Články / Reporty

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 14.10.2012

Jeden malý flashback do doby daleko před začátkem koncertu. Všiml jsem si, že počas turné po USA přeplněné sály rozhodně nebyly; je vidět, že nejvíc fanoušků má kapela v Evropě. Například v Paříži byl koncert vyprodán během deseti minut. U nás to sice trvalo déle, ale to bych dal na vrub prodejnímu systému Ticketpro – předprodej měl začít v devět ráno, ale kvůli problémům se systémem začal až někdy kolem jedné odpolední. Další věcí, která mě překvapila při prodeji vstupenek: kvůli překupníkům chtěl pořadatel mít na lístku uvedené jméno. To ještě dokážu pochopit, ale proč to nikdo před vstupem do sálu nekontroloval? Kromě trhačů/trhaček lístků s UV lampou, ověřující pravost lístků, byla přítomna i ochranka, takže jsem čekal kontrolu podobnou před letem do USA – zutí bot, polechtání v podpaží, prohmatání varlat, kontrola konečníku spojená s masáží prostaty atakdál. Takže spíše pro zastrašení potencionálních teroristů.

O "předkapele" jsem se dozvěděl až den před koncertem na facebookovém profilu Ticketpro. Hráli (jeden muzikant s hostem) asi půl hodiny, tedy přesně o dvacet minut déle, než měli - a na tom jsme se shodli i s několika diváky v okolí. Znělo to spíše jako naučný koncert pro školy s názvem Jak se to jmenuje a jak se na to hraje.

Samotný koncert Dead Can Dance už bylo jiné kafe. Většina hraných skladeb pocházela z aktuálního alba Anastasis, zaznělo několik písní ze sólových projektů Lisy i Brendana a, pochopitelně, pár kusů ze starších desek Dead Can Dance. Zvuk byl výborný (ostatně nepamatuji, že bych se v Sjezdovém sále Paláce kultury někdy setkal s vyloženě špatným zvukem). Když to zhodnotím pohledem audiofila, tak ve skladbách, kde bylo více nasamplovaných nebo předtočených zvuků, byla kvalita zvuku nižší - přitom by člověk logicky očekával, že to bude přesně naopak.

Lisa svým hlasem (silou a výškou) občas zaskočila zvukovou aparaturu – neodvážím se ukazovat na viníka, zda to byla zesilovací aparatura v limitaci nebo akustika sálu a hlas zpěvačky se do sálu prostě "nevešel". Ale zase v těchto dvou nebo třech momentech si mohl všimnout i méně pozorný posluchač, že ani klávesistka a vokalistka v jednom nemá špatný hlas a není tam tedy jen jako "křoví do počtu". Škodolibě bych dodal, že o tom hlase si může většina našich tzv. prvoligových zpěvaček nechat jen zdát.

Scéna byla decentně strohá, světla přiměřená stylu hudby, kterou Dead Can Dance hrají. Nějaké pohybové kreace nebo videoprojekce by snad ani člověk neočekával. Hráli asi devadesát minut a se třemi přídavky trvalo jejich vystoupení velmi příjemné a vstřícné dvě hodiny.

Jediným zklamáním byl oficiální merch kapely. Našel jsme jen jeden a ten bohužel moc širokou nabídkou neohromil. Cédéčko - ale jen poslední titul, což mi nedává moc smysl: skalní fanoušci ho už dávno mají a kdo jen vypaluje a stahuje, si ho stejně nekoupí. Dalším zbožím na krámě byl plakát a několik triček za celkem příznivou cenu, žel velikosti ženské a dětské. Největší XL vypadalo, že bych po prvním vyprání mohl nosit jako trikot do hodin gymnastiky. Pravděpodobně vyprodali větší velikosti během turné po USA, které tomuto evropskému předcházelo. Ovšem celkově to nechápu - kapely brečí, že klesají prodeje nahrávek, že moc lidí muziku krade (stahuje, vypaluje, kopíruje...), ale když mají možnost si k penězům za koncert takto přivydělat, vidím laxní přístup. Očekával bych více alb, vinyly, starší tituly, kalendář(e), mikiny, čepice... Jejich "firemní stánek" bych nazval Abychom neurazili. Škoda. Nebyl jsem jediný, kdo měl v kapse několik bankovek na nosiče.

Samozřejmě, nedostatky zamrzí, ale na samotné vystoupení jejich skromný výběr artefaktů rozhodně neměl. Do konce roku ještě nějaký ten pátek zbývá, ale Dead Can Dance byli jeden z horkých kandidátů na koncert roku. Pro mě určitě.

Info

Dead Can Dance (uk)
10. 10. 2012 KCP, Praha
foto (c) Kryštofotí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...