Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2016 podle Full Moonu: 4. místo

Desky roku 2016 podle Full Moonu: 4. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 03.01.2017

Žebříčkům je věnován celý tento týden, a podrobnějším rozborům ještě další, představujeme pět domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a dalších přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše, v pátek pak s celkovým vítězem oznámíme kompletní pořadí. Včera to byla pátá místa, dnes o příčku výše.

Domácí

4. dné - These Semi Feelings, They Are Everywhere (Majestic Casual) 54 bodů
Ondřej Holý alias dné se na domácí scéně pohybuje už několik let, ale na These Semi Feelings, They Are Everywhere jsme si museli počkat mnohem déle, než se původně zdálo. Výsledek ovšem rozhodně stojí za to, album vyšlo v polovině listopadu a dočkalo se nominací na Vinylu i Apollo. Je skutečně pozoruhodné, kolik lidí (a jak rychle) dokázala tato křehká kolekce zasáhnout. „Není to o každodenním pocitu, ani uvědomování krásy. Myslel jsem to jako vztahovou věc, romantickou interakci mezi lidmi. Když se necítíš na to, aby sis něco s někým začal nebo v něčem pokračoval. To platí i opačně. Noční dopisování, které se nepřenese do reality. Jednorázovky, které občas berou víc, než dávají. Zážitky, co hned vyblednou. Vzpomínky, co se nevrací. Nemá to působit nijak dramaticky, ani smutně. Nemůžeme si být pořád ve všem jistí nebo žít intenzivní příběhy. Všichni máme stejné pocity a zažíváme stejné situace. Není to nic objevného, jenom jsem to pojmenoval.“ (dné v rozhovoru pro Full Moon #69, leden 2017)

dné odhazuje písňovou souměrnost a vytváří koláž experimentálního ambientu, emotivně zabarvených melodií, popového zpěvu, posbíraných a editovaných záznamů. *These Semi Feelings, They Are Everywhere je souhrou mnoha vrstev pestrých motivů a hrátek se zvukem, když jeho hlavní devízou není nápaditost, ale ztělesnění všední melancholie, niterné pocity z každodenního zajetí mezi radostí a smutkem. Ze světa chatování na Facebooku, pláče v kuchyni, řízení při poslechu podcastů amerického komika Billa Burra. Poslouchat ji znamená oprostit se od práce a jen se zasnít, když do něžné, ale ne teskné melodie cosi šramotí.* (Jakub Koumar, Full Moon #69, leden 2017)


Zahraniční

4. Radiohead – A Moon Shaped Pool (XL) 41 bodů
Další z kapel roku, aby taky ne. Když úřadují Thom Yorke a jeho kumpáni, tak je pro mnoho lidí o vrcholu roku rozhodnuto, nehledě na to, jak výsledné dílo nakonec vypadá. Výhoda? Inu, možná ani ne. Albu A Moon Shaped Pool předcházel krátký sociální blackout, tolik nervozity na síti už dlouho nepamatujeme. Upalování čarodějnic vystřídalo snění ve dne, ať už si o pětici z Oxfordshire myslíte, co chcete, styl se jim upřít nedá. Ustát taková očekávání chce odvahu.

Tracklist podle abecedy? No a co. O náhodu samosebou nejde, každý z jedenácti songů nicméně obstojí sám o sobě bez ohledu na pořadí, konceptuální investigativci nechť hledají jinde. Proč tolik smyčců? Proč ne! Už během prací na hudbě k filmům P. T. Andersona propadl mozek skupiny Jonny Greenwood půvabům orchestrálního aranžmá. Ústřední píseň pro bondovku Spectre to na plátno sice nedotáhla, díky schopnostem kumštýřů z London Contemporary Orchestra se však velikášská obsese jednoho z nejlepších kytaristů současnosti stala poznávacím znamením artrockové novinky jeho mateřské kapely. Kdepak manýrismus, všechno sedí s přesností na milimetry. (Shaqualyck, Full Moon #62-63, červen 2016)


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

To nejlepší z Nouvelle Prague

redakce 12.11.2019

Nové místo, nové výzvy, kvalitní multižánrová hudební přehlídka spojená s konferencí. Co zaujalo na letošních Nouvelle Prague?

Le Guess Who? 2019 – resumé

redakce 12.11.2019

Velký report v prosincovém úplňku, níže resumé v tradiční podobě nejlepších pětic, leckterým opět pět pozic nestačilo, čemuž se nelze divit.

Preview: Le Guess Who? 2019

David Čajčík, Jana Michalcová 05.11.2019

Grime, ambientní pop, africké synkopy i noise rock. Na Le Guess Who? holandštinu nepotřebujeme, obraceč času naopak ano.

You move me, you move me, you move me round and round, I guess (TaxiWars)

Jirka Imlauf 01.11.2019

V Praze byli hodněkrát, vybavuju si třeba, jak sedíme u stolu nahoře v Rock Café a kolem jde kapela a všichni maj knír, píše Jirka Imlauf z Houpacích koní před…

Preview: Danielle de Picciotto

Michal Pařízek 15.10.2019

Některé milníky její kariéry nabízíme níže, hlavně ale zveme na koncert, který bude výjimečný také tím, že zde vůbec poprvé vystoupí frontmani pražských Kill the Dandies! coby DJské duo.

Tančení Krakovem aneb Top 5 Unsound 2019

redakce 15.10.2019

Polský festival Unsound, soustředící se na progresivní elektronickou hudbu s nejrůznějšími přesahy, má celosvětové renomé a fanoušci se na něj opravdu sjíždějí z různých koutů planety.

Preview: Alternativa 2019

waghiss666 14.10.2019

Zkusili jsme z lineupu festivalu Alternativa 2019, kde žánry nehrají roli, prosít pár zajímavých jmen. Tady jsou.

Střevíčky děravé aneb Top 5 Lunchmeat 2019

redakce 07.10.2019

Ohlasy i uvnitř redakce byly různé a ne pouze kladné. Výživné to bylo.

Preview: Unsound 2019

Kateřina Cumin 01.10.2019

Ústředním tématem letošní edice Unsoundu je Solidarita a níže najdete pár mužských jmen, které stojí za pozornost a které povětšinou přijedou s unikátním programem.

Beztížný pocit nezvěstného V centru

Jiří Přivřel 25.09.2019

Ve vlaku zaslechnu, jak jí povídá o třípatrovým domě, ve kterém jeho rodina bydlí. „A to jste si postavili sami?“ „Ne, to jsme zdědili. Původně to patřilo nějakejm Němcům.“