Články / Reporty

Den jako stvořený - Ravelin 7 a jejich party

Den jako stvořený - Ravelin 7 a jejich party

rionka | Články / Reporty | 15.10.2013

Hurá, pátek! Den jako stvořený pro koncert Ravelin 7. Pokud se samozřejmě nezapomenete v práci, že. Když jsem s jazykem na vestě dobíhala do sálu, bylo už zase pozdě. Nevím, jak to dělám, ale poslední dobou stíhám až druhou kapelu v řadě. Vbíhám do Bora, jednou rukou objednávám pivo a druhou schytávám zasloužený pojeb od p. Křemíka ("To je strašný, vy z toho Full Moonu chodíte všude pozdě!"). Dobře mi tak.

Lillion Brosis, první jméno dnešního keftesího line-upu, stojí naštěstí stále ještě na pódiu. Prakticky neznámé uskupení z Hrušovan nad Jevišovkou, ale velmi příjemná a dobře poslouchatelná záležitost. Něco mezi post-rockem a post-punkem, okořeněno krapítkem hardcoru. Na bandcampu inzerovaný "dance punk" se naštěstí nekonal, ale i tak celá kapela skákala a synchronizovaně pařila jako dobře naolejovaný HC orloj. Narozdíl od coveru letošního alba se chlapci zjevili oblečeni, za což mají bod od všech stydlivých fanynek. Hlasitý potlesk a občasné "hurá!" z publika potvrzuje, že jsem měla přijít dřív.

Někdy takhle na jaře kolem apríla jsem v Boru poprvé viděla Enten og eller. To je taky otřepaná historka - pointou je, že Enten og eller (stoner, noise, bordel, rock) jsou výborná věc. Je jedno, jestli hrají na pódiu coby dojížďák po gigakoncertu Muchy nebo je najdete uprostřed betonové požární nádrže ve slunečnicovém poli, kam si musíte přinést i vlastní toaleťák (zato jste dostali namazanej chleba a piroh se zelim). Pokaždé jim to sluší a pokaždé je to mazec. Tentokrát se zjevili na podlaze Bora opět ve čtyřech i s novým zpěvákem a navíc s několika novými skladbami ("Musíš začít, já tuhle ještě neumím!"), které byly odměněny bouřlivým aplausem. Musím říct, že na téhle podlaze a v tomhle klubu jim to sekne nejvíc, i když Filip ještě pořád nerozmlátil ten svůj děravej činel. Snad příště.

Ravelinů je na pódiu jako much - neumím sice počítat, ale plnější to tam bylo snad jen tehdy, když přijelo Sdružení rodičů a přátel RoPy. Pobíhají po místnosti a házejí po sobě kabely, Lilek si nasazuje činel s dírami (tentokráte již designovýma), kytarista Míra si stěžuje, že ztratil fialové trsátko pro štěstí, hledáme ho pod pódiem, svítím telefonem. Hele, našla jsem - jenom je zelené...

CEO mě před odjezdem na tuhle party varoval, že Ravelin 7 jsou nejlepší česká kapela. Toto tvrzení si dovolím podtrhnout a zakroužkovat. Tolik upřímné, zpocené energie jen tak neuvidíte, tolik emocí vyřvaných až na dřeň, vyhnaných rukama vzhůru do stropu. V Boru vám stačí čtyři lidi na to, abyste měli pod pódiem slušný "kotel", a co teprve, když začne celý světasál vyskakovat do výšky. Fanoušci odzpívají polovinu skladeb místo Honzy, ten se směje, tleská, tančí, mává hlavou. Ve finále se vrhá do publika a nepřestává křičet. Masa lidí se raduje. Je mi jedno, že texty některých nových skladeb neznám. Srážím se hlavou s Honzou, pak mě někdo praští lebkou zleva, když počtvrté přistanu kolenem mezi odposlechy, usuzuji, že nemá smysl stranit se ryzích emocí, hážu fotoaparát kamsi za bedny a vrhám se do davu. Kdo by vzpomínal na počet odřenin, až bude vnoučatům vyprávět o pařbě na nejlepší českou kapelu?

Info

Ravelin 7 + Enten og eller + Lillion Brosis
11. 10. 2013, Boro, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.