Články

Degeneration NEXT: jak nedocenit potenciál

Degeneration NEXT: jak nedocenit potenciál

Broněx | Články | 03.10.2013

Festival Degeneration Next pro mě byl neznámou se spoustou otázek. Co je to vlastně za akci a pro koho má být? Po nejasnostech okolo místa konání se nakonec pár týdnů před festivalem našla jedna z hal brněnské Vlněny, což je v současné době asi jedno z nejzajímavějších míst v Brně. Stará textilka v centru, která má být už zanedlouho definitivně zbořena a na jejím místě má vyrůst další nákupní centrum. Na poslední chvíli tenhle prostor hostí množství různé kultury a takhle živo jako v posledních měsících bylo na Vlněně možná v době, kdy ještě výroba jela na tři směny. Nicméně Degeneration do prostoru, který je spojován spíš s koncerty „podzemní“ dramaturgie, umístil akci podporovanou sponzory typu soukromých vysokých škol. Může to jít dohromady? Line-up pěti zahraničních jmen, která nejsou široce známá a s podporou pouze domácí post-hudby, dramaturgie „pro všechny otevřené fanoušky, kteří mají chuť poznávat nové věci, kteří se dokáží nechat strhnout silnou atmosférou a pro všechny, kteří se rádi nechávají překvapovat“. Způsob a forma propagace možná mířily trochu jinými směry.

Celý program odpálila pražská elektronická dvojice post-hudba. Když jsem na tuhle kapelu kdysi narazil, četl jsem napůl ironický názor, že jde o Mňágu a Žďorp dubstepového věku. Post-hudba je založená na textech, které můžou někomu přijít banální, mě ale tahle každodennost baví. Druhá část výrazu post-hudby jsou podklady Tomáše Havlena, oblačně plynoucí elektronika na vlnách synťákových ploch. Právě v ní je největší potenciál – ačkoli aktuální deska Artefakty zní nemastně, v rámci zvuku se post-hudba posouvá rychle dopředu.

Pak už patřila stage jenom zahraničním jménům. Italští CRTVTR neboli Caravetro se představili jako příjemně živá kytarovka. Postpunkový taneční základ, tepající basa a vokál zajímavě smyčkovaný do zvláštně znějících ploch, které tvořily klidnější meditativnější pasáže.

Na německou matematickou dvojici Dÿse jsem se těšil a velká očekávání se nadmíru vyplnila. Bubeník začal koncert vtipem o tom, jak má rád princeznu Arabelu, a kytarista ho hned doplňoval. Historka o tom, že Dÿse hráli v Brně už pětsetkrát, ale teď poprvé před publikem, varování, že po následující písni jménem Neck Opener celé publikum zemře, vysvětlení, že [dý aj vaj] je ve skutečnosti čínské jméno... Tyhle vtípky byly příjemným zpestřením, ale hlavní byly samozřejmě písně, tu punkově přímočaré, tu matematicky zamotané, a vlastně i hitově chytlavé. Jestli jsem se před koncertem na Dÿse těšil, teď vím, že je chci vidět znova.

Prostor Vlněny se pomalu naplňoval, pořád ale diváků nebylo tolik, kolik by si tohle místo i všichni vystupující zasloužili. V hlavním čase, když bylo v sále asi nejvíc návštěvníků za celý večer, spustil klavírista Clem Leek a musím se přiznat, že jsem tenhle dramaturgický tah nepochopil. Klidné vybrnkávání na piano bych si dokázal vychutnat v jiném prostředí nebo jiném čase, v daném kontextu to bylo poněkud mimo. Je zkrátka hloupé, když je kávovar na druhém konci sálu hlasitější než vystupující.

Jako předposlední vystoupila kanadská zpěvačka Elsiane, a i když se snažím vyhýbat přirovnáním, při jejím vystoupení mi pořád přicházelo na mysl jedno jméno. Björk. Osobitý, až strhující hlas, měkké synťákové podklady a živé bicí jako příjemně oživující prvek. A bylo vidět, že pro mnohé příchozí byla Elsiane úplným vrcholem večera.

Pro mě měl teprve přijít, jako poslední vystoupil Troy Von Balthazar, introvertní písničkář a taky frontman kapely Chokebore. Troy si na stage přinesl červenou oponu, starosvětské křeslo a lampu, a ačkoli to možná zní jako pozérství, do celkové atmosféry to výborně sedělo. Bicí automat z malých dětských kláves, výborně a nápaditě zasmyčkovaná kytara s krásně zasněným zvukem a nakřáplý, konejšivý vokál. Skvělý zážitek, který trochu kazilo to, že do konce vydržela jenom hrstka lidí. A pár z nich mělo opileckou potřebu všem sdělovat, v kolik jede noční rozjezd.

Poměrně malá návštěvnost byla kámenem úrazu celého večera. Možná bylo zaměření festivalu nepříjemně dvojznačné – na jedné straně odmítnutí provařených jmen a snaha představit zajímavější hudbu, na druhé straně snaha udělat větší festival pro širší publikum, se sponzory v zádech. Zdálo se, že výborná idea přitáhnout větší pozornost k méně známým, ale výborným zahraničním interpretům nezafungovala. Akce s příjemným potenciálem dopadla nejednoznačně a rozpačitě. Škoda.

Info

Degeneration NEXT
28. 9. 2013, Vlněna, Brno

foto © Libor Galia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

10+1 = Hank J. Manchini (Kill the Dandies!)

redakce 05.03.2021

Které písně inspirují Hanka J. Manchiniho? Těšte se na noční můry, soundtracky k jaderným výbuchům i kokainové disco.

Food Moon: Eaternia

redakce 04.03.2021

Recepty milované Eaternie si můžete vyzkoušet i doma. Jídelna se s námi podělila o veganské verze českých klasik - buchet a rajské!

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Nick Cave a Warren Ellis o zmaru a odchodech

Veronika Mrázková 03.03.2021

Z desky ční fatalismus i sentiment. Koneckonců, výmluvné jsou už názvy skladeb: Hand of God, Old Times, Lavenders Field, Balcony Man.

Radio FMz: Terapie k tiskovkám

Aneta Martínková, Maria Pyatkina, Michal Pařízek, Kateřina Cumin, su 03.03.2021

Nová webová rubrika přináší každý týden nové tracky, které by vám neměly uniknout. Aneb posloucháme v kanclu dnem i nocí právě tohle.

Od tónů ke zvukům – kdo je tady muzikant? (Technologie a hudební vzdělávání)

Aneta Martínková 02.03.2021

Otevíráme jeden z textů, díky kterým se Aneta Martínková stala laureátkou Ceny Jany „Apačky“ Grygarové za publicistiku.

Singls: Glaare - Young Hell

Jiří Vladimír Matýsek 02.03.2021

Američané Glaare se po třech letech vrací s novým albem. Jak ukazuje první singl Young Hell, zasněnost debutu se mění v krvavou noční můru.

Douška vydavatelská: Agrose

redakce 02.03.2021

Dvě nahrávky během dvou měsíců, to je slušný start na nový label. A to tím spíš, že přináší zcela nová jména i neoposlouchané žánrové hybridy.

Moon Crew #48: Filip Švantner

redakce 01.03.2021

Znalce hlučných formací se ptáme na nejlepší kapely na světě, doporučené labely, koníčky a nevynecháme ani vzpomínání na začátky časopisu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace