peoplelikehim | Články / Recenze | 05.02.2013
Přemýšlím, jestli převaha recitativů a (polo)deklamací v hudbě undergroundu je něco, co pramení z náklonnosti k českému jazyku a demonstraci spravedlivého názoru. „Přes rybník koulejí sudy, děti se kloužou, bába táhne otep...“ Pokud jste osedlali ve Valdštejnské jízdárně Jakuba Schikanedera, leda pochmurnější obrazy stařen – vedle malebných pastelek a poněkud vstřícné romantiky jsou tu groteskní záškuby, jako u obrazu Stařena s dítětem. Mikoláš Chadima už nehraje ryčnou alternativu, i když jeho paleta byla vždycky doširoka rozevřená a vedle minimalistických balad uměl i dlouhé jazzrockové serenády.
Sto minimalistických básní může intervenovat na území čajovnických seancí, ale jen pokud si tam dovedete představit potměšilého jezevce Ivana Wernische, jehož básně zde pětičlenné trio zhudebňuje. Pokud vám minimalismus implikuje něco ezoterního, tak rychle zapomeňte, ono ani Wernisch není jen autorem legračních kresbiček a absurdních anekdot, rychlého humoru. Chadima na své poslední nahrávce předestírá, co to znamená gradace, jak zviklat zdánlivou stereotypnost a jak dát pocítit jednotlivé nástroje, jejich barvy.
Bezmála hodinová nahrávka vládne silným a barevným zvukem a klame v několika rovinách: když už jazzrocková náklonnost ke smutné kocovině, pak s podložím noiseovým, když už pomalá náladová koloratura ve více než desetiminutové Zapadá slunce, v níž se melancholie převaluje na pomezí jednotlivých skupenství, tak v opilém bezčasí zhroucené meditace. Ani tady nesmí chybět rázný Chadimův recitativ, stejně jako rafinovaně postrockový minimalismus s číhající krysou starého noise-industrialu Rozmazaných dětí. Vemte kytary, zápalky a hněv, vyvoláme ducha King Crimson! Sto minimalistických básní, potažmo Chadimova poslední štrapáce, je jako dobře vydělaná nubuková useň, vepřovice nebo hovězina, má sametový límec. Cesta dlouhým dnem do dlouhého já, zhola bosá.
MCH Trio – 100 minimalistických básní (Guerilla Records, 2012)
www.mchband.cz
Text vyšel jako součást profilu labelu Guerilla Records ve Full Moonu #27>.
Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021
Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.
Filip Rabenseifner 23.02.2021
Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.
Jiří Přivřel 22.02.2021
Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.
Jakub Koumar 20.02.2021
V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.
Bibiána Hajdanyová 18.02.2021
Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.
Akana 13.02.2021
A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.
Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021
Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.
Adéla Polka 04.02.2021
Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.
Tomáš Kouřil 02.02.2021
Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.
Tomáš Kouřil 26.01.2021
Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.