Články / Recenze

Daydream – hledání ztracených archiválií

Daydream – hledání ztracených archiválií

Tereza Posturová | Články / Recenze | 03.09.2013

Pomineme-li dávné party typu Agape nebo Amity, dosud nebylo české kapely, která by dokázala tak domácky uchopit klasický newschool hardcore, najemno ho opracovat podle svých představ a ještě mu přeleštit fazonu svérázným hadrem rozpoznatelnosti. Čistě účelový výrok, protože hle, na scéně nám svítí záblesk historie. V Praze usazená mezinárodní pětice, jejíž jádro obestírá aura bestiální Balaclavy a nově záda jistí basa z mathcoreových Got a Wolf, rezignovala na aktuální hype a už dva roky mastí struny po vzoru svých dorosteneckých lásek. Daydream prošli muzeem s expozicí devadesátkového u.s. straight edge hardcore, zastavili se v síni slávy a důkladně očumovali vitríny napěchované legendami Unbroken, Strain, Chokehold, Shield aj. Triviální erudice letitých hardcore kids a původní hodnoty sxe přesně jak hlásá rákoska Iana MacKaye. Veg(etari)ansko-abstinenční životní styl, ikska na rukou, vrána k vráně. Nekompromisní nástrojová radlice řízená dávkami našponovaného řevu, nejepičtější hc znovu ožívá.

Po loňském demu a singlu přibylo Daydream na bryndák nyní už přes půl roku staré ep (všechno k dispozici na bandcampu, zadax). Kdo preferuje kulatý artefakt, může obřadně pokládat černý/bílý sedmipalec. Dva singly, přehnutý karton, texty a děkovačky, poněkud nešťastná povrchová úprava „nepraktický černý lesk“, kdy i čisté prsty zanechávají špinavý otisk a pár nadávek nádavkem. Ubylo punku, kytary se o to více namáčí do brunátného metalu, ale pořád jde o silně naředěný roztok mateřské matrix, opatrně naznačený metalcoreový šlahoun. Vypiplané instrumentální hrátky, bicí vykreslují nebývale komplexní omalovánky. Složitěji navržený rytmus a nepravidelná struktura songů, patrná hlavně v End of Happiness, nutí uznale pokyvovat a myslet si cosi o akurátní rafinovanosti. Je sice znát citelný odpich hlavně od Judge a Outspoken, jenže Daydream kytarami drtí kamení svojsky, umně nastřelují nestereotypní motivy, přitom dokážou obrovskou intenzitou riffů nahnat ke zdi, kde zlověstně funí na krk, máte pak co dělat, abyste se před nimi nepodělali patetickou radostí. Oproti demu podstatně čistší zvuk se projevuje hlavně v etáži výraznějšího (čti: srozumitelnějšího) řevu, když rovnoměrná modulace útočí přímo mezi oči a záleží jen na afinitě nátury, jestli vykřičené ulpí nebo hned zkape. Výzkumné porozchodové sebeohledávání, drásavá analýza vlastní identity, rázně umíněné, nikoli velkohubé distancování od společnosti, toť odvěká paradigmata nejen hc songů. Předkládají jasná stanoviska, pacifisticky-výhružné štěkání („Stop labeling me!“) vyvažuje důsledné rozkrývání boláků nepříjemnými otázkami („Why did I end up in pain again?“). Žádná zaklínadla ani hesla, jen nutná sebereflexe obehnaná elektrickým plotem s vysokovoltážním „vokálem“, a ta se potřebuje otřít o klišé. Hardcorová mluvnice.

Nasranost zůstává, snad místy nepatrně zpomalili, o to markantněji ve vyprázdněných mezerách zahušťují polívku správně mířenou agresí. A když mi pár vteřin industriálního samplu na konci Shame připomene zlatou horečku Themy Eleven, možná se chci jenom nostalgicky tetelit. Zapomenutá setkání pod plachtou retrospektivní prozřetelnosti. Daydream v roli déjà vu, co s lehkostí bouracího kladiva praští přítomnost do ksichtu za potlesku (nejen) nadšených pamětníků.

Info

Daydream – ep (Elephant Skin Records, Caustic Recordings, Hidden Rainbows, 2013)
www.facebook.com/daydreamhxc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?

Vstříc temným zítřkům (Bahratal)

redakce 31.08.2019

Domácí krajinou táhne trojspřeží Bahratal – Lezok – Náv, pod diktátem jejichž riffů se nihilismus nejhrubšího zrna sbližuje s alternativní scénou.