Články / Recenze

Dánská slova s hutnou atmosférou - The Minds of 99

Dánská slova s hutnou atmosférou - The Minds of 99

Jiří Mališ | Články / Recenze | 01.12.2015

Když v roce 1933 psal dánský žurnalista Tom Kristensen nekrolog národnímu hrdinovi Knudu Rasmussenovi, nemohl tušit, že svým textem nastartuje kariéru jedné z nejvýznamnějších dánských kapel současnosti. Det Er Knud Som Er Død si v roce 2012 vzal do pera frontman Niels Brandt a na postpunkovou scénu vstoupili The Minds of 99. Vyhráli v talentové soutěži KarriereKanonen 2013, následovalo eponymní album v květnu 2014, letní koncert na nejmenší stage Roskilde Festivalu a rok zakončili ziskem několika ocenění a nominací na nováčka či píseň roku. A když se letos zdálo, že hype začíná pohasínat, přišel jejich návrat na Roskilde. Tentokrát již na hlavním pódiu a vedle jmen jako Paul McCartney či Florence + The Machine se šestice hudebníků z Kodaně postarala o nejlepší otevírací koncert, který Roskilde vidělo za poslední roky. A 16. října vydali pod labelem No3 druhou desku.

Liber navazuje tam, kde The Minds of 99 skončilo, ale je znát, že se kapela stále posouvá. Nové album má vyspělejší texty a hned jeho první tóny mají temnější atmosféru než loňská prvotina, ačkoliv pro ně typický, upbeatový nádech z osmdesátých let si pořád drží své místo (Ma Cherie Bon Bon, Liber).„Hvem er vi?“ („Kdo jsme?“) ptá se Brandt v refrénu úvodní skladby Mit Dem. A jakmile se rozezní kytary, je jasné, že si dánští postpunkeři hrají na pískovišti synth rocku. Což nezní vůbec špatně a v další písni se tak s radostí vydáte se svou milou protančit celou noc v kodaňské čtvrti Vesterbro na vlně Ma Cherie Bon Bon.

A jestli se vám nepozdává tančit na hudbu skupiny balancující na hranici netanečních žánrů, počkejte, až si budete pískat do rytmu titulní Liber. Ta svým zvukem připomíná loňské Et Barn Af Min Tid a Fuglebur. Podobný nádech mají i Familie, kombinující veselý nádech s punkovými kořeny, a Hjerter Følger Med, jejíž příjemný kytarový riff a karibské perkuse dají vzpomenout na Pet Shop Boys nebo New Order.


Zbytek alba hraje na ponurejší a více atmosférickou notu. Motivační Stjerner På Himlen textově reflektuje Brandtův přístup k tvorbě, Ud Af Min Krop album na čtyři minuty příjemně melancholicky zpomalí, jen aby se pak vše vrátilo do roviny nastolené v úvodu (En Fremmed). A když si po čtyřiceti minutách poslechu uvědomíte, že i slabší články nahrávky (táhlá a elektronicky silná skladba Drømmer Om Livet a závěrečná Someone Made You) z ní činí kompaktní celek, nezbude vám nic jiného, než si desítku písní pustit ještě jednou.

Info

The Minds of 99 – Liber (No3, 2015)
www. themindsof99.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?