Články

Degeneration NEXT: jak nedocenit potenciál

Degeneration NEXT: jak nedocenit potenciál

Broněx | Články | 03.10.2013

Festival Degeneration Next pro mě byl neznámou se spoustou otázek. Co je to vlastně za akci a pro koho má být? Po nejasnostech okolo místa konání se nakonec pár týdnů před festivalem našla jedna z hal brněnské Vlněny, což je v současné době asi jedno z nejzajímavějších míst v Brně. Stará textilka v centru, která má být už zanedlouho definitivně zbořena a na jejím místě má vyrůst další nákupní centrum. Na poslední chvíli tenhle prostor hostí množství různé kultury a takhle živo jako v posledních měsících bylo na Vlněně možná v době, kdy ještě výroba jela na tři směny. Nicméně Degeneration do prostoru, který je spojován spíš s koncerty „podzemní“ dramaturgie, umístil akci podporovanou sponzory typu soukromých vysokých škol. Může to jít dohromady? Line-up pěti zahraničních jmen, která nejsou široce známá a s podporou pouze domácí post-hudby, dramaturgie „pro všechny otevřené fanoušky, kteří mají chuť poznávat nové věci, kteří se dokáží nechat strhnout silnou atmosférou a pro všechny, kteří se rádi nechávají překvapovat“. Způsob a forma propagace možná mířily trochu jinými směry.

Celý program odpálila pražská elektronická dvojice post-hudba. Když jsem na tuhle kapelu kdysi narazil, četl jsem napůl ironický názor, že jde o Mňágu a Žďorp dubstepového věku. Post-hudba je založená na textech, které můžou někomu přijít banální, mě ale tahle každodennost baví. Druhá část výrazu post-hudby jsou podklady Tomáše Havlena, oblačně plynoucí elektronika na vlnách synťákových ploch. Právě v ní je největší potenciál – ačkoli aktuální deska Artefakty zní nemastně, v rámci zvuku se post-hudba posouvá rychle dopředu.

Pak už patřila stage jenom zahraničním jménům. Italští CRTVTR neboli Caravetro se představili jako příjemně živá kytarovka. Postpunkový taneční základ, tepající basa a vokál zajímavě smyčkovaný do zvláštně znějících ploch, které tvořily klidnější meditativnější pasáže.

Na německou matematickou dvojici Dÿse jsem se těšil a velká očekávání se nadmíru vyplnila. Bubeník začal koncert vtipem o tom, jak má rád princeznu Arabelu, a kytarista ho hned doplňoval. Historka o tom, že Dÿse hráli v Brně už pětsetkrát, ale teď poprvé před publikem, varování, že po následující písni jménem Neck Opener celé publikum zemře, vysvětlení, že [dý aj vaj] je ve skutečnosti čínské jméno... Tyhle vtípky byly příjemným zpestřením, ale hlavní byly samozřejmě písně, tu punkově přímočaré, tu matematicky zamotané, a vlastně i hitově chytlavé. Jestli jsem se před koncertem na Dÿse těšil, teď vím, že je chci vidět znova.

Prostor Vlněny se pomalu naplňoval, pořád ale diváků nebylo tolik, kolik by si tohle místo i všichni vystupující zasloužili. V hlavním čase, když bylo v sále asi nejvíc návštěvníků za celý večer, spustil klavírista Clem Leek a musím se přiznat, že jsem tenhle dramaturgický tah nepochopil. Klidné vybrnkávání na piano bych si dokázal vychutnat v jiném prostředí nebo jiném čase, v daném kontextu to bylo poněkud mimo. Je zkrátka hloupé, když je kávovar na druhém konci sálu hlasitější než vystupující.

Jako předposlední vystoupila kanadská zpěvačka Elsiane, a i když se snažím vyhýbat přirovnáním, při jejím vystoupení mi pořád přicházelo na mysl jedno jméno. Björk. Osobitý, až strhující hlas, měkké synťákové podklady a živé bicí jako příjemně oživující prvek. A bylo vidět, že pro mnohé příchozí byla Elsiane úplným vrcholem večera.

Pro mě měl teprve přijít, jako poslední vystoupil Troy Von Balthazar, introvertní písničkář a taky frontman kapely Chokebore. Troy si na stage přinesl červenou oponu, starosvětské křeslo a lampu, a ačkoli to možná zní jako pozérství, do celkové atmosféry to výborně sedělo. Bicí automat z malých dětských kláves, výborně a nápaditě zasmyčkovaná kytara s krásně zasněným zvukem a nakřáplý, konejšivý vokál. Skvělý zážitek, který trochu kazilo to, že do konce vydržela jenom hrstka lidí. A pár z nich mělo opileckou potřebu všem sdělovat, v kolik jede noční rozjezd.

Poměrně malá návštěvnost byla kámenem úrazu celého večera. Možná bylo zaměření festivalu nepříjemně dvojznačné – na jedné straně odmítnutí provařených jmen a snaha představit zajímavější hudbu, na druhé straně snaha udělat větší festival pro širší publikum, se sponzory v zádech. Zdálo se, že výborná idea přitáhnout větší pozornost k méně známým, ale výborným zahraničním interpretům nezafungovala. Akce s příjemným potenciálem dopadla nejednoznačně a rozpačitě. Škoda.

Info

Degeneration NEXT
28. 9. 2013, Vlněna, Brno

foto © Libor Galia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Preview: Alhambra Monkey Week 2023

Michal Pařízek 24.11.2022

Lákadlem budiž pohled do line-upu, ale i vidina vlahého přelomu podzimu a zimy v Andalusii. Pojďme.

Vstupní prohlídka: Earie

redakce 23.11.2022

Debutový singl Paralysed je souhrou různých kytarových zvuků a efektů navozujících temnou atmosféru, která je jádrem nahrávky.

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

10+1 = Bernhard Hammer (Elektro Guzzi)

redakce 20.11.2022

Za Elektro Guzzi nám prozradil svých deset nejoblíbenějších tracků kytarista Bernhard Hammer.

Nasaďte si anarchistické brýle a uvidíte svět jinak (Dvakrát sláva anarchismu)

prof. Neutrino 19.11.2022

Další kniha z nakladatelství Neklid, tentokrát práce Jamese. C. Scotta Dvakrát sláva anarchismu, která přináší jiný pohled na organizaci věcí.

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Pod pultem Kabinetu Ricardo Delfino

redakce 16.11.2022

Ricarda Delfina jsme našli nečekaně za výlohou brněnského Kabinetu múz. Poslouchejme s ním, podporujme kluby!

Le Guess Who? 2022 – To nejlepší

redakce 15.11.2022

Kromě denního zpravodajství nabízíme tradičně stručný výběr z nejlepších koncertů, podrobnější reportáž najdete v lednovém Full Moonu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace