Články / Reporty

Destroy. Erase. Improve. (Meshuggah)

Destroy. Erase. Improve. (Meshuggah)

Jan Starý | Články / Reporty | 16.06.2018

Vezmeme zvuk elektrické kytary. Podladíme, osekáme o barvu a necháme znít jako čistou intenzitu. Vezmeme zvuk baskytary, opakujeme postup. Abstrahujeme thrash a groove metalové vzorce. Rozhodíme rytmy. Přidáme pár rozhozených rytmů. Ještě víc rozhodíme rytmy bicích. Hle, Meshuggah.

Jako by se z Roxy stala fabrika s dvoutunovým bucharem, který se rozhodl pro groovy rytmus. Propletené kytary rozechvívají vzduch brutálními seky, basa atakuje rovnou základy budovy – takhle hutné spodky jinak mívají spíš elitní technokluby. Bicí jsou trochu upozaděné, což je škoda, vokál také, což je ku prospěchu věci, jinak je zvuk precizní, fyzický, ale nepřepálený. Pětice Švédů funguje jako dobře namazaný stroj.

Otřepané přirovnání je tu mimořádně relevantní, protože strojovosti je u Meshuggah víc než dost. Samozřejmě se můžeme bavit o dokonalé souhře kolosu, který odpaluje skladby zdánlivě bez signálu, působí neomylně a ve kterém se osobnosti hudebníků slévají do masivního celku. Zároveň se dá za základní téma kapely považovat jakási odlidštěná dystopie. Konečně technicky náročné, ale de facto stejnorodé skladby mohou být metaforou strojů, které jsou komplexní a primitivní zároveň.

Monotónnost je alfou a omegou setu. Za třicet let existence si Meshuggah samozřejmě prošli velkým vývojem, hraje se však hlavně z posledních tří alb, která spíš revidují vlastní minulost, a tak jde do značné míry o hodinové variace na jediný riff. A ten vtahuje do Meshu-zóny totální anihilace a čistého tlaku. Tomu napomáhá i střídmá komunikace s publikem a celková kultivovanost večera, kde počet osob, které v zamyšleném transu luští rytmy, převyšuje skupinu v moshpitu. S v popsaném smyslu minimálními prostředky ale Meshuggah pracují precizně – změny intenzity, sóla, opětovné nástupy jako by vždy přicházely v ten pravý čas. To samé platí pro výběr skladeb, ve kterém se střídají houpačky z alba Koloss s klasičtějšími vyhlazováky, přičemž největší hity Rational Gaze a Bleed jsou umístěny strategicky do půlky a na konec základního setu.

Začátek na minutu přesně, dva přídavky a nekompromisní závěr. I suchá profesionalita ladí se strojovostí kapely: přišli, zničili, zvítězili. Pár nedostatků by se dalo najít, konkrétně pouťová světla, chvilková ztráta tempa kolem poloviny setu nebo příliš melodická sóla zaskakujícího kytaristy, jinak ale Meshuggah ukázali jednu z podob dokonalosti.

Info

Meshuggah (swe)
13. 6. 2018 Roxy, Praha

foto © #nedyfoto

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...