdy poslat do zákulisí a nechat znít skladby v té nejčistší podobě, takové, v jaké byly napsány – pouze s klavírem. A nebo ne. Protože teprve se spoluhráči za zády dostávají všechny odstíny. Rychlá vibrata s nádechem Mono, šansonové rytmy nebo křehký zpěv rozbitý nekompromisním rockovým riffem v House. Jak sami přiznávají, v názvech skladeb mají bordel (Fenkopes?), ale v tom, co chtějí skládat, mají Sant Roche úplný pořádek.
Tři ženy v bílém, jedna v černém. Pro koncertní účely doplnila Sára Vondrášková kapelu o tři instrumentalistky. A jednoho muže na občasnou výpomoc s dechovou sekcí. Tomáš Dvořák a.k.a. Floex si vzal vtipně příhodné triko s nápisem Ladies Is Troubles, ve skutečnosti žádné nebyly. Jakkoliv koncertu naprosto dominoval oslnivý hlas hlavní zpěvačky, do popředí se daleko více dostaly poloelektronické bicí, o houslových partech nemluvě.
Jaká je tedy pokřtěná deska? Poprask na scéně asi nezpůsobí, ale ukazuje, že z Krymského podsvětí může vzejít někdo, kdo se správnou dávkou invence a skvělými lidmi kolem sebe dokáže vytvořit hned napoprvé dílo, které zaujme. Na první poslech. A ať už v tom někdo hledá temnou výpověď poodkryté duše zahalené basovým hávem v Places nebo naopak jemné přelévající se tóny rozložených akordů protnutých smířeným hlasem v Running with the Wolves, Jameson stvrdil poměrně výjimečnou desku, která zní naživo snad ještě naléhavěji a upřímněji.
Kromě skladeb z Under Quiet zazněla i Gone z nového EP Floexe, na níž Never Sol hostuje. Nebo duet na klavír, jeden z archivních kousků z dob, kdy s Kateřinou Šantrochovou vystupovaly (a vystupují, pozn. ed.) pod jménem Káča a Sára. Výběr přídavku v podobě ten večer podruhé zahrané Hands potvrzuje pozici skladby coby jedné z nejsilnějších na celém albu, něžný zpěv vrcholí v epickém refrénu s bohatým aranžmá a adelovským nádechem. Na závěr překvapení a skladba Breathe, jedna z nejelektroničtějších na desce, dostává pouze s klavírem jiný rozměr. Je to ten původní? Funguje to i takto? Ano, ale stejně buďme rádi, že dle slov Never Sol ji nejvíce v hudbě naučili Muchow a Floex.
Never Sol + Sant Roche
26. 9. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Fomas
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.