Články / Recenze

DIIV a cesta ke spáse

DIIV a cesta ke spáse

Jakub Koumar | Články / Recenze | 29.02.2016

OHODNOŤTE DESKU

„Thank you for the tragedy. I need it for my art.“ /Kurt Cobain/

Není žádným tajemstvím, že frontman brooklynských DIIV Zach Cole Smith má k Nirvaně blízko a k heroinu snad ještě blíž. A že fet byl dalším členem kapely. Jenže se zdá, že dohrál, když ho Cole dokázal vykopnout. Bohužel neodešel sám. A Colby Hewitt DIIV opustil s ním. Jenže zbavit se háčka není zrovna pohádka, a i když to asi všichni tak nějak tušíme, Cole se rozhodl tuhle svoji zkušenost přenést na druhou desku DIIV – Is This Is Are. Ale popořádku.

DIIV, tedy původně Dive, debutovali s deskou Oshin a zaznamenali poměrně výrazný úspěch. Konec konců na to měli nárok, Cole toho do té doby stihl odehrát dost a nebyl žádný zelenáč. Hudba, rozevlátá stejně jako jeho o deset čísel větší oblečení, se nesla na srozumitelném, ale pořád dost rozdrbaně kytarovém propojení indie a shoegazeu. A tenhle pokoj s noiserockovou atmosférou DIIV neopouštějí, i když jim nelze upřít jistý posun. Is This Is Are je už od prvních tónů svěží, jako když otevřete okno v zimě a mrazivý vzduch tlačí ven zatuchlinu, co vás tížila v nose. Přitom základní hudební schéma je v podstatě stejné a nepřekvapivé.

Skladby jsou jako přes kopírák. Všemi mašíruje razantní a prostořeká baskytara takřka neustále ve stejném tempu a kolem ní se jako pozměněné vědomí vlní kytary. Písničky jako by nezačínaly a nekončily. A to ať už nasáváte zasněnou recitaci Coleovy přítelkyně Sky Ferreiry, hloubáte nad citací Dylana Thomase v Incarnate Devil nebo podupáváte při uhánějících hitech jako Dopamine. A jak DIIV sázejí songy jeden za druhým, nemáte vlastně žádnému z nich co vyčítat.

V druhé půlce tempo zvolní. Jako by Cole propadal únavě a zasnil se při melodickém tripu do vlastní hlavy, hledal rovnováhu, správná slova. „How can I describe this fading dream?“ přemítá, zatímco se napříč hravou melodií prohání skřípot. Uvězněn v jakémsi mezisvětě je vzdálený porozumění, ale zároveň se úzkostlivě drží reality. Nikdy nebudete mít pocit, že překračuje hranici, za níž už není cesty zpátky.

Is This Is Are je surovou výpovědí Zacha Colea Smithe o tom, jaké to je loučit se s heroinem. Je ale i působivou kombinací rychlých a konkrétních melodií a impulzivního shoegazového lomozu. Je hravá, čistá a přes jistou nevyrovnanost není těžké propadnout jejímu kouzlu. Po svých eskapádách Cole prohlásil, že cítí, že světu dluží dobrou desku. A tahle dobrá je.

Info

DIIV – Is This Is Are (Captured Tracks, 2016)
www.diiv.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...