3DDI3 | Články / Recenze | 30.05.2016
Od poslední, sedmé studiovky nazvané Koi No Yokan, se toho stalo hodně. Deftones v roce 2013 definitivně pochovali basáka Chi Changa, který byl po automobilové nehodě před osmi lety v katatonickém stavu. Chino Moreno si prošel rozvodem i závislostí na drogách. K tomu tři členové kapely těsně unikli smrti během teroristického útoku z loňského listopadu v pařížském Le Bataclan. Gore znamená realistické, krvavé vyobrazení skutečnosti, v tomto případě je pojmenování více než na místě, protože se posluchač nachází na pomezí spánku a děsivého probuzení do světa před zrcadlem, který je růžově rudý. Jako plameňáci.
Zvuk celého alba je fantastický. Mysteriózní, romantický, místy agresivní (především úvodní trio Prayers/Triangles, Acid Hologram, Doomed User), zároveň však stoicky klidný. O produkci alba se tentokrát postaral veterán Matt Hyde, který vystřídal osvědčeného Nicka Raskulinecze a přináší Deftones novou mízu. Každý song je dostatečně zajímavý svými tóny, kdy má v sobě každý nástroj jistou výjimečnost, ale všechny se dokonalým způsobem harmonicky slévají. (L)MIRL má úžasnou tajemnou strukturu. Krásný, téměř vznešený úvod, velmi pomalu a vkusně představuje přicházející disharmonii. Phantom Bride posouvá hranice toho, co kapela doteď udělala. Mlžný opar snu se zvedá a kytara hostujícího Jerryho Cantrella (Alice In Chains) bojuje s Carpenterovou osmistrunkou. Zamrzí fádnější kusy Geometric Headdress nebo Xenon, které malinko škodí desce jako celku a působí spíše jako povedenější b-strany. Hearts/Wires je sázkou na jistotu. Vrstvená textura, kde kytary za přitakávání Cunninghamových bicí probublávají až do zvukového orgasmu, kde naplno propuká soutěživost Morena a Carpentera. Moreno vykresluje snovou atmosféru a Carpenter ji sráží zpět do reality.
Pravdou je, že kytarista Steff Carpenter měl velký problém s nápady, kterými nahrávání Gore začínalo, a nedokázal se ztotožnit s deskou jako takovou a doslova bojoval s nezájmem se na ní podílet. Prohlásil, „nikdy bych neopustil kapelu, se kterou jsem začínal, ale když kapela začne opouštět mě, nemám nad tím kontrolu". Přesto právě tento kontrast je na Gore to nejzajímavější. Lyrické texty o romanci i bolesti mezilidských vztahů plné symboliky v metalovém rif-festu (Rubicon) s ojedinělým Morenovým vokálem, kde se hlas znovu stává dalším nástrojem, ukazuje, že Deftones jsou dnes zachránci téměř mrtvého žánru, klouzajícího na vlnách experimentálního metalu. Stále projevují tvůrčí invenci bez ztráty vlastního charakteru.
Deftones – Gore (Reprise, 2016)
www.deftones.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.