David Vo Tien | Články / Recenze | 16.09.2014
Pallbearer jsou mladou krví v žilách doom metalu. Dohromady se dali v roce 2008 a debut Sorrow And Extinction vydali o čtyři roky později. Nejde o žádný all-star band, za sebou mají kapely, o kterých kromě správce zkušebny a nejvytrvalejších diskutérů metalových fór nikdo neslyšel. Může se tak zdát, skoro jako zázrak, že jejich debutové album zmiňují NPR, kde metalu zrovna dvakrát neholdují, hned ve dvou žebříčcích roku 2012. Profound Lore věděli, proč je upsat.
Na rozdíl od souputníků a kmotrů srdce Pallbearer bije pro silné melodie, harmonie a zpěv. Nebýt výrazného a pro tento žánr nezvyklého vokálu Bretta Campbella, na demu by zbyla jen chuť umlátit kyjem riffů, Electric Wizard / Spirit Caravan junior. Demo zní nejsyrověji, až s dlouhohrajícími alby vyměnili pazourek za nástěnné malby, sny a magický realismus. Změna nastává i v kompozici a celkovém zvuku - pokud na demo nahrávce působí (ne)využití dvou kytar samoúčelně, nový sound obhajuje smysl i místo. Jasné, slyšitelné rozdělení kytar na sólovou a rytmickou, vyhrávky, sólíčka, melodie versus tunové riffy a strunné dodatky dotvářející zvukomalebnost. Chce se mi říct: výpravný heavy metal pro posluchače, pro které je hudba svátek.
„V životě jsem nedělal s kapelou, co by používala tolik kytarových stop,“ říká Billy “Engine-Ear“ Anderson. Ucho, které dokázalo přes masivní riffáž, mohutnost, sílu a vrstvy kytar zanechat zvuku jasnost a dynamičnost a nestáhlo pohřebního zřízence do bláta. Jestli ještě na demu a Sorrow and Extinction Campbellův zpěv chvílemi připomínal Ozzyho Osbourna, na nové desce jsou vokály osobitější, jistější. Druhé album ukáže? Troufám si tvrdit, že Foundations of Burden se stane zásadní metalovou deskou, roku 2014 minimálně.
Texty na Sorrow and Extinction jsou plné tmy, vyhasínání, smrti, křehkosti, chladu, přízraků, stínů, krvácejícího světla a podobných témat, kterými se většina z nás za běžných okolností nezabývá. Lyrika Foundations of Burden se odklání od smrti, je víc introspektivní, plná otázek, dualistického pojetí světa (Worlds Apart) a obrazů, některé vás přesvědčí o možnosti navěky zůstat zabarikádovaný v obývacím pokoji. Endless open wound/ swirling mass -- ten billion eyes/ dismal cosmic tomb/ spines licking astral mind.
„Naše skladby jsou třikrát tak delší než klasické popové písně, téměř na sekundu, tak jsem se rozhodl, že je to náš způsob psaní pop songů.“ Může být těžká, pomalá, hlasitá hudba zároveň chytlavá a zábavná pro posluchače, co nechodí spát v džísce? Z osmadvaceti článků o Pallbearer jich sedmadvacet zmiňuje skutečnost, že doommetalový kvartet už s první deskou přilákal spoustu posluchačů, kteří běžně nefandí St. Vitus nebo Sleep. Pallbearer jeli tour s Deafheaven. Společný jmenovatel? Emocionální katarze?
Pallbearer – Foundations of Burden (Profound Lore, 2014)
www.pallbearerdoom.com
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.