Články / Rozhovory

Degeneration NEXT: Doufáme v nárůst o sto procent

Degeneration NEXT: Doufáme v nárůst o sto procent

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 24.09.2013

Ačkoliv se o brněnském festivalu Degeneration NEXT příliš neví, letošní ročník si urve více pozornosti, hádáme. Festival spadá do rodiny dalších společensko-kulturních aktivit a kontext ho dělá ještě zajímavějším, další důvodem, proč si nenechat ujít sobotní akci, je fakt, že proběhne v továrním prostoru Vlněna. A ten už dlouho premávat nebude. Na lajnapu jsou německé mlátičky Dÿse nebo Troy von Balthazar (z Chokebore), ale nehraje se na velká jména, ani na více stagí nebo stánková šméčka. Více Roman Zigo, hlava.

Pojďme nejdříve ke kontextu celého festivalu, který je součástí aktivit občanského sdružení Kulturárium – jak dlouho a s jakými úspěchy fungujete?
Kulturárium vzniklo v rámci projektu Brněnský lunapark aneb divadlo ke kávě, který měl letos čtvrtý ročník, a jde o představení nezávislých divadelních souborů přímo mezi stoly brněnských kaváren. Po téhle akci došlo k otevření Kulturária dalším lidem, kteří měli nápady a chuť je realizovat. Tak vznikl Kabinet nezávislého filmu, Týden kávy, Tanec a handicap, I kráva má svou knihu a náš Degeneration NEXT. Nedávno se připojil ještě Vocal fest. Jak je vidět, zaměření sdružení jde hodně do široka, hudba, film, tanec, knihy a káva. Jsme sdružení, které chce oživovat Brno, přinést zajímavé akce, dát šanci mladým organizátorům si zkusit, co v nich je. Letos v listopadu oslavíme třetí narozeniny, a to velkou akcí v nové galerii Industra, kde představíme všechny naše projekty. Konkrétní úspěchy nejspíš nevyjmenuju, ale za tři roky fungování navštívilo naše akce přes dvacet tisíc lidí, to je asi náš největší úspěch.

Festival Degeneration NEXT jste na webu charakterizovali v devíti bodech, které znějí téměř jako manifest. Do jaké míry je „politicky angažovaný“?
Souhlasím, že to může znít jako manifest. Je to samozřejmě lehce nadnesené, nicméně když chce člověk vysvětlit, o co jde, musí dát svému vyjádření ostrý jasný tón. Politickou angažovanost můžete najít tak maximálně v pár textech našich interpretů, nechci, aby se z festivalu hudby stal cirkus.

K některým charakteristikám: „Snažíme se obohatit hudební prostor v Brně, Jihomoravském kraji, potažmo v celé ČR, jako protiváha mainstreamovým a primárně výdělečným festivalům.“ Jaký je brněnský hudební prostor? Ptám se i proto, že česká hudba je u vás vždycky v menšině a třeba jsem se přehlédl, ale vystoupila na NEXTu už nějaká brněnská kapela?
Situace v Brně v rámci hudby se za poslední dobu zlepšila. Vznikla řada zajímavých festivalů a brněnskými kluby prošlo několik pozoruhodných umělců. Když vezmu situaci před prvním ročníkem, měli jsme v Brně Majáles, Čarodějáles a nový festival Back to School. Jediné, co tyhle festivaly obohacují, je vlastní kapsa. Nuda, šeď, notoricky známí interpreti a pár studentských kapel, které vyhrály hlasovací soutěž na facebooku… Nechci znít nafoukaně nebo egoisticky, samozřejmě velké procento lidí zajde raději na takovou akci, protože je tam zábava, známí a většinou to moc nestojí. Nezaujme je šestice neznámých kapel, o kterých nic neví, nemají zájem poznávat nové věci. Degeneration NEXT je tu pro ty ostatní. Dáváme prostor hlavně zahraničním kapelám, jelikož chceme přinést něco nového jak lidem, tak kapelám, kterým se těžko hledají možnosti koncertování u nás. Některé z kapel tady nikdy nehrály, někteří párkrát a někteří tady hráli docela dost, ale opravdu, opravdu stojí za to slyšet je znovu. Co se brněnských kapel týče, vystoupila zatím jediná. Na prvním ročníku, jako první. Říkal jsem si totiž, že když už jsem vytvořil hudební festival, tak bych ho měl i zahájit, takže to byl vůbec první velký koncert mé kapely LoveGasm, která je teď tak nějak na odpočinku.

