Články / Recenze

Digitální metafory Schwefelgelb

Digitální metafory Schwefelgelb

weru000 | Články / Recenze | 21.04.2020

OHODNOŤTE DESKU

Berlínskému techno-electronic body music duu Schwefelgelb vyšlo po dvou letech od úspěšné nahrávky Aus Den Faltenn (2018) nové EP s názvem Die Stimme Drängt. Je neonově žluté a bylo vydáno nikoli v Berlíně, ale v New Yorku.

Nahrávka se od té předchozí liší nejenom křiklavým designem dvanáctipalcového vinylu, ale hlavně svým zvukem. Die Stimme Drängt je laděna více do současného elektra, acidu či dokonce grimeu. Tedy alespoň ve srovnání s dunivější Aus Den Falten, ve které je cítit daleko víc příjemně „zlého“ bouchání kladivem EBM či industriálních pasáží. Nová deska je jiná. Stejně přísná, ale jiným způsobem. Hluboký rytmus nahrazuje hojné využití vyšších tónů a ostřejších zvuků. Ty v druhém tracku Auf Die Erde připomínají dokonce něco jako chaotické cvrlikání raných počítačů. U některých pak může snadno ožít vzpomínka na „temnější druhé já Super Maria“ z úplně první, dvanáct let staré desky Alt und neu (2008).

Při poslechu Die Stimme Drängt se může stát, že se necháte vplést do vyostřené zvukové metafory chaosu digitality, při které budou praskat displaye mobilních telefonů. Mantinely jsou udávány pouze bezohledným a precizně pravidelným beatem, a to zejména pokud se vaše tělesná schránka nachází zrovna někde v klubu. Schwefelgelb jsou známí pro svá stroboskopická živá vystoupení, opředená temnou a tělesnou zvukovou dystopií.

S novým zvukem je navíc spojena i spolupráce s novým labelem. Po třech předchozích počinech, včetně jednoho souboru remixů u berlínského labelu aufnahme + wiedergabe, vyšlo nové EP pod brooklynským labelem DJky a producentky Veroniky Vasicky, respektive pod jeho sublabelem Cititrax, kde svoji poslední nahrávku vydala loni například Kanaďanka Marie Davidson.

Přestože se dva zkušení hudebníci vydali na novém albu zase poněkud jiným směrem, o čemž nám dávají jasný signál, esence industrialu a darkwaveového ducha je na něm stále přítomna.

Info

Schwefelgelb – Die Stimme Drängt (Cititrax, 2020)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.