Články / Reporty

Destroy. Erase. Improve. (Meshuggah)

Destroy. Erase. Improve. (Meshuggah)

Jan Starý | Články / Reporty | 16.06.2018

Vezmeme zvuk elektrické kytary. Podladíme, osekáme o barvu a necháme znít jako čistou intenzitu. Vezmeme zvuk baskytary, opakujeme postup. Abstrahujeme thrash a groove metalové vzorce. Rozhodíme rytmy. Přidáme pár rozhozených rytmů. Ještě víc rozhodíme rytmy bicích. Hle, Meshuggah.

Jako by se z Roxy stala fabrika s dvoutunovým bucharem, který se rozhodl pro groovy rytmus. Propletené kytary rozechvívají vzduch brutálními seky, basa atakuje rovnou základy budovy – takhle hutné spodky jinak mívají spíš elitní technokluby. Bicí jsou trochu upozaděné, což je škoda, vokál také, což je ku prospěchu věci, jinak je zvuk precizní, fyzický, ale nepřepálený. Pětice Švédů funguje jako dobře namazaný stroj.

Otřepané přirovnání je tu mimořádně relevantní, protože strojovosti je u Meshuggah víc než dost. Samozřejmě se můžeme bavit o dokonalé souhře kolosu, který odpaluje skladby zdánlivě bez signálu, působí neomylně a ve kterém se osobnosti hudebníků slévají do masivního celku. Zároveň se dá za základní téma kapely považovat jakási odlidštěná dystopie. Konečně technicky náročné, ale de facto stejnorodé skladby mohou být metaforou strojů, které jsou komplexní a primitivní zároveň.

Monotónnost je alfou a omegou setu. Za třicet let existence si Meshuggah samozřejmě prošli velkým vývojem, hraje se však hlavně z posledních tří alb, která spíš revidují vlastní minulost, a tak jde do značné míry o hodinové variace na jediný riff. A ten vtahuje do Meshu-zóny totální anihilace a čistého tlaku. Tomu napomáhá i střídmá komunikace s publikem a celková kultivovanost večera, kde počet osob, které v zamyšleném transu luští rytmy, převyšuje skupinu v moshpitu. S v popsaném smyslu minimálními prostředky ale Meshuggah pracují precizně – změny intenzity, sóla, opětovné nástupy jako by vždy přicházely v ten pravý čas. To samé platí pro výběr skladeb, ve kterém se střídají houpačky z alba Koloss s klasičtějšími vyhlazováky, přičemž největší hity Rational Gaze a Bleed jsou umístěny strategicky do půlky a na konec základního setu.

Začátek na minutu přesně, dva přídavky a nekompromisní závěr. I suchá profesionalita ladí se strojovostí kapely: přišli, zničili, zvítězili. Pár nedostatků by se dalo najít, konkrétně pouťová světla, chvilková ztráta tempa kolem poloviny setu nebo příliš melodická sóla zaskakujícího kytaristy, jinak ale Meshuggah ukázali jednu z podob dokonalosti.

Info

Meshuggah (swe)
13. 6. 2018 Roxy, Praha

foto © #nedyfoto

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Vadim Petrov 24.01.2020

Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo.

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.