Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 2. místo

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 2. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 06.01.2019

K začátku roku neodmyslitelně patří balance, bilance, radosti a zklamání, stejně jako pětice zásadních domácích a zahraničních alb podle redaktorů a přispěvatelů Full Moonu. Páté, čtvrté i třetí místo už znáte. Kdo je na stříbrné pozici?

Domácí

2. Tomáš Palucha – Čaro (Day After) 54 bodů
Skupina, která stran svých zásadních vlivů uvádí jedním dechem jména jako Oldřich Janota, Earth, Lichens, Lilacs & Champagne, a přitom se nemusí cítit trapně? Jedna by tu byla. Původní duo Jan Tomáš a Libor Palucha spolupracovalo s mnoha hudebníky i na předchozích nahrávkách, živě vystupovali až v šestičlenné sestavě, hostovaček využili i na zhusta oceňovaném albu Guru. Nyní už stabilně ve čtyřech a na novém labelu, věrni obrazu, a přeci zase jinačí. Kdo by to byl čekal, že na poslech náročnější, implicitně apokalyptická deska plná nejrůznějších odkazů si dokáže najít originální hudební pole a ještě posbírat tolik fanoušků?

„Čaro si rádo hraje s repeticemi, rozvíjením motivů a kapela si moc dobře uvědomuje, že i z minimalistického motivu lze při variování vymáčknout emoční uragán. Nejvýraznějším elementem mimo kapelu je Tim Remis (Sweet Cobra), který svou kompozicí desku uvozuje a zakončuje a právě závěrečná skladba Romulus je skvělým příkladem toho, jak jde prostým dynamickým pohupováním na pár nápadech udělat epický skvost. A když jsme u těch hostů, krom občasného mluveného slova jsou nepřeslechnutelné i šetrně používané ženské vokály, o které se postaraly Markéta Štechová a Barbora Zelníčková. Čaro je zatím nejzajímavější letošní domácí deskou, která plave (nejen) v postrockových vodách.“ (RIP, Metalopolis)

38 hlasujících vybíralo z 81 alb


Zahraniční

2. Kamasi Washington – Heaven and Earth (Young Turks) 21 bodů
„Spousta lidí si jazz představuje jako něco slovutného a bájného, ale de facto by tento termín skutečně měl, a myslím, že také znamená, něco úplně opačného – současnou, žhavou záležitost. Možnost vyjádřit se v danou chvíli. A to je to, co bychom se všichni měli snažit změnit. Myšlení a uvažování.“ Kamasiho Washingtona je třeba bedlivě poslouchat, v loňském rozhovoru pro Full Moon se trefil přímo do černého. O jeho albech se skutečně nedá mluvit jako o něčem slovutném a vzdáleném, naopak. A s Heaven and Hell se mu navíc podařilo dnes již klasickou prvotinu Epic trumfnout, a to nejen, co se délky týče. K rozsáhlé dvojdesce ještě navíc po pár týdnech přidal podobně povedené EP The Choice.

„Kamasi Washington svou hudbou nabízí podobné možnosti, ať už jí říkáme jazz, funk nebo jakkoli jinak, ale ještě navíc k nim přidává jednoduchou radu – udělejme si svět takový, jaký bychom ho chtěli mít. Což nemá být příležitost k úniku, motivační apel nebo jalový transparent, ale pouhé konstatování skutečnosti. Heaven and Earth je neskutečně propracovaným kaleidoskopem, který je možno prohlížet si z mnoha různých stran, úhlů a úrovní, a vždycky bude úchvatný, ale to, jak na něj budeme reagovat, to záleží hlavně na nás samotných. Podobně jako v životě.“ (Michal Pařízek, Full Moon)

45 hlasujících vybíralo ze 177 alb

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.