Články / Recenze

Deerhunter se vrací zpátky do garáže

Deerhunter se vrací zpátky do garáže

Vojta Chmelík | Články / Recenze | 13.05.2013

Americká indierocková parta kolem skladatele, kytaristy a zpěváka Bradforda Coxe stihla za dobu své existence prozkoumat nejrůznější zákoutí žánru. Debut s příznačným názvem Turn It Up Faggot byl nekompromisním noisovým albem plným přebuzených aparátů a vazbících kytar odsouvajících zpěv někam do pozadí, a taky zemitá garáž, ambientní punk, vydatná masáž pro ušní bubínky. Následovala série zvukově výrazně civilnějších desek ovlivněných shoegazem. I když neupustili od zvukových experimentů, byl znát posun k písňovější tvorbě, který vyvrcholil pop-psychedelickou deskou Halcyon Digest z roku 2010.

Album Monomania, v pořadí šesté studiové LP, vydané letos u legendárního indie labelu 4AD, v tomto trendu nepokračuje. Zvukově se vrací zpátky do garáže, ale přitom si zachovává písničkovost z alb bezprostředně předcházejících. Spojuje v sobě to nejlepší ze všech období, kterými kapela prošla, aby dala dohromady silnou desku s několika hitovými songy, a přitom zůstala dost neurvalá, špinavá a drzá. Kombinace občas jen ledabyle naladěných kytar a zkresleného zpěvu vytváří kakofonii, ze které se čas od času vynoří chytlavá melodie (Neon Junkyard, Monomania). A občas poodkryje i druhou, něžnější a intimnější rovinu (The Missing, Nitebike). Při poslechu se vybavují jak garážové kapely z počátku minulé dekády typu The Vines nebo The Strokes (pár tracků zní jako z Is This It nahraném v drogovém opojení), tak klasikové rock’n’rollu let šedesátých.

Titulní píseň je energický diktát plný vitality a zdravé naštvanosti. Její stoupající dynamika vrcholí smrští vrstvených kytar přehlušujících mantrické opakování slova Monomania, což je označení pro psychickou poruchu, které v písni zazní celkem dvaasedmdesátkrát. Její televizní premiéra u Jimmyho Fallona byla ukázkovým punkovým představením. Pódium ovládl zjev Bradforda Coxe, převlečeného za personu nazvanou Connie Lungpin s parukou zakrývající obličej, v rozepnuté dámské blůze a s fingovaně pořezanými prsty. V gradujícím finále porazil stojan s mikrofonem a následován kamerou pomalu zmizel v útrobách budovy.

Celé vystoupení a vlastně i celou desku shrnul později otázkou: „Je mi jedno, jestli to bylo skvělý. Bylo to punkový?“ Ano. Bylo to punkový. A je to skvělý.

Info

Deerhunter – Momomania (4AD, 2013)
www.deerhuntertheband.blogspot.cz

Live: Deerhunter (usa), 26.10.2013, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace