David Havas, Viktor Palák (Lucidní kino): Věrné obrázky našich hlav

V září začne filmový cyklus Lucidní kino. Jeho sudičkami se stali Viktor Palák a Jakub Peřina, mimo jiné naši redaktoři, a také David Havas, vedoucí kina Ponrepo, který sérii uvádí takto: „Ve spolupráci s hudebním časopisem Full Moon jsme připravili nový cyklus filmů, věnovaný spektáklu a kinematografii nepopsatelného. První projekce se chystá na 9. září, a to Black Moon Louise Mallea. Klíčová slova: snová logika narativu, kontroverzní myšlenky, neohrožené tvůrčí vize a nevyhnutelné kolize s dobovými konvencemi.“ Čtěte rozhovor o snění, kinematografii i kopané.

Jak jste přišli zrovna na téma lucidních filmů? V baru, ve společné posteli, v jedné insomniacké ordinaci? Uvažuju, jak se sejdou lidi s takovou společnou libůstkou…

DAVID: Přemýšlel jsem, jak - trochu víc zpoza rohu - vkládat do programu filmy, které nejsou úplně zřetelně definovanými popkulturními milníky, nebo „midnight movies”, ale jsou obskurní, snové, divné… A zároveň se mně po klucích stejskalo z dob, kdy jsem psal do Full Moonu. A tak jsem hledal záminku, jak se potkat při jiné příležitosti, než při ne-derby Bohemka – Baník. Finální formulaci jsme vymysleli nakonec opravdu rychle, protože se pod něj daly schovat všechny oblíbený filmy tria Palák – Peřina – Havas.

Na podzim chystáte promítání titulů Black Moon, Crash, Performance a Repo Man. Kde pro ně hledat jednotící linku? Jak s nimi souvisí název cyklu?

DAVID: Půjde o cyklus filmů věnovaný spektáklu a nesnadno dešifrovatelné kinematografii, snové logice narativu… Sledování takových filmů potom do jisté míry připomíná lucidní snění. Každý z uvedených filmů je na takové sekvence bohatý, i když jde o originální adaptaci literární předlohy (Crash) nebo jako v případě Performance a Repo Mana zároveň o filmy, které se staly kultovní výpovědí pro určité fanouškovské subkultury. V další rovině musí být diváci také maximálně pozorní a bdělí, tedy lucidní, aby na tyto často kontroverzní a neohrožené tvůrčí vize přistoupil. A taky je to pěknej název!

Buďte trochu konkrétnější k jednotlivým filmům, fajnšmekři je znají, ale myslím, že hlavně mladší generace než je ta, ze které jste vy, se nemusí chytat… Každý o dvou filmech, nelucidně? Uváděli jste už spoustu filmů, není-liž pravda.

VIKTOR: Všechno začneme 9. 9. filmem Black Moon, který natočil s kameramanem Svenem Nykvistem (znáte od Bergmana a Tarkovského) francouzský režisér Louis Malle. Tedy tvůrce s impozantně rozkročenou filmografií, do téhle féerie obsadil krom jiného neherce Joea Dallesandra, jednu z warholových superstars, který zde dělá přesně to, co mu dycky šlo: vypadat sošně. Když jsem se na ten film koukal, dostal jsem znovu chuť na celou Malleho filmografii – podobné portfolio má snad jen Kubrick.

DAVID: No a v říjnu zase navážeme lucidním divákům dobře známým mistrem Cronenbergem, který se narozdíl od Mallea vždycky držel svého (důkladně vypreparovaného) stylu. Právě proto jsme se snažili sáhnout po spíš nedoceněném Crashi, velmi volné adaptaci provokativního románu J. G Ballarda. Crash vlastně v našem výběru reprezentuje film bez jasně formulované premisy, který divákům dávkuje jednu vizuálně (a do jisté míry bolestně) slastnou sekvenci za druhou. Jen párkrát v životě jsem navíc viděl tak skvěle zahrané víceméně ploché a frigidní postavy hledající lásku. James Spader byl v devadesátých letech a na přelomu nového věku zamindrákovaných hedonistických podivínů král…

Cyklus bude se zasvěceným úvodem i v kině, předpokládám, tak jak vám to velí vzdělání i zkušenosti. Jak si s tímhle poradí Jakub Peřina, abychom mu poslali malý props?

VIKTOR: Jakub hovořil na TV Nova o Abbě a Johnu Lennonovi, tady bude mluvit o filmech, které má rád skoro stejně jako Goreckého Mandragoru. Nebojím se. Ale raději zůstanu doma.

Domovem vaší série bude kino Ponrepo, proč právě to?

DAVID: Pracuju tam a ve smlouvě mám bohužel striktně zakázáno vymýšlet program pro jiné kulturní prostory.

VIKTOR: Což vysvětluje, proč nás ještě David nepozval na kurátorovaný večer k sobě domů.

Experimentovali jste s lucidním sněním? Případně, stalo se vám to někdy?

VIKTOR: Podobný prožitek jsem měl jediný a nerad bych ho opakoval. Bylo to ráno po festivalu Jednota Kalvárie, dvě hodiny spánku, z toho hodina blízká lucidnímu zážitku. Bylo to příšerné, raději kino.

DAVID: Bylo mi třináct a byla v něm moje první láska. A jelikož jsem netušil, co se od určité chvíle může stát, lucidnost mého snu skončila s postavou hasiče, který vtrhnul do bytu a oznámil nám, že je náš činžák v plamenech. Velké zklamání. Také raději kino.

Který svůj sen byste rádi viděli na plátně?

VIKTOR: Příjemné sny se mi nezdají. Ale kdyby to režíroval tandem Gus Van Sant, Ester Krumbachová, Gaspar Noé a Axel Abysse, mohl by to být věrný obrázek mé hlavy.

DAVID: Dnes před probuzením se mi zdálo, že jsem zachránil lidstvo tím, že jsem uvěznil Lucifera v paralelním vesmíru. To místo vypadalo jako Nižbor. Podmínkou bylo, že také nesmím odejít. Asi tomu víc sluší žánr orální historie.

Které filmové večírky nebo cykly rádi navštěvujete?

DAVID: Mám moc rád Viktorovu sekci Imagina v rámci Karlových Varů. Tam jsem si letos vrněl.

VIKTOR: Credits to Martin Horyna, který to letos dával za podpory varského programového oddělení dohromady se mnou. Já si aktuálně nejvíce vrním, když odolám nekonečnému scrollování v nabídce HBO Max či Netflixu a opravdu se ponořím do nějakého filmu nebo seriálu. Zkouška, Better Call Saul, všichni povinně!

Jak většinou vypadá ne-derby Bohemka – Baník, když se sejdete všichni tři?

VIKTOR: Ke společnému fotbalovému zážitku zatím nedošlo, pokud se tak stane, vracíme se k otázce snů, které bychom rádi viděli na plátně. Kompars obstarají štamgasti z Bistra Eva a vršovické Pandy.

DAVID: Většinou padne jedna červená karta a žádnej gól. A není to moc lucidní zážitek.