Články / Recenze

Dance baby dance like the world is ending: Awolnation

Dance baby dance like the world is ending: Awolnation

Anna Pleslová | Články / Recenze | 17.03.2013

Jméno téhle nové americké skupiny se nepíše jen s velkým A na začátku, ale velká jsou i ostatní písmena. Vypadá to velmi honosně, ale zdá se, že se k nim takto „epicky“ psaný název hodí. Awolnation se dali dohromady v rodném Austinu roku 2009, kdy frontmana a hlavního tahouna kapely Aarona Bruna nechali nahrát pár písní ve studiu Red Bull Records a poté s nimi podepsali smlouvu. A vyšlo debutové album Megalitic Symphony.

Všechny písně na desce zaujmou už na první poslech, jsou rytmické, hymnické a hlavně chytlavé, některé bohužel až příliš. Mnoho skladeb začíná slibnou slokou se spoustou nečekaných instrumentálních obratů a spojení, ale pak přijde naprosto popový, až sladce žvýkačkový refrén, který všechno shodí. Megalitic Symphony je deska plná rozporů, stejně jako image kapely. Chvíli působí jako soundtrack k počítačové hře pro děti, chvílemi zase jako progresivní album, ke kterému se musíte propracovávat.

Příznačná je poslední píseň, téměř patnáctiminutová symfonie Knights of Shame. Klišé typu „Dance baby dance like the world is ending“ přechází v elektro-rockovou část, která je zase utnutá refrénem z „brazilské telenovely“, následuje undergroundový rap a vše končí opět telenovelou. Zní to jako recept na hudební dort pejska a kočičky, ale paradoxně mě to hrozně baví. Jen mi pokaždé běhá mráz po zádech, když vím, že i ty absolutně naivní části myslí pan Bruno vážně.

Awolnation nepřináší nic nového, ale jsou zajímaví tím, jak dokážou kombinovat tak odlišné hudební styly jako reggae a rap, gospel, elektroniku i hard rock. Jejich hudba je taková, ehm, definice postmodernosti. Možná se vám nebude zamlouvat celé album, ale songy jako Knights of Shame, našláplá Burn It Down, akustická Guilty Filthy Soul nebo úspěšný singl Sail stojí za poslech. A když nad tím tak přemýšlím, musím říct, že Megalitic Symphony patří k tomu lepšímu, co v nedávné době vzniklo.

Info

Awolnation - Megalitic Symphony (Red Bull Records, 2011)
www.awolnationmusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace