Desky roku 2022 podle Full Moonu: 5. místo

Redakční hlasování nejlepších nahrávek uplynulého roku začíná dvěma niternými nahrávkami. Na domácí scéně obsadil pátou příčku kytarista Tomáš Niesner s ambientní deskou věnovanou Bečvě, zasažené ekologickou katastrofou. Rozhovor s Tomášem hledejte v čísle #133 věnovaném irským Fontaines D.C., kteří obsadili také pátou příčku mezi zahraničími deskami a figurují i v řadě světových žebříčků.

Domácí

5. Tomáš Niesner – Bečvou (Warm Winters Ltd.) 36 bodů
Když v roce 2011 vydali noisemetaloví Unna respektovanou nahrávku vtipně nazvanou Už bylo na čase, to ještě v náručí slezského labelu MamaMrdaMaso, málokdo by řekl, že kytarista skupiny Tomáš Niesner bude o dekádu později chodit krajinou a nahrávat řeku. Nenasvědčovala tomu ani anabáze ve stále občas vystupujícím noiserockovém triu Vlněna, to až spojení s bývalým spoluhráčem z Unna, Jakubem Šimanským. S tím se věnují americkému kytarovému primitivismu a v našem žebříčku o pár příček níže najdete jejich letošní album Všechno dobré. Jako by Niesnerova hudební dráha byla cesta za tichem. Nebo k sobě samému.

„Bukolickou idylu však soustavně narušuje především tísnivá elektronika, která má podobu například apokalyptických Glassových varhan v bezeslovném bijáku Koyaanisqatsi nebo statické stěny à la Tim Hecker. (…) Celkově ale v rámci poslechu zažijeme maximální možnou variabilitu zvukových dobrodružství ve velmi svojské podobě. Tok Bečvy každým kilometrem mohutní a s ním i předkládaný zvukový doprovod, až člověka napadne ideově spříznění se Smetanovou Vltavou. Jiný čas, podobné pojetí, černý spouštěcí moment. Nestává se často, aby o českém hudebníkovi psal světově uznávaný portál Pitchfork. V minulosti se to povedlo Tomáši Kopáčkovi alias Black Tar Jesus a loni v červnu Tomáši Niesnerovi s jeho albem Aurora. Pitchfork tehdy napsal, že Niesner natočil „hudbu určenou k absolutnímu pohlcení.“ Toto tvrzení platí i pro jeho letošní počin.“ (Pavel Zelinka, HIS Voice)

Zahraniční

5. Fontaines D.C. – Skinty Fia (Partisan) 35 bodů
„Jde o hovorovou nadávku, kterou používají starší lidé na severu Irska. Volně by se dala přeložit jako „zatracení jelena“. Má v sobě hloubku i divnou poetiku. Jednotlivé skladby v sobě propojují vazbu na naši rodnou zemi a posouvání se dál. Myslím, že jako kapela tak trochu zastupujeme Iry v Londýně, míšení našich kultur a poangličťování patří k hlavním podnětům nahrávky.“ Takhle představoval bubeník Tom Coll nové album skupiny Fontaines D.C. v titulním rozhovoru ve Full Moonu #133. Skinty Fia je hlučným a hlubokým dokumentem o vyhoření, vykořenění i pandemii.

„Přes vší té domýšlivosti kapela končí album s úžasně submisivní písní Nabokov, v níž Chatten přes hrozivou kytaru, která zní jako ozvěna špinavého betonu vícepodlažního parkoviště, prosí: ‚I’ll be your dog‘. Fontaines D.C. na Skinty Fia zvedají témata městského úpadku a vzdorovité duše imigrantů, jen potřebují najít odvahu, aby dokázali zcela odhodit masku svých indie a post-punkových vlivů.“ (Helen Brown, Independent)