Články / Recenze

Disclosure - sázka na jistotu se nevyplácí

Disclosure - sázka na jistotu se nevyplácí

Jakub Béreš | Články / Recenze | 14.12.2015

Jednoduchý recept na úspěch debutu britské dvojice Disclosure Settle obsahoval jasnou vizuální značku, méně nebo více známé hosty a především specifický mix houseu a downtempových melodií. Stejných ingrediencí se dočkáme i na pokračování Caracal, pouze se změnil jejich poměr a nový koktejl není zdaleka tak převratný jako kdysi.

Před dvěma lety začali Disclosure přepisovat současné trendy. Jenom málokomu se povedlo ovlivnit takhle britskou singlovou stovku, aniž by kdy dosáhl na její vrchol. Nemám ale na mysli stvoření kluka zpívajícího v nové bondovce, ani upozornění na další objev Alunageorge, kteří v současnosti doprovázejí super producentské duo Diplo + Skrillex v novém singlu To Ü. Mnohem větší váhu mělo ovlivnění řady rádiově orientovaných interpretů. Disclosure představili neagresivní verzi popu a houseu, která kontrastovala s vlnou EDM djs. Na jejich práci pak mohla navázat škála interpretů jako Clean Bandit, Years & Years, Duke Dumond nebo Gorgon City.

Na novince to vypadá, že už nikoho inspirovat nechtějí a uzavírají se do taneční bubliny R&B. Duo si opět postavilo hlavu a šlo proti popovým trendům, jenže zabloudilo do slepé uličky. Obrovský rozdíl je, že vsadili na jistotu hostovaček. Sam Smith a Lorde díky dřívějším spolupracím budiž, ale protežovaná první liga The Weeknd, Miguel nebo vycházející hvězdička Kwabs fanoušky Disclosure nepřekvapí.


Producentský metr drží sice dvojice pevně v rukách, ale je zbytečně ohýbán na míru hostů. V době, kdy každý hostuje každému, není taková nahrávka sama o sobě výrazná a na jménech samotných ji nelze postavit. Například skladba Holding On by skvěle fungovala jako úderné intro, kdyby ovšem byla utnuta před příchodem vokálů. Gregory Porter má sice krásný hlas, ale opravdu ho potřebujeme slyšet v takovém spojení?

Caracal je deska bez momentu překvapení, působí jako honění si vlastního trika kompilací „cizích“ singlů. Osamostatnit se od vokálů a přidat více instrumentálních skladeb by Disclosure znova protlačilo na čelo pelotonů rádiových inovátorů. S tímhle materiálem do cíle doputují až druzí, v chumlu dalších popových interpretů.

Info

Disclosure – Caracal (2015, PMR, Island)
www.disclosureofficial.com/caracal-world

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?