Články / Reporty

Desire city na dlani (Houpací koně)

Desire city na dlani (Houpací koně)

Veronika Wohlrabová | Články / Reporty | 15.12.2017

Houpací koně přivezli kus severočeského Ústí do pražského Lucerna Music Baru. Jako by to byl jiný svět. Alternativní rock zakládající si na stavbě gradace napětí a silných (pro některé temných) textech s jednoduchými refrény v podání charismatického autora, kytaristy a frontmana v jedné osobě Jiřího Imlaufa – pro ty, co rádi škatulkují.

Role předskokanů se zhostili Tomáš Palucha a krátký, ale našlapaný půlhodinový set představil hlavně plody aktuální práce na novém materiálu. Minulý rok vydala kapela první samostatnou, překvapivě písničkovou desku Guru, ale kdo se těšil, že si ji na koncertě obstará na vinylu, měl smůlu, rozprodáno. Oproti nahrávce se duo vrací k instrumentální tvorbě. Do Music Baru si přizvali kytaristu a nechyběly ani bicí, za které zasedl Zdeněk Jurčík z Priessnitz. Jak bude vypadat nové album? Můžeme se těšit na koncept gradujících variací na základní motiv a tvrdší kytary.

fotogalerie z koncertu tady

Obavy z poloprázdného klubu se během vystoupení Tomáše Paluchy rozplynuly. Za klávesových tónů Nečekat z nejnovějšího alba Kde jste mý přátelé dneska v noci? odstartovali Houpací koně svůj set. Precizně odehraným skladbám znějícím jak z nahrávek nelze technicky nic vytknout, ale od koncertu fanoušek očekává něco navíc. Probuzení z příjemného zasnění nastalo v polovině, kdy se na stage vrátili Tomáš Palucha a společně si střihli Účet. Osm muzikantů včetně obou bubeníků dělících se o jednu soupravu bicích se na pódium sotva vměstnalo, ale bylo to strhující exposé.

Euforie publika z nečekané spolupráce se přenesla i do zbytku programu, jehož hlavní část zakončili Koně Mapou, když její věnování směřovalo za zesnulou kamarádkou Janou. Po krátkém přemlouvání završili Houpací koně čtyřmi přídavky ze své ranější tvorby, úspěch sklidila zejména „píseň z bistra“, která dala kapele jméno. Koncertu těžko něco vytknout, snad jedině to, že mohl být delší. Devadesátiminutový nepolevující set však pokryl to nejlepší napříč tvorbou a ukázal že "ještě má smysl to táhnout".

Info

Houpací koně + Tomáš Palucha
11. 12. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...