Články / Reporty

Deafheaven: v mlhavém oparu před antickým portálem

Deafheaven: v mlhavém oparu před antickým portálem

David Čajčík | Články / Reporty | 09.11.2013

Lipsko je půlmilionové město v Sasku, ničím výjimečné a nijak předurčené k tomu, aby se právě z něho, v konkurenci dalších patnácti větších nebo podobně velkých německých měst, stalo místo, kam jezdí post a sludgeové kapely s frekvencí hardcoru na Sedmičce (skoro). A přesto stačí jeden schopný booking agent a promotér v jednom, který ze svého města udělá magnet pokřivující linie tour plánů hvězd i nehvězd a ještě stačí svoje početné portfolio kapel rozesílat všemi směry Evropou. A i díky němu nebylo nutné jezdit příliš daleko na show amerických Deafheaven, kapely, která se v Čechách ukázala zatím pouze jednou, a to po boku Russian Circles v Matrixu na jaře 2012.

Koncert byl uspořádán v jednom z nejstarších kin v Německu, které je rozpadlé tak akorát, aby poskytovalo dostatečně undergroundovou atmosféru a zároveň pohodlí pro kapely, které mají backstage přímo na galerii. A k tomu neoantický portál na zdi za pódiem. Předskakovala skupina Weekend, taktéž ze San Franciska. Postpunkové až gotické vlivy se mísily se shoegazem spíše pozdních My Bloody Valentine a zechovaný hlas zpěváka za doprovodu těch tvrdších pasáží dal vzpomenout na Alcest. Pozoruhodná volba předkapely, která bohužel zůstala u větší části publika nedoceněna (nebo je německé obecenstvo vždy tak chladné?). Skvělý bicák má talent na jednoduché groovy zahrané naprosto přesně a lehce, zatímco Shaun Durkan se na baskytaru nebojí akordů ani prasklé struny a je to zvláště jeho práce, že přes všechen delay hlavní kytary k publiku stále proudí osmdesátková atmosféra. Ale bylo to jako házet hrách na zeď. A to bych přísahal, že v jednu chvíli to znělo jako zdeformovaná znělka z Přátel. Možná proto.

U Deafheaven se toho od pražského koncertu moc nestalo. Jenom vydali jedno z nejlépe hodnocených alb tohoto roku, které se objevuje snad ve všech alternativních a metalových žebříčcích a dokázalo spojit hudební komunity tak rozdílné, jak jen můžou přívrženci Burzum a ASIWFA být. Sunbather – it’s a kind of magic. A je růžové. Jedna věc byla na koncertě velmi zřetelná – propast mezi zakládajícími členy, zpěvákem Georgem Clarkem, kytaristou Kerry McCoyem a zbylými, později dobranými členy, je... propastná. Deafheaven jsou oni dva, zbytek pouze realizuje jejich megalomanské vize a zvuk. A zvuk to byl příjemně nečitelný. V hlavní části koncertu přehráli v zásadě celé album Sunbather a ano, naživo zní stejně fantasticky jako na desce. Atmosféra donekonečna gradujících opusů v mlhavém oparu blackmetalových zlých a brutálních ploch byla občas zklidněna jednoduchými, ale drásavě účinnými melodickými vyhrávkami na obě kytary, které se vzájemně tak dobře prolínaly, že nebylo pochyb o práci jediného génia: Kerryho McCoye. Škoda, že basová linka u Deafheaven sestává z neinvenčního plochého hraní jednoho tónu. Zde je velký prostor ke zlepšení.

Zpěvák George Clarke se naopak už příliš zlepšovat nemůže. Vysoko položený scream jak po pěti krabičkách cigaret nemá chybu, ale co upoutalo asi nejvíc, byla jeho image: kombinace Freddieho Mercuryho, Jacoba Bannona a Adolfa Hitlera. Tuto teorii mi Clarke po koncertě i potvrdil (Hitlera jsem ovšem raději nezmínil). Dopnutá a upnutá černá košile, napomádovaná patka a gesta, která by stála za samostatný článek. Ošahávání stojanu na mikrofon, pohyby rukou jak od homosexuálního kadeřníka a k tomu rázná a opravdu ďábelsky zlá, zlá gesta, nezřídka mířená ke konkrétním lidem z publika, ke kterým se Clarke neštítil dřepnout a řvát/prskat jim svoji pravdu přímo do očí. Teatrálnost level 100, adekvátnost spornější, ale mě to bavilo. Už jen fakt, že milý, zcela normální muž je schopen se na hodinu přemístit na norimberské (teda lipské) pódium a jediné, co mu nevěříte, je, že Hitlera opravdu obdivuje. Toto je jen velmi zlá groteska.

Přídavek Unrequited předvedl starší, přímočařejší a blackovější tvorbu Deafheaven, při které se odvázal i jinak zcela soustředěný (a šťastný) Kerry McCoy. Poslední blast beat, nejdelší blast beat, nejbrutálnější blast beat, teď už se opravdu mohlo jet domů a přát si, aby znovu přijeli do Čech. A udělali růžové tričko.

Info

Deafheaven (us) + Weekend (us)
5. 11. 2013, UT Connewitz, Lipsko, Německo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace