Články / Reporty

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 14.10.2012

Jeden malý flashback do doby daleko před začátkem koncertu. Všiml jsem si, že počas turné po USA přeplněné sály rozhodně nebyly; je vidět, že nejvíc fanoušků má kapela v Evropě. Například v Paříži byl koncert vyprodán během deseti minut. U nás to sice trvalo déle, ale to bych dal na vrub prodejnímu systému Ticketpro – předprodej měl začít v devět ráno, ale kvůli problémům se systémem začal až někdy kolem jedné odpolední. Další věcí, která mě překvapila při prodeji vstupenek: kvůli překupníkům chtěl pořadatel mít na lístku uvedené jméno. To ještě dokážu pochopit, ale proč to nikdo před vstupem do sálu nekontroloval? Kromě trhačů/trhaček lístků s UV lampou, ověřující pravost lístků, byla přítomna i ochranka, takže jsem čekal kontrolu podobnou před letem do USA – zutí bot, polechtání v podpaží, prohmatání varlat, kontrola konečníku spojená s masáží prostaty atakdál. Takže spíše pro zastrašení potencionálních teroristů.

O "předkapele" jsem se dozvěděl až den před koncertem na facebookovém profilu Ticketpro. Hráli (jeden muzikant s hostem) asi půl hodiny, tedy přesně o dvacet minut déle, než měli - a na tom jsme se shodli i s několika diváky v okolí. Znělo to spíše jako naučný koncert pro školy s názvem Jak se to jmenuje a jak se na to hraje.

Samotný koncert Dead Can Dance už bylo jiné kafe. Většina hraných skladeb pocházela z aktuálního alba Anastasis, zaznělo několik písní ze sólových projektů Lisy i Brendana a, pochopitelně, pár kusů ze starších desek Dead Can Dance. Zvuk byl výborný (ostatně nepamatuji, že bych se v Sjezdovém sále Paláce kultury někdy setkal s vyloženě špatným zvukem). Když to zhodnotím pohledem audiofila, tak ve skladbách, kde bylo více nasamplovaných nebo předtočených zvuků, byla kvalita zvuku nižší - přitom by člověk logicky očekával, že to bude přesně naopak.

Lisa svým hlasem (silou a výškou) občas zaskočila zvukovou aparaturu – neodvážím se ukazovat na viníka, zda to byla zesilovací aparatura v limitaci nebo akustika sálu a hlas zpěvačky se do sálu prostě "nevešel". Ale zase v těchto dvou nebo třech momentech si mohl všimnout i méně pozorný posluchač, že ani klávesistka a vokalistka v jednom nemá špatný hlas a není tam tedy jen jako "křoví do počtu". Škodolibě bych dodal, že o tom hlase si může většina našich tzv. prvoligových zpěvaček nechat jen zdát.

Scéna byla decentně strohá, světla přiměřená stylu hudby, kterou Dead Can Dance hrají. Nějaké pohybové kreace nebo videoprojekce by snad ani člověk neočekával. Hráli asi devadesát minut a se třemi přídavky trvalo jejich vystoupení velmi příjemné a vstřícné dvě hodiny.

Jediným zklamáním byl oficiální merch kapely. Našel jsme jen jeden a ten bohužel moc širokou nabídkou neohromil. Cédéčko - ale jen poslední titul, což mi nedává moc smysl: skalní fanoušci ho už dávno mají a kdo jen vypaluje a stahuje, si ho stejně nekoupí. Dalším zbožím na krámě byl plakát a několik triček za celkem příznivou cenu, žel velikosti ženské a dětské. Největší XL vypadalo, že bych po prvním vyprání mohl nosit jako trikot do hodin gymnastiky. Pravděpodobně vyprodali větší velikosti během turné po USA, které tomuto evropskému předcházelo. Ovšem celkově to nechápu - kapely brečí, že klesají prodeje nahrávek, že moc lidí muziku krade (stahuje, vypaluje, kopíruje...), ale když mají možnost si k penězům za koncert takto přivydělat, vidím laxní přístup. Očekával bych více alb, vinyly, starší tituly, kalendář(e), mikiny, čepice... Jejich "firemní stánek" bych nazval Abychom neurazili. Škoda. Nebyl jsem jediný, kdo měl v kapse několik bankovek na nosiče.

Samozřejmě, nedostatky zamrzí, ale na samotné vystoupení jejich skromný výběr artefaktů rozhodně neměl. Do konce roku ještě nějaký ten pátek zbývá, ale Dead Can Dance byli jeden z horkých kandidátů na koncert roku. Pro mě určitě.

Info

Dead Can Dance (uk)
10. 10. 2012 KCP, Praha
foto (c) Kryštofotí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace