Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 4. místo

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 4. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 02.01.2022

Po včerejším pátém místě tu máme čtvrté ve výroční anketě magazínu Full Moon. Brno vs. Brighton! Nemá smysl hledat mezi těmahle formacemi za každou cenu nějaké spojnice, stačí říct, že naživo jsou to jedny z nejlepších kapel, které můžeme dneska vidět. Teda dneska ne, ale zítra už třeba jo. Nebo pozítří. Amébická agrese, rulez!

Domácí

4. sinks – s/t (Korobushka) 40 bodů
Cosi zvláštně nespecifikovatelného bylo na téhle brněnské kapele od samého začátku. A dneska je fascinující sledovat, kam se za ty tři roky posunula, kolik poloh stihla a jak suverénně je umí prezentovat. Kytarista a zpěvák Antonín Míka se s bubeníkem Peterem Štímelem potkali už v Guilty Echoes, baskytaristku Vendulu Pukyšovou známe třeba z někdejších The Finally nebo nedávné sestavy Bare Escape. Z původně bočního projektu vyrostla skupina čerpající z postpunku a ještě více z noise rocku, ale jejich produkce je příliš amébická na terminologické ohrádky. Míkův zdánlivě ležérní projev se mění ve vzteklé ataky, Sinks jsou v jednu chvíli chladně baladičtí, v tu další jimi zmítá agrese, ale neustále je v jejich písních přítomná přitažlivá neuróza. Hudba uklidňující i hluboce zneklidňující zároveň. O Sinks se tvrdí, že jsou v současnosti nejlepší tuzemskou živou kapelou. Tvrdíme to taky.

„Je skoro zázrak, že se řízný, neučesaný sound Sinks, známý z koncertů, podařilo přenést na nahrávku (lví podíl na tom má rakouský producent Nichi Mlebom). Rocková špína se tady potkává se znepokojujícím existenciálním pocitem zmaru. Trio sinks nezapře vlivy postpunkových a noiserockových hrdinů minulosti, ale nepřišli je napodobovat. Vedou vlastní válku s nudou, frustrací a nejistotami, v níž jsou jejich zbraněmi vztek a hlučné kytary.“ (Karel Veselý, Česká televize)

51 hlasujících vybíralo z 99 alb.




Zahraniční

4. Squid – Bright Green Field (Warp) 25 bodů
„Možná to nebylo úplně vědomé, ale nakonec jsme udělali zatraceně divnou desku,“ zhodnotil debut původně brightonské kapely Squid její frontman Ollie Judge. Squid si s debutem dali načas a bylo to ku prospěchu věci, na albu se nakonec neobjevil žádný z jejich předchozích singlů. Ty dnes působí jako sice důležitá a nezpochybnitelná, ovšem pouze praktická cvičení k něčemu většímu. Bright Green Field zachovává všechny přednosti kapely: energii, dynamiku i svěžest, ale působí ohromně dospěle a dotaženě. Squid se nebojí chytlavých hitů ani rozsáhlých gradovaných útvarů, svou téměř hodinu dlouhou prvotinou také zavřeli pusu všem, kdo si mysleli, že na labelu Warp kytarová kapela nemá co dělat. Singlová Narrator s hostující Marthou Skye Murphy navíc patří k jedněm z nejsugestivnějších tracků roku.

„Od jejich nejranějších nahrávek bylo jasné, že Squid budou schopni svůj potenciál skutečně naplnit pouze tehdy, když jim bude poskytnuta plocha dlouhohrajícího alba, na které budou moci vyprávět příběh plynoucí tempem a směrem, které si sami určí. Na Bright Green Field, ve vší jeho podivné, zběsilé a fantastické nádheře, nakonec došli ještě dál.“ (Will Richards, NME)

56 hlasujících vybíralo ze 178 alb.

Info

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #78: Potopa

Michal Pařízek 06.05.2022

Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...

Sharpe 2022: To nejlepší

redakce 26.04.2022

Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.

Šejkr #77: Prokopat se ven

Michal Pařízek 22.04.2022

Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.

Свiт нiколи не буде колишнiм (Svět nikdy nebude stejný)

Alexander Proletarskyi 20.04.2022

Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.

Šejkr #76: „Almond caramel frappe pineapple root beer“

Michal Pařízek 08.04.2022

Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…

Šejkr #75: Znenadání

Michal Pařízek 25.03.2022

Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...

Preview: Jeden svět 2022

Ondra Helar 20.03.2022

Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.

Šejkr #74: „Jako všichni.“

Michal Pařízek 11.03.2022

Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.

Šejkr #73: „What the hammer, what the chain... “

Michal Pařízek 25.02.2022

S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých…

Šejkr #72: „Prodali jsme léto?“

Michal Pařízek 11.02.2022

Taky vám přijde, že je neuvěřitelné, jak rychle problém, se kterým už dva roky žijeme, najednou zmizel? Alespoň tedy podle rétoriky a postojů jistých elit.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace