Vojta Chmelík | Články / Recenze | 13.05.2013
Americká indierocková parta kolem skladatele, kytaristy a zpěváka Bradforda Coxe stihla za dobu své existence prozkoumat nejrůznější zákoutí žánru. Debut s příznačným názvem Turn It Up Faggot byl nekompromisním noisovým albem plným přebuzených aparátů a vazbících kytar odsouvajících zpěv někam do pozadí, a taky zemitá garáž, ambientní punk, vydatná masáž pro ušní bubínky. Následovala série zvukově výrazně civilnějších desek ovlivněných shoegazem. I když neupustili od zvukových experimentů, byl znát posun k písňovější tvorbě, který vyvrcholil pop-psychedelickou deskou Halcyon Digest z roku 2010.
Album Monomania, v pořadí šesté studiové LP, vydané letos u legendárního indie labelu 4AD, v tomto trendu nepokračuje. Zvukově se vrací zpátky do garáže, ale přitom si zachovává písničkovost z alb bezprostředně předcházejících. Spojuje v sobě to nejlepší ze všech období, kterými kapela prošla, aby dala dohromady silnou desku s několika hitovými songy, a přitom zůstala dost neurvalá, špinavá a drzá. Kombinace občas jen ledabyle naladěných kytar a zkresleného zpěvu vytváří kakofonii, ze které se čas od času vynoří chytlavá melodie (Neon Junkyard, Monomania). A občas poodkryje i druhou, něžnější a intimnější rovinu (The Missing, Nitebike). Při poslechu se vybavují jak garážové kapely z počátku minulé dekády typu The Vines nebo The Strokes (pár tracků zní jako z Is This It nahraném v drogovém opojení), tak klasikové rock’n’rollu let šedesátých.
Titulní píseň je energický diktát plný vitality a zdravé naštvanosti. Její stoupající dynamika vrcholí smrští vrstvených kytar přehlušujících mantrické opakování slova Monomania, což je označení pro psychickou poruchu, které v písni zazní celkem dvaasedmdesátkrát. Její televizní premiéra u Jimmyho Fallona byla ukázkovým punkovým představením. Pódium ovládl zjev Bradforda Coxe, převlečeného za personu nazvanou Connie Lungpin s parukou zakrývající obličej, v rozepnuté dámské blůze a s fingovaně pořezanými prsty. V gradujícím finále porazil stojan s mikrofonem a následován kamerou pomalu zmizel v útrobách budovy.
Celé vystoupení a vlastně i celou desku shrnul později otázkou: „Je mi jedno, jestli to bylo skvělý. Bylo to punkový?“ Ano. Bylo to punkový. A je to skvělý.
Deerhunter – Momomania (4AD, 2013)
www.deerhuntertheband.blogspot.cz
Live: Deerhunter (usa), 26.10.2013, MeetFactory, Praha
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.