Články / Reporty

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Dead Can Dance poprvé: spíše pro zastrašení potencionálních teroristů

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 14.10.2012

Jeden malý flashback do doby daleko před začátkem koncertu. Všiml jsem si, že počas turné po USA přeplněné sály rozhodně nebyly; je vidět, že nejvíc fanoušků má kapela v Evropě. Například v Paříži byl koncert vyprodán během deseti minut. U nás to sice trvalo déle, ale to bych dal na vrub prodejnímu systému Ticketpro – předprodej měl začít v devět ráno, ale kvůli problémům se systémem začal až někdy kolem jedné odpolední. Další věcí, která mě překvapila při prodeji vstupenek: kvůli překupníkům chtěl pořadatel mít na lístku uvedené jméno. To ještě dokážu pochopit, ale proč to nikdo před vstupem do sálu nekontroloval? Kromě trhačů/trhaček lístků s UV lampou, ověřující pravost lístků, byla přítomna i ochranka, takže jsem čekal kontrolu podobnou před letem do USA – zutí bot, polechtání v podpaží, prohmatání varlat, kontrola konečníku spojená s masáží prostaty atakdál. Takže spíše pro zastrašení potencionálních teroristů.

O "předkapele" jsem se dozvěděl až den před koncertem na facebookovém profilu Ticketpro. Hráli (jeden muzikant s hostem) asi půl hodiny, tedy přesně o dvacet minut déle, než měli - a na tom jsme se shodli i s několika diváky v okolí. Znělo to spíše jako naučný koncert pro školy s názvem Jak se to jmenuje a jak se na to hraje.

Samotný koncert Dead Can Dance už bylo jiné kafe. Většina hraných skladeb pocházela z aktuálního alba Anastasis, zaznělo několik písní ze sólových projektů Lisy i Brendana a, pochopitelně, pár kusů ze starších desek Dead Can Dance. Zvuk byl výborný (ostatně nepamatuji, že bych se v Sjezdovém sále Paláce kultury někdy setkal s vyloženě špatným zvukem). Když to zhodnotím pohledem audiofila, tak ve skladbách, kde bylo více nasamplovaných nebo předtočených zvuků, byla kvalita zvuku nižší - přitom by člověk logicky očekával, že to bude přesně naopak.

Lisa svým hlasem (silou a výškou) občas zaskočila zvukovou aparaturu – neodvážím se ukazovat na viníka, zda to byla zesilovací aparatura v limitaci nebo akustika sálu a hlas zpěvačky se do sálu prostě "nevešel". Ale zase v těchto dvou nebo třech momentech si mohl všimnout i méně pozorný posluchač, že ani klávesistka a vokalistka v jednom nemá špatný hlas a není tam tedy jen jako "křoví do počtu". Škodolibě bych dodal, že o tom hlase si může většina našich tzv. prvoligových zpěvaček nechat jen zdát.

Scéna byla decentně strohá, světla přiměřená stylu hudby, kterou Dead Can Dance hrají. Nějaké pohybové kreace nebo videoprojekce by snad ani člověk neočekával. Hráli asi devadesát minut a se třemi přídavky trvalo jejich vystoupení velmi příjemné a vstřícné dvě hodiny.

Jediným zklamáním byl oficiální merch kapely. Našel jsme jen jeden a ten bohužel moc širokou nabídkou neohromil. Cédéčko - ale jen poslední titul, což mi nedává moc smysl: skalní fanoušci ho už dávno mají a kdo jen vypaluje a stahuje, si ho stejně nekoupí. Dalším zbožím na krámě byl plakát a několik triček za celkem příznivou cenu, žel velikosti ženské a dětské. Největší XL vypadalo, že bych po prvním vyprání mohl nosit jako trikot do hodin gymnastiky. Pravděpodobně vyprodali větší velikosti během turné po USA, které tomuto evropskému předcházelo. Ovšem celkově to nechápu - kapely brečí, že klesají prodeje nahrávek, že moc lidí muziku krade (stahuje, vypaluje, kopíruje...), ale když mají možnost si k penězům za koncert takto přivydělat, vidím laxní přístup. Očekával bych více alb, vinyly, starší tituly, kalendář(e), mikiny, čepice... Jejich "firemní stánek" bych nazval Abychom neurazili. Škoda. Nebyl jsem jediný, kdo měl v kapse několik bankovek na nosiče.

Samozřejmě, nedostatky zamrzí, ale na samotné vystoupení jejich skromný výběr artefaktů rozhodně neměl. Do konce roku ještě nějaký ten pátek zbývá, ale Dead Can Dance byli jeden z horkých kandidátů na koncert roku. Pro mě určitě.

Info

Dead Can Dance (uk)
10. 10. 2012 KCP, Praha
foto (c) Kryštofotí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mimozemský král pohody Kurt Vile

redakce 23.06.2019

Rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan...

John Zorn’s Bagatelles Marathon: Divy interpretace

redakce 23.06.2019

Událost roku? Koncertní pásmo Bagatelles Johna Zorna do téhle kategorie spadalo už dlouho dopředu.

Afrosoučasnost naboso: Nyege Nyege showcase

redakce 17.06.2019

Díky nevelké návštěvě tak vznikla extrémně neformální atmosféra garáže nebo staré dílny, kde pár desítek kamarádů tančí do roztrhání těla. Ideálně na boso.

Mullety i máslové preclíky (Wave-Gotik-Treffen)

redakce 13.06.2019

Další rok existence letitého festivalu, tentokrát s pořadovým číslem 28? Některé kostýmy se nevyplatí měnit.

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

redakce 12.06.2019

Chee Chaak nejde zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Kapely, vosery, bizáry a hlášky.

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

redakce 12.06.2019

Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Nebezpečně povědomí Godsmack

redakce 11.06.2019

Trumfy drží Godsmack v rukou dva: stále umí napsat sakra hitovky a zpěvák Sully Erna je umí prodat. Stačí to?

Náplast na duši Toma Rosenthala

redakce 11.06.2019

Rosenthalovou doménou je textová zkratka, kterou přiléhavě komentuje realitu všedního dne. Jak to funguje naživo?

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

redakce 11.06.2019

Slzy štěstí v očích, věrné vyřvávání láskyplného textu a nekonečný aplaus ukončil rychlý přesun na hlavní stage. Dojáky i deště na severu Dánska.

NorthSide 2019: Idles a ti další

redakce 08.06.2019

Kytarista Mark Bowen odehrál celý koncert ve spoďárech, následný přechod na Migos nás ale rozhodil ještě víc. Naštěstí tu ale lesní víly pletou květinové věnce...