A ještě: „Vycházíme ze statě teoretika Theodora Adorna O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu, ve které mluví především o degeneraci hudebního vkusu a pozlátku popularity.“ Nezní to příliš papírově a akademicky ve smyslu: kolik lidí chodí a čekáte kvantitativní nárůst?
Zní to dost papírově a akademicky, to máš pravdu, mohli bychom se na to vybodnout, ale když ono to docela dobře popisuje koncepci festivalu. Ani na našem merchandise není jméno festivalu, abychom náhodou nezískali moc velké pozlátko popularity! Co se návštěvnosti týče, první ročník navštívily dvě stovky lidí, takže pro letošek doufáme v nárůst alespoň o sto procent. Tak držte palce... nebo radši přijďte taky.

Lajnap je poměrně náročný a snese přísné měřítko nejprogresivnějších dramaturgií na tuzemské klubové scéně, o těch festivalových nemluvě – jak jste financovaní?
Tohle je vždycky oříšek. Když člověk přijde do velké firmy a žádá padesát tisíc za reklamu, kterou uvidí pár stovek návštěvníků, většinou je o odpovědi jasno, ještě než zaklepe na dveře. Musíme mezi majiteli firem hledat opravdové milovníky hudby, případně naše známé. Pak tu máme samozřejmě různé granty nadací, města a tak dále, o které žádáme, a ne vždy to vyjde. Jednou se nám povedlo získat grant od americké ambasády, po kterém sice následovalo byrokratické peklo, ale zvládlo se to, a tak mohlo přijet, pobýt a odjet duo amerických Black Pistol Fire, kteří ve svých osmadvaceti nebyli nikdy v Evropě. První ročník jsem sponzoroval i ze své kapsy, uvidíme, co ten další.

Jaké jsou ozvěny a reakce z médií? Přímo úměrný náročnosti nebo alternativnosti celé akce? Čekáte, že letos to bude odlišné?
Vzhledem k tomu, že právě probíhá mé druhé interview o festivalu, tak jsou reakce médií na vzestupu. Zájem je přímo úměrný šíření povědomí o tom, co děláme. Po prvním ročníku vyšel fotoreport na webu Rock&Pop s názvem První ročník festivalu na jedničku, a to samozřejmě potěší. Doufám, že letos přibude několik psaných kritik, takový festival potřebuje zpětnou vazbu. Mimochodem, líbí se mi myšlenka, že i přes zvučnější jména alternativní scény 80% návštěvníků nebude tušit, s kým má tu čest.

Lupeny prodáváte přes službu Ticketon, čím jsou lepší od velkých hráčů typu Ticketpro nebo Ticketportal?
Těžko říct, v čem jsou lepší nebo horší, několik akcí Kulturária řešilo prodej skrze Ticketon, a tak jsme se také přidali. Prostě přes ně prodáváme vstupenky. Nic víc, nic míň.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Nemáš kino, nemáš pravdu

redakce 25.06.2019

V pražské Jeruzalémské ulici se zkraje června otevřelo nové kino Edison Filmhub, pročež jsme se zeptali ředitele Film Europe Ivana Hronce.

Hradby Samoty: Priestor pre každého, ale našťastie nie pre všetkých

redakce 24.06.2019

Hradby Samoty, to není zrovna normální festival, a to jak lajnapem, tak umístěním i celkovou myšlenkou. Víc nám řekla dvojka z pořadatelského týmu.

Vstupní prohlídka: Timbertwig

redakce 24.06.2019

Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě.

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.

Pořadatelská: Jan Bartoš (Prague Music Performance)

redakce 07.06.2019

Prague Music Performance je mezinárodní festival a institut zaměřující se na organizování koncertů i interpretačních kurzů sólové hry i komorní hudby. Zpovídáme zakladatele a šéfa Jana Bartoše.

Tonda Kocábek (Boskovice, Kaštan): Mám své jistoty

redakce 03.06.2019

Na Bílou horu si znovu našly cestu kapely z temných sklepů i popového výsluní, a to zdaleka nejen ty domácí. Tradiční klub Kaštan proživá obrození, Tonda Kocábek je u toho.

Markéta Fantová (Pražské Quadriennale): Vystavovat divadelní zážitky a neztratit přitom identitu

redakce 31.05.2019

Rozhovor s uměleckou ředitelkou Pražského Quadriennale o vystavování současné scénografie a udržování identity scénografické profese. Živé umění, živý prostor.