David Čajčík | Články / Reporty | 29.09.2013
„To by bylo hustý, hrát v Akropoli,“ řekly si Sára Vondrášková a Kateřina Šantrochová před dvěma lety na kávě. Není Akropole jako narvaná Akropole, která uvítala první jmenovanou při křtu debutu Under Quiet. Pod jménem Never Sol si Sára Vondrášková mohla dovolit nejen krásný moderní design bookletu, ale hlavně štědré kompozice produkované Janem P. Muchowem.
Večer otevírala Kateřina Šantrochová se svou kapelou Sant Roche. Neurotický projev zpěvačky kontrastoval s pozdějším vyklidněným, ale neméně procítěným zpěvem Never Sol, nicméně i tak mají obě více společného. Kapelu je nutné někdy poslat do zákulisí a nechat znít skladby v té nejčistší podobě, takové, v jaké byly napsány – pouze s klavírem. A nebo ne. Protože teprve se spoluhráči za zády dostávají všechny odstíny. Rychlá vibrata s nádechem Mono, šansonové rytmy nebo křehký zpěv rozbitý nekompromisním rockovým riffem v House. Jak sami přiznávají, v názvech skladeb mají bordel (Fenkopes?), ale v tom, co chtějí skládat, mají Sant Roche úplný pořádek.
Tři ženy v bílém, jedna v černém. Pro koncertní účely doplnila Sára Vondrášková kapelu o tři instrumentalistky. A jednoho muže na občasnou výpomoc s dechovou sekcí. Tomáš Dvořák a.k.a. Floex si vzal vtipně příhodné triko s nápisem Ladies Is Troubles, ve skutečnosti žádné nebyly. Jakkoliv koncertu naprosto dominoval oslnivý hlas hlavní zpěvačky, do popředí se daleko více dostaly poloelektronické bicí, o houslových partech nemluvě.
Jaká je tedy pokřtěná deska? Poprask na scéně asi nezpůsobí, ale ukazuje, že z Krymského podsvětí může vzejít někdo, kdo se správnou dávkou invence a skvělými lidmi kolem sebe dokáže vytvořit hned napoprvé dílo, které zaujme. Na první poslech. A ať už v tom někdo hledá temnou výpověď poodkryté duše zahalené basovým hávem v Places nebo naopak jemné přelévající se tóny rozložených akordů protnutých smířeným hlasem v Running with the Wolves, Jameson stvrdil poměrně výjimečnou desku, která zní naživo snad ještě naléhavěji a upřímněji.
Kromě skladeb z Under Quiet zazněla i Gone z nového EP Floexe, na níž Never Sol hostuje. Nebo duet na klavír, jeden z archivních kousků z dob, kdy s Kateřinou Šantrochovou vystupovaly (a vystupují, pozn. ed.) pod jménem Káča a Sára. Výběr přídavku v podobě ten večer podruhé zahrané Hands potvrzuje pozici skladby coby jedné z nejsilnějších na celém albu, něžný zpěv vrcholí v epickém refrénu s bohatým aranžmá a adelovským nádechem. Na závěr překvapení a skladba Breathe, jedna z nejelektroničtějších na desce, dostává pouze s klavírem jiný rozměr. Je to ten původní? Funguje to i takto? Ano, ale stejně buďme rádi, že dle slov Never Sol ji nejvíce v hudbě naučili Muchow a Floex.
Never Sol + Sant Roche
26. 9. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Fomas
Jiří Přivřel 05.12.2023
Tři dny radikálního naslouchání. Metalovou performancí první večer zavírá Petr Válek, Ondřej Merta a Jára Tarnovski. Poslech v rampě. Stíháme poslední tramvaj, což se další dny nepodaří...
Julia Pátá 03.12.2023
„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.