Články / Rozhovory

Darrin Mooney: A ty máš s kapelou společnýho co?

Darrin Mooney: A ty máš s kapelou společnýho co?

Anna Mašátová | Články / Rozhovory | 07.01.2014

Darrin Mooney je dost nenápadná rocková star. Oproti jeho kolegům z Primal Scream na něj nevyšťouráte skandály ve znamení drog, sexu a rock’n’rollu, nevymetá večírky, je dvacet let šťastně ženatý, mluví potichu, skoro plaše. Nudný patron, nebo soustředěný bubeník? O těžkých začátcích, lehkých konkurzech a hudebních idolech.

Hraješ na bubny od dvanácti let. Proč sis vybral právě bicí?
Vlastně za to může můj otec, který si během mého dětství pouštěl strašně nahlas Led Zeppelin, Deep Purple a The Who. Myslím, že to byl Ian Paice, který mě v začátcích ovlivnil nejvíc. Album Deep Purple in Rock jsem si přehrával pořád dokola. Bubeníci byli tenkrát strhující, snadno ses jimi nechal zaujmout a toužil hrát jako oni. Také si vzpomínám, jak mě jednou táta vytáhnul polospícího z postele, abych se podíval na Buddyho Riche v televizi. Na to nikdy nezapomenu. A tyhle lidi poslouchám pro inspiraci doteď.

Otec byl také muzikant?
Táta hrál v mládí na kytaru, jen tak pro radost. Objevil se dokonce na několika nahrávkách, protože jeho kapela udělala pár věcí pro EMI. Dodnes si brnká pro zábavu doma.

Ty sám ovládáš i jiné nástroje?
Jakž takž klávesy a kytaru. Zvládám je tak akorát, abych si udělal nutnou představu o melodii, což mi naprosto stačí.

Jak jsem četla, byly tvoje začátky tvrdé. Neustálé pochyby, rozčarování z vlastních nedostatků, nesmlouvaví učitelé. Který z nich tě nejvíce ovlivnil?
Oba dva moji učitelé na mě měli obrovský vliv. Ten první, Dave Clifford, mě naučil jak vůbec číst hudbu, uměl věci skvěle vysvětlit a objasnit. Mým dalším učitelem byl, a vlastně pořád je, Bob Armstrong. Změnil mi život, ostatně učil mnoho nejlepších britských hráčů. Studoval jsem úderové techniky rukou, hlavně pro jazz a latinu. Měl jsem na ně vážně štěstí, byli skvělí, rozhodně nestrpěli žádné hlouposti. Když jsi neudělal úkol, byl jsi fakt v hajzlu!

Jak tě trestali?
Nebyli zlí, jen přísní. Byli schopni mě poslat domů, protože nechtěli poslouchat nesmysly, případně chabé výmluvy, proč jsem se neobtěžoval cvičit. Dnes to dělám stejně. Nejsem moc tolerantní ke špatným výkonům a blbě zahraným notám.

Na youtube máš několik instruktážních videí, máš tedy dnes své vlastní studenty?
Učím, když zrovna nejsem na cestách. Naštěstí mám vlastní domácí studio, kam mohou žáci chodit. Vyučování si vážně užívám a plánuju se mu věnovat mnohem víc.

V Primal Scream jsi od roku 1997, jak tě objevili?
Primal Scream si mě našli poté, co mě slyšeli hrát na desce What is It? skupiny The Mighty Strynth. I když to byla drum’n’bassová nahrávka, stylově absolutně odlišná od Primal Scream. Šel jsem na zkoušku, která trvala asi minutu než řekli „jo, skvělý, jdeme do hospody“. A bylo to. Už je to šestnáct let a já jsem s nimi pořád.

Když basák Gary „Mani“ Mounfield odešel z Primal Scream, byl to pro vás šok?
Odchod Maniho byl i nebyl překvapením. Vždycky jsme říkali, že by se měli The Stone Roses dát znovu dohromady, protože o to žádali fanoušci po celém světě. Moc to Manimu přeju, už to vypadalo, že se to nikdy nepodaří. Je to velmi citlivý a osobitý hráč, s neuvěřitelným smyslem pro rytmus. Bylo vážně pěkný vidět ho hrát zase s Renim Wrenem, když jsme jim předskakovali minulý rok v Glasgow.

Je trochu neobvyklé vidět v Primal Scream holku, ale Simone byla naživo v Praze výborná. Kdepak se skrýval takový hudební poklad? O její hudební minulosti se toho vypátrat moc nedá.
Simone je vlastně už druhou baskytaristkou. Když Mani odešel, půjčili jsme si rozkošnou Debbie Goodge z My Bloody Valentine, abychom mohli odehrát letní festivaly. Simone se k nám dostala přes Little Barrie a okamžitě zapadla. Řekli jsme jí, aby se na konkurz naučila tři věci a ona jich zvládla asi dvacet. Což bylo skvělý, protože jsme alespoň nemuseli moc dlouho zkoušet před australským turné. Všechno už uměla.

Kromě Primal Scream hraješ s dalšími legendami. Byl jsi v kapele Garyho Moora, tvoje jméno je na deskách Dona Aireyho z Deep Purple i na daleko popovějších věcech jako Bonnie Tyler, Wonderland, Birdy nebo na albech soulové zpěvačky Dionne Bromfield. To je dost široký hudební rozptyl...
Na hudební kolegy jsem měl vážně štěstí, během let jsem spolupracoval s nejrůznějšími muzikanty. S Garym jsem jezdil velmi dlouho, byl výborný a nikdy neodehrál špatný koncert. Jeho smrt je obrovskou ztrátou pro hudební scénu. S Aireym hraju roky, to on mě doporučil Garymu. Don se vlastně chystá na evropské turné, v jehož rámci přijede v březnu do Čech - a jak to tak vypadá, vezme mě sebou!

