Články / Reporty

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 14.10.2012

Jeden malý flashback do doby daleko před začátkem koncertu. Všiml jsem si, že počas turné po USA přeplněné sály rozhodně nebyly; je vidět, že nejvíc fanoušků má kapela v Evropě. Například v Paříži byl koncert vyprodán během deseti minut. U nás to sice trvalo déle, ale to bych dal na vrub prodejnímu systému Ticketpro – předprodej měl začít v devět ráno, ale kvůli problémům se systémem začal až někdy kolem jedné odpolední. Další věcí, která mě překvapila při prodeji vstupenek: kvůli překupníkům chtěl pořadatel mít na lístku uvedené jméno. To ještě dokážu pochopit, ale proč to nikdo před vstupem do sálu nekontroloval? Kromě trhačů/trhaček lístků s UV lampou, ověřující pravost lístků, byla přítomna i ochranka, takže jsem čekal kontrolu podobnou před letem do USA – zutí bot, polechtání v podpaží, prohmatání varlat, kontrola konečníku spojená s masáží prostaty atakdál. Takže spíše pro zastrašení potencionálních teroristů.

O "předkapele" jsem se dozvěděl až den před koncertem na facebookovém profilu Ticketpro. Hráli (jeden muzikant s hostem) asi půl hodiny, tedy přesně o dvacet minut déle, než měli - a na tom jsme se shodli i s několika diváky v okolí. Znělo to spíše jako naučný koncert pro školy s názvem Jak se to jmenuje a jak se na to hraje.

Samotný koncert Dead Can Dance už bylo jiné kafe. Většina hraných skladeb pocházela z aktuálního alba Anastasis, zaznělo několik písní ze sólových projektů Lisy i Brendana a, pochopitelně, pár kusů ze starších desek Dead Can Dance. Zvuk byl výborný (ostatně nepamatuji, že bych se v Sjezdovém sále Paláce kultury někdy setkal s vyloženě špatným zvukem). Když to zhodnotím pohledem audiofila, tak ve skladbách, kde bylo více nasamplovaných nebo předtočených zvuků, byla kvalita zvuku nižší - přitom by člověk logicky očekával, že to bude přesně naopak.

Lisa svým hlasem (silou a výškou) občas zaskočila zvukovou aparaturu – neodvážím se ukazovat na viníka, zda to byla zesilovací aparatura v limitaci nebo akustika sálu a hlas zpěvačky se do sálu prostě "nevešel". Ale zase v těchto dvou nebo třech momentech si mohl všimnout i méně pozorný posluchač, že ani klávesistka a vokalistka v jednom nemá špatný hlas a není tam tedy jen jako "křoví do počtu". Škodolibě bych dodal, že o tom hlase si může většina našich tzv. prvoligových zpěvaček nechat jen zdát.

Scéna byla decentně strohá, světla přiměřená stylu hudby, kterou Dead Can Dance hrají. Nějaké pohybové kreace nebo videoprojekce by snad ani člověk neočekával. Hráli asi devadesát minut a se třemi přídavky trvalo jejich vystoupení velmi příjemné a vstřícné dvě hodiny.

Jediným zklamáním byl oficiální merch kapely. Našel jsme jen jeden a ten bohužel moc širokou nabídkou neohromil. Cédéčko - ale jen poslední titul, což mi nedává moc smysl: skalní fanoušci ho už dávno mají a kdo jen vypaluje a stahuje, si ho stejně nekoupí. Dalším zbožím na krámě byl plakát a několik triček za celkem příznivou cenu, žel velikosti ženské a dětské. Největší XL vypadalo, že bych po prvním vyprání mohl nosit jako trikot do hodin gymnastiky. Pravděpodobně vyprodali větší velikosti během turné po USA, které tomuto evropskému předcházelo. Ovšem celkově to nechápu - kapely brečí, že klesají prodeje nahrávek, že moc lidí muziku krade (stahuje, vypaluje, kopíruje...), ale když mají možnost si k penězům za koncert takto přivydělat, vidím laxní přístup. Očekával bych více alb, vinyly, starší tituly, kalendář(e), mikiny, čepice... Jejich "firemní stánek" bych nazval Abychom neurazili. Škoda. Nebyl jsem jediný, kdo měl v kapse několik bankovek na nosiče.

Samozřejmě, nedostatky zamrzí, ale na samotné vystoupení jejich skromný výběr artefaktů rozhodně neměl. Do konce roku ještě nějaký ten pátek zbývá, ale Dead Can Dance byli jeden z horkých kandidátů na koncert roku. Pro mě určitě.

Info

Dead Can Dance (uk)
10. 10. 2012 KCP, Praha
foto (c) Kryštofotí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...