Články / Rozhovory

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka | Články / Rozhovory | 23.06.2022

Daniel Romano je kanadský hudebník, který si vykračuje napříč žánry, z každého se snaží brát to nejlepší a užívá si to. Je perfekcionista, což se odráží na zvuku nahrávek, které sám produkuje pod vlastní hlavičkou You've Changed Records. Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů. Romano působí ve skupinách Attack in Black nebo Ancient Shapes, letos však do Evropy přiváží projekt Daniel Romano’s Outfit. Skupinu tvoří jeho nejbližší, a tak je turné jako rodinný výlet v kostýmech ze 70. let. V Praze vystoupí 26. června v Cross clubu v rámci koncertní série Earth Music Concerts. Jako host Adrian T. Bell a coby support Romanova manželka, americká písničkářka Carson McHone.

Představíš nám svůj nový hudební „outfit“? Jak se liší od těch předchozích?
Tentokrát je to rokenrolová skupina. Hrajeme ve složení: já, můj bratr Ian Romano, moje žena Carson McHone, Julianna Riolino, Roddy Rossetti, David Nardi a Kenneth Roy Meehan, který se stará o zvuk. Od mých předchozích skupin se liší tím, že jsme si velmi blízcí a všechno sdílíme společně. Jako rodina.

Odkud se bere láska k retru? Co vás na sedmdesátkách baví?
Neřekl bych, že mám „retro“ až tak rád. Spíš je to o tom, že si vážím kvality. Ať už se jedná o módu nebo hudbu, kvalita řemeslného zpracování z té doby je na vyšší úrovni, a to jsou standardy, kterých jsem se rozhodl držet.

Daniel Romano’s Outfit odkazují ke country. Je tento žánr mezi mladými znovu oblíbený nebo byl vždy?
Když bylo původní country populární, bylo určeno pro mladé. Jiné kultury si jej začaly osvojovat a přetvářet v něco úplně jiného, nového. Někteří lidé se kvůli tomu rozčilují, ale já si myslím, že se country vždycky snažilo stát pop music, a to i v 50. letech, protože pop music byla něco, co se bralo vážně. Bohužel dnes se v country nedrží nic původního vzorce, který z něj dělal lidovou hudbu. Obří kolosy jako Disney ji začaly používat jako něco, co je v módě, než jako historickou tradici písničkářského řemesla.

Nemůžu si pomoci, ale country mi asociuje kovboje. Jezdíš na koni?
Ne ne. Jezdím na lodi.

Děláš produkci i jiným kapelám. Jak se ti daří skloubit práci na cizích deskách a s vlastní tvorbou? Nemáš dojem, že už jsi všechno slyšel?
Pracuju na deskách jen těch lidí, kteří jsou mi nějak blízcí. Myslím, že jsem ještě neslyšel všechno. Ale možná už se k tomu blížím.

Jsi milovník kazet. Mohou si fanoušci na aktuálním turné koupit vaši hudbu na tomto nosiči?
Miluju kazety! Na turné ale vlastně žádné na prodej nemám, jen elpíčka. Julianna Riolino má na kazetách nějaké své nahrávky, kde jsme jí hostovali. Jsou moc dobré, takže si můžete koupit nějakou z jejích.

Když děláš mastering, bereš ohledy na to, že zvuk přijde na kazetu?
Vlastně jsem nikdy nemasteroval speciálně pro kazetu... Ale teď, když jsi to zmínila, tak chci!

V jednom rozhovoru jsi popsal, že když pracuješ na zvuku desky, zabýváš se i dost bizarními frekvencemi. Můžeš nějak popsat své tvůrčí postupy? Máš nějaké speciální rituály?
Maximálně 3 pokusy, maximálně 4 mikrofony pro bicí, maximálně 3 dny na natáčení, maximálně 2 dny na mix. To jsou mé rituály.


Vystřídal jsi mnoho žánrů, je nějaký, který ti vyloženě vadí?
Já neuvažuju v žánrech. Přemýšlím o hudbě jako takové. Miluju spoustu hudby a jdu tam, kam mě to zrovna táhne.

S tím množstvím vydaných alb si člověk říká, kde hledáš inspiraci? Je tvůj osobní život tak barvitý?
Pracuji s cvičenou představivostí a ta se dá využívat kdykoliv, když je to potřeba. Takže když pracuju, dílo mi samo nabízí podněty a vzniká z toho poměrně organický zážitek, který má lidské kontury, je to reálné. Pro děti je představivost druhou přirozeností. Naštěstí může fungovat i v dospělosti.

