Články / Reporty

Den druhý: Pestřejší program versus komerční bizár (United Islands)

Anna Mašátová | Články / Reporty | 22.06.2014

Druhý Ostrovní den sice počasí návštěvníkům příliš nepřálo, programově ale nebylo co vytýkat. I proto překvapila nízká účast v prostoru Kinského zahrady, ostatní lokality praskaly ve švech.

Velmi příjemný objevem bylo mladé polské duo The Dumplings. Justyna Święs a Kuba Karaś se poznali na konkurzu pěvecké soutěže. I když každý vyznávali odlišné hudební žánry, dohromady vytvořili intimní elektronický projekt, připomínající české EOST nebo kapely s Emou Brabcovou v čele.

V rámci Dnů Jeruzaléma zavítalo do Prahy hned několik izraelských hudebníků a hudebnic. Z Tel Avivu dorazili na Rádio 1 stage LFNT (čti Elephant) nebo také Live Free Not Troubled aneb kytarista a zpěvák Ran Nir, basák Daniel Benhorin, bubeník Matan Asayag, pianista Yonatan Daskal a kytarista Yonatan Shilansky. Kdo se ve čtvrtek nevykopal na Klubovou noc, musel už kvůli LFNT zalitovat, skupina si totiž střihla v rámci United Islands hned dvoják. LFNT stojí prozatím na rockových kouscích z debutového alba Tales of a Drunken Man, vzniklých na cestách s kapelou Mojos, kterou Nir spoluzaložil se slavnějším kolegou Asafem Avidanem. Téměř klasický rock'n'roll řízlý grunge i noisem, upřímné texty a ano, přiznejme si to, nejen hudebně, ale i vizuálně zajímavá sestava. O pár metrů dále začínali na hlavním pódiu Ille, bohužel za účasti nepočetného publika. Zapomenout, Kočka, Ledňáčci i hit Holka ve tvý skříni, pro Ille škoda, že nehráli na nacpané Kampě nebo české scéně na Petříně. Tam sklízela velký potlesk třeba Katarzia, při jejímž poslechu jste se neubránili vzpomínce na Deža Ursinyho.

Kampa. Co dodat. Natřískáno, ale naprosto bizarní stánky změnily místo v podivný lunapark. KFC? Burgerking? Bylo to nutné? Jediné pocity, co člověk měl, bylo utéct, než ho pach omastku prolne skrz naskrz. Oproti pátečním, nepříliš zábavným Childhood stáli holandští When We Are Wild opravdu za poslech. Dravost, komunikace s publikem, vlastní verze Lou Reedovy Walk on the Wild Side. I na jejich první album si budeme muset ještě počkat, živák byl ale bez chyb.

Hřebem večera, potažmo celého festivalu, byli nepochybně Heymoonshaker, pravděpodobně jediní zástupci žánru beatboxblues na světě. Britská dvojka se potkala před pěti lety na Novém Zélandu, od té doby jsou nejlepší přátelé, kteří v podstatě veškerý čas tráví na cestách. Andy Balcon a Dave Crowe předvedli strhující show, při které jen potvrdili dávnou pravdu, že blues se líbí vlastně každému, jen o tom neví. Balconův řezavě krákavý hlas s doprovodem kytary a Croweova beatboxová brilance podpořená až extrémně sebejistým vystupováním s erotickým nábojem přivedla kotel pod pódiem do varu. Ostatně po koncertu se o jejich desku Shakerism strhla u stánku málem bitka, lidi kupovali jak o život. Kdo neměl fúzí dost, musel být uspokojen argentinským Bajofondem, závěrečnou show United Islands. Argentinci sice dorazili bez VJ Veronicy Loza, ale beaty prolínající se s vášnivostí houslí a živelným akordeonem roztančili snad i letohrádek Kinských na vrchu kopce. Festival pravděpodobně nemohl být zakončen lépe, electrotango nicméně přidalo několik vrásek na čela organizátorů. Bajofondo překročili policejní hodinu, což nadšení fanoušci kvitovali s velkým povděkem.

Shrnutí? Nová scéna v Kinského zahradě, na kterou se vybírala nemalá suma, asi nemusela být. Kampa by bývala byla bez stánkového cirkusu milejší a dostupnější, jako lokalita hlavní scény ideální. Program byl místy nevyrovnaný, jistě, zavděčit se všem nelze. Někdy je však méně více, opakování stejných kapel ze čtvrteční Klubovky přišlo mnohým zbytečné. Skladba občerstvení byla tristní, čistota a organizace naopak příkladné. Zkrátka a dobře, na závěr školního roku - za tři. United Islands neurazily, ale ani nenadchly, přesto je dobře, že se uskutečnily. Praze velké kulturní akce (téměř) zdarma chybí a festival hlavní město alespoň na chvíli probere z letargie.

Info

United Islands 2014
21. 6. 2014, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.