Články / Recenze

DIIV a cesta ke spáse

DIIV a cesta ke spáse

Jakub Koumar | Články / Recenze | 29.02.2016

OHODNOŤTE DESKU

„Thank you for the tragedy. I need it for my art.“ /Kurt Cobain/

Není žádným tajemstvím, že frontman brooklynských DIIV Zach Cole Smith má k Nirvaně blízko a k heroinu snad ještě blíž. A že fet byl dalším členem kapely. Jenže se zdá, že dohrál, když ho Cole dokázal vykopnout. Bohužel neodešel sám. A Colby Hewitt DIIV opustil s ním. Jenže zbavit se háčka není zrovna pohádka, a i když to asi všichni tak nějak tušíme, Cole se rozhodl tuhle svoji zkušenost přenést na druhou desku DIIV – Is This Is Are. Ale popořádku.

DIIV, tedy původně Dive, debutovali s deskou Oshin a zaznamenali poměrně výrazný úspěch. Konec konců na to měli nárok, Cole toho do té doby stihl odehrát dost a nebyl žádný zelenáč. Hudba, rozevlátá stejně jako jeho o deset čísel větší oblečení, se nesla na srozumitelném, ale pořád dost rozdrbaně kytarovém propojení indie a shoegazeu. A tenhle pokoj s noiserockovou atmosférou DIIV neopouštějí, i když jim nelze upřít jistý posun. Is This Is Are je už od prvních tónů svěží, jako když otevřete okno v zimě a mrazivý vzduch tlačí ven zatuchlinu, co vás tížila v nose. Přitom základní hudební schéma je v podstatě stejné a nepřekvapivé.

Skladby jsou jako přes kopírák. Všemi mašíruje razantní a prostořeká baskytara takřka neustále ve stejném tempu a kolem ní se jako pozměněné vědomí vlní kytary. Písničky jako by nezačínaly a nekončily. A to ať už nasáváte zasněnou recitaci Coleovy přítelkyně Sky Ferreiry, hloubáte nad citací Dylana Thomase v Incarnate Devil nebo podupáváte při uhánějících hitech jako Dopamine. A jak DIIV sázejí songy jeden za druhým, nemáte vlastně žádnému z nich co vyčítat.

V druhé půlce tempo zvolní. Jako by Cole propadal únavě a zasnil se při melodickém tripu do vlastní hlavy, hledal rovnováhu, správná slova. „How can I describe this fading dream?“ přemítá, zatímco se napříč hravou melodií prohání skřípot. Uvězněn v jakémsi mezisvětě je vzdálený porozumění, ale zároveň se úzkostlivě drží reality. Nikdy nebudete mít pocit, že překračuje hranici, za níž už není cesty zpátky.

Is This Is Are je surovou výpovědí Zacha Colea Smithe o tom, jaké to je loučit se s heroinem. Je ale i působivou kombinací rychlých a konkrétních melodií a impulzivního shoegazového lomozu. Je hravá, čistá a přes jistou nevyrovnanost není těžké propadnout jejímu kouzlu. Po svých eskapádách Cole prohlásil, že cítí, že světu dluží dobrou desku. A tahle dobrá je.

Info

DIIV – Is This Is Are (Captured Tracks, 2016)
www.diiv.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.

Pokoj na celé léto (Pottery)

Štěpán Sukdol 02.09.2020

Žánrově Pottery originálně přistupují k postpunku a art popu, nebojí se ale zapracovat i další stylotvorné prvky, například funky a groovy basové party.