V rozhovoru z roku 2018 zmiňuješ, že v Niagara, odkud pocházíš, vznikala hudební komunita postupně. Jaká je situace teď, po dvouleté pandemii?
Scéna v Niagaře v podstatě úplně zmizela. Je to malé městečko původně tzv. modrých límečků (značí průmyslová odvětví, pozn. aut.) a většina už nemá uplatnění. Je to zároveň hodinu do Toronta, největší kanadské metropole, takže většina mladé kultury odjíždí právě tam. Během pandemie se někteří vrátili, ale vzhledem k tomu, že se nic nesmělo pořádat, nebylo to k ničemu.

Chodí se u vás na koncerty, nebo převládá strach z nakažení, lidi si odvykli?
Zdá se, že lidi se už zase moc nebojí. Vlastně mě překvapuje, jak jsou od zrušení omezení pohodlní a nic nedodržují. Naše skupina se chová extrémně opatrně, protože na tak dlouhém turné potřebujeme zůstat zdraví a nemůžeme riskovat, že kvůli nemoci něco zrušíme.

Cítíš velký rozdíl mezi kanadským a evropský publikem?
Ano. Zdá se mi, že evropské publikum si živou hudbu více užívá a toho si cením.

Máš nějaké guilty pleasure?
Žádné potěšení by nemělo být proviněním. Já říkám: Milujte to, co milujete, otevřeně a z celého srdce.

Info

Daniel Romano’s Outfit (ca)
web

živě: Daniel Romano’s Outfit (ca) + Adrian T. Bell + support: Carson McHone (ca)
26. 6. 2022 19:30
Cross, Praha
Fb událost

foto © se svolením Daniela Romana

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Maxl Walmsley-Pledl (Klangphonics): Sociální sítě jsou požehnání i prokletí

Filip Peloušek 10.07.2024

S kytaristou a hlasem Klangphonics Maxlem jsme se bavili o sociálních sítích, hře na alpský roh nebo o hraní na parkovišti.

Mike Kerr (Royal Blood): Že potřebujeme alkohol, abysme byli kreativní, je největší lež

Kristina Kratochvilová 09.07.2024

S frontmanem Mikem Kerrem z britského rockového dua jsme si před čtvrtečním koncertem popovídali o jeho hudebních začátcích, o boji s impostor syndromem, o cestě ke střízlivosti a tipy na…

Malcuth & Facutum: Jít tou těžší cestou

Viktor Hanačík 07.07.2024

Na konci minulého roku jim vyšlo album Alter, a to na americkém labelu Vale, s mezinárodními hosty i ohlasy. Rozhovor.

Prouza: Demo 1994 je kompletní Hampelovina

Štěpán Bolf (A.M.180) 27.06.2024

Na jedné z populárních streamovacích platforem se zničehonic objevilo demo třetí, nedokončené a nepojmenované desky Prouzy. Jak se to stalo a co bude dál? Rozhovor.

Anthony Béard, Benoît Lecomte (Ni): Hledání svatého riffu

Dominik Polívka 26.06.2024

Jejich hudba je útočná, podvratná, ale i náladová a poutavá. Nadsázka a hravost v surrealisticky progresivním běsnění není pouze prvoplánovým pozlátkem. Rozhovor, Pohoda.

Julien Racine: Hudba vzniká skoro vždycky v izolaci / Music is created almost always in isolation

Filip Hastík 24.06.2024

V rozhovoru probíráme pozadí vzniku aktuální desky a Julienovy práce obecně, vztah k Česku a také bohaté budoucí plány producenta současné experimentální elektroniky.

Petra Hradilová (Czech Music Crossroads): Pro mě to není jen práce

Mariia Smirnova 18.06.2024

To nejlepší ze světa world music, jazzu a alternativy můžete nasávat už za pár dnů v ostravském domě kultury Poklad a na koncertech pod širým nebem na Alšově náměstí. Rozhovor.

Marin Lalić (Bear Stone): Všetko je veľmi uvoľnené a bez stresu

Lucia Banáková 11.06.2024

Chorvátsky prírodný i festivalový unikát pre priaznivcov stoner a psychedelického rocku. Interview.

Pořadatelská: Tomáš Vobořil (Marienbad Film Festival)

Viktor Palák 07.06.2024

Co čekat od letošního ročníku již zavedené přehlídky v Mariánských Lázních? Svůj ideální festivalový den – a mnohem víc – vykresluje programový ředitel festivalu.

Randy Armstrong (Red): Plán B neexistuje

Dan Sywala 06.06.2024

Od té doby vydali dalších sedm alb, neměli žádné velké excesy, i když se jim nevyhnuly ani hodně mizerné dny, včetně jednoho pražského. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace