Články / Sloupky/Blogy

Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Dušan Svíba | Články / Sloupky/Blogy | 17.08.2020

Od útlého dětství jsem miloval indiány a nesl si to s sebou až do dospělosti. "Slova bílého muže jsou jako krákání vran." Naučil jsem se například mlčet a vydrželo mi to dýl, než jsem sám chtěl. Jako malý kluk jsem znal desítky indiánských kmenů, věděl jsem, kde sídlily, jaký byl jejich způsob obživy, s kterými kmeny udržovaly spojenectví a s kterými naopak byli nepřátelé na smrt. Od doby, co jsem začal jezdit na české hudební festivaly, mi tahle láska trošku zhořkla.

Trutnovský „Woodstock“ byl vždycky známý svým hraním si na indiány a na underground. A taky na chudáky. Hraní si na chudáky bylo vždy tím nejsofistikovanějším know-how tohoho "kmene". I když dnes již na svém webu přiznávají podporu Zdeňka Bakaly a Karla Janečka, dříve se o tom taktně mlčelo. Uhlobaron Bakala své logo na plakátech nevyžadoval, takže festival mohl vystupovat jako chudý příbuzný („Jsme bez sponzorů...“), který je závislý jen na vstupném, zaplaceným bílými tvářemi, a pochopení dobře zajištěných umělců, kteří se rádi zřekli části svého obvyklého honoráře, aby podpořili rudé bratry.

Škudlení na vystupujících umělcích je další propracovanou strategií mazaného náčelníka kmene. Nebudu komentovat zmiňované honoráře, které tady někteří hudebníci dostávali. Pokud si sami cení své vlastní vystoupení na tyto almužny, je to jejich věc. Možná ale čekali, že jim to hostující kmen vynahradí ve smlouvě slibovaným “občerstvením dle místních zvyků“. Nič už nieje také, aké bolo predtým, zpívá se v jedné krásné písni a kdoví, jestli nebyla složena po návštěvě tohoto štědrého kmene. Jedním z místních zvyků a téměř doslovným obrazem rčení "vlk se nažral, koza zůstala celá" byly např. ještě v roce 2015, když jsem tam byl naposledy s kapelou, stravenky na jídlo v hodnotě 50 Kč. Za tu sumu si hudebník mohl koupit leda tak kousek suchého chleba s hořčicí. Všichni ale věděli, že náčelník kmene je chudák, takže guláš nebo klobásku si k tomu chlebu rádi zaplatili sami. A většina "bojovníků z pódií" asi také pokorně spolkla hořkou pilulku v podobě nulového guestlistu pro vlastní soukmenovce. Som žobrak, niemožem vám dať žiadné kožky zadarmo.

Po tříleté pauze se letos festival přestěhoval do nových lovišť. Šaškárna pokračuje, pokrytectví a lži nevyjímaje a muzikanti znovu nadšeně skáčou na špek. Nevím sice, jakou hodnotu budou mít letošní stravenky, ale guestlist je opět nula a cena zhruba na polovině běžného honoráře. Ve výše zmiňované smlouvě, která mi nedopatřením přistála v e-mailu, náčelník opět poťouchle tvrdí, že "toto setkání se pořádá bez sponzorů". No jo, zjevně ale zapomněl, že pánem nových lovišť je statutární město Brno a jako takové musí zveřejňovat v registru smluv všechny smlouvy, včetně Smlouvy o poskytnutí individuální dotace s tímto vykutáleným kmenem. Nič už nieje také, aké bolo predtým...

Info

Autor textu je booking agent a zakladatel agentury Earth Music a pořadatel festivalu Colour Meeting.

foto © Trutnoff

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace