David Vo Tien | Články / Reporty | 29.11.2014
Jsou koncerty, co vám změní život, zničí večer nebo ze kterých nasraně, zklamaně nebo nepředvídatelně odejdete. Na některých potkáte nový kámoše, lásky, nepřátele. Na některých si třeba jenom přijdete zaprdět do kotle nebo pokecat s barmanem. Holky mi říkaly, že jsou i „venčící koncerty“, takže ty prej asi taky. A pak koncerty z edice: nejlepší křest na světě.
V Brně není nuda. Možná smrdí potem, ale je to krásný město. Tohle město totiž maká. Tyvole, na Brno dobrý. V Brně jsem byl dvakrát a jako rodilej Pražák musím říct, že mě pěkně sere, že jsem nestihl ani jeden koncert v Boru. A jestli nestihnu do konce roku přijet do Kabátu, tak jsem zkund. Každopádně přes několik koncertů Vlněny v Praze jsem je viděl až v Chotěboři. Možná to pražský gnómy nezajímá, ale je to 120 kilasů od Brna. Neznamená to, že jsem svůj rozenej pragocentrismus poslal k pěti šípkům, jde spíš o náhodu. Podstatný ale je, že jsem se tam z Vlněny posral. Výpovědní hodnota? Absolutní! Argumenty? Přijdou záhy.
Teď bubeník zasedl za bicí, zbytek čekal v backstagi jako hladová, ale trpělivá zvěř. A on to rube o ráfky jak magor. Tatatatatatata! Přiběhnou dva rafani se strunama a noise rock šuká metal. Sludgový zásyp kamení střídá časté vynechávání dob, dost možná jsem slyšel protirytmy. Drsnej zvuk basy na steroidech a zpěv všech tří sígrů. A ty texty! Vidím brožuru s texty ve tvaru sbírky. Zvuk železa ze sedmi směrů/ drž ty koleje a housku pod nosem/ bouchačku u ksichtu/ pak za pasem. Tahle kapela poctivě smrdí potem. A je plná krve. Na Brno dost dobrý. V blízký době by měla vyjít split kazeta s Kurac. To znamená - dvě strany poctivýho čůráckýho diktátu.
Nod Nod zakončili set dvěma písněma, které rozhodně překvapily, a vydaly za mnohojeden přídavek. První, I’m Waiting Here od Davida Lynche feat. Lykke Li. Překvapeně jsem vykulil oči a pak jako letitý fanoušek obou se nechal dojímat. Druhá zazněla, jako poslední rána z milosti, Llorando z Mullholand Drive. Člověk nemusí umět španělsky nebo znát originál Roye Orbisona (víte, kdo byl Roy Orbison, žejo?), aby ho to rozechvělo. Všechny přídavky ostatních kapel teď působí jako mdlá rutina „aby se neřeklo“. Předtím Nod Nod odehráli celou desku od začátku do konce, což provázelo několik úsměvných momentů mezi skladbami, které vycházejí z přirozenosti členů kapely. Veronika naživo přesvědčila svým pěveckým umem ještě víc jak z desky. Plynule přecházela od zpěvu k zlověstnějšímu projevu a nemůžu neříct, že když řvala „I hate you“, tak že z ní nešel strach. A co jsem zapomněl říct v recenzi desky, baví mě, jak pracují s dynamikou ticho/hluk, protože to nehrají tím typickým postrockovým ani grungeovým mustrem. A vůbec, přestaňte číst tenhle text a běžte si už pustit desku!
Nod Nod + Vlněna
26. 11. 2014, Klub 007 Strahov, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.