Ty jsi ale teď na šňůře k nejnovější desce Primal Scream More Light, máš vůbec letos čas na jiné projekty? Nebo koníčky? Bubeníci by měli být celkem ve formě...
Jo, jsme na turné s přestávkami už měsíce a máme za sebou dost náročnou festivalovou sezonu. Vrcholem roku bylo předskakování The Rolling Stones na Glastonbury, to bylo něco extra. Naštěstí má šňůra pauzy, což mi dává čas na studiové hraní nebo koncerty s dalšími kapelami. Také dělám bojové sporty a box, tak třikrát, čtyřikrát týdně, když to vyjde.

Diskuse fanoušků na fórech jsou někdy výživné. Tvoje osoba byla okomentována na jednom z nich slovy: „Podle mě jsou všichni členové Primal Scream opravdové osobnosti, kromě Darrina, který vypadá duchem nepřítomný. Je zatraceně dobrej a všestrannej bubeník, ale vypadá strašně odtažitě.“ Na co tedy myslíš při hraní, je pro tebe vůbec důležitá atmosféra v sále?
Odtažitý? Asi tak mohu trochu působit. Upřímně, soustředím se pouze na samotné vystoupení. Starám se víc o to, abych dobře zahrál, než blbnul s paličkama ve snaze na sebe upozornit. Lépe se napojím na publikum během menších koncertů, při těch větších jsem v přítmí a jen málo lidí si všimne, že jsem v kapele. Stává se, že potkám po akci v šatně lidi, co se mě ptají: „A ty máš s kapelou společnýho co?“ To pak odpovídám, že jsou buď slepí, nebo hluší.

Máš nějaké bubenické idoly?
Mám. Patří mezi ně Buddy Rich, Ian Paice, John Bonham, Mitch Mitchell, Jimmy Chamborline, Brian Spring, Keith Moon, Danny Carey, Matt Cameron, Tony Williams a spousty, spousty dalších.

Co nesplněné hudební sny, případně muzikanti, se kterými by sis rád zahrál?
Jednou bych chtěl nahrát sólové album, pokud bude čas. Moc rád bych udělal něco s Garym Numanem, Davidem Bowiem nebo Nine Inch Nails.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magdaléna Petráková (Luhovaný Vincent): Na dovolenou do svého města

Jiří Přivřel, mxm 13.04.2021

Jedinečné kulisy scénografů Dušana Jurkoviče a Bohuslava Fuchse, pečlivě připravený program a místní Vincentka jako životabudič. Festival Luhovaný Vincent letos bez nánosu.

Jakub Němeček (Aerovod): Zažíváme nejlepší momentum

Jarmo Diehl 29.03.2021

Ptáme se dramaturga Jakuba Němečka na bující popularitu videotéky Aerovod. Ale dotkneme se i věcí obecných.

Běla Čurlinová, Ricardo Delfino (Top RoofTop fest): Sedět se založenýma rukama doma nám moc nejde

redakce 27.03.2021

Jaké je pozadí příprav uměleckého klání v době, kdy i na procházku můžeme jen na hranici okresu? Rozhovor.

Martin Opatrný (Ledoborci Kultury): Jsme na začátku plavby

mxm, su 23.03.2021

V době zamrzlého kulturního dění se spolek snaží prorážet cesty interpretům a zavřeným klubům formou benefičních streamů na výjimečných místech. Rozhovor.

Punctum: Nebrať folklór ako zakonzervovanú formu s nánosom nacionalistického pátosu

mxm 16.03.2021

Rozhovor s tvůrci jedinečné kompilace, propojující experimentální elektroniku se slovenským folklórem. Punctum, Punctum Tapes, krásovka.

Zuzana Novotová Godálová (Nástupiště 1-12): Vychovávaní novej generácie

mxm 15.03.2021

Občanské sdružení Nástupište 1-12 funguje přímo v centru slovenského maloměsta, pod autobusovým nástupištěm. Unikátní prostor? Ano! Rozhovor.

Nikola Tomanová, Lucia Devečková (Tehláreň): Prilákať aj človeka z regiónu

Jarmo Diehl 10.03.2021

Ředitelky festivalu Nikoly Tomanové a projektové manažerky Lucie Devečkové se v rozhovoru ptáme na pozadí festivalových příprav i na slovenské umělecké podhoubí.

Viliam Gruska ml.: Aby to bolo dôstojné a jedinečné

mxm 08.03.2021

Syn proslulého slovenského filmového architekta a etnografa začal znovu vydávat folklórní nahrávky z různých oblastí Slovenska, které shromáždil jeho otec spolu se skladatelem Svetozárem Stračinou. Rozhovor.

Douška vydavatelská: Agrose

redakce 02.03.2021

Dvě nahrávky během dvou měsíců, to je slušný start na nový label. A to tím spíš, že přináší zcela nová jména i neoposlouchané žánrové hybridy.

Vysílač (Žižkovská noc): Dostat se mimo bubliny

su 22.02.2021

Dobří lidé z festivalu Žižkovská noc začali po přesunutí a následném zrušení festivalu v v loňském roce pracovat na podcastu Vysílač